Zrušte amnestii!

Původně jsem chtěl napsat sranda blog o problémech amnestovaných vězňů, o tom, že ani z opomíjené druhé strany, tedy z pohledu kamarádů ve věznici, jejich příbuzných doma i jich samotných, že to pro ně při neočekávaném předčasném propuštění také neznamená žádnou velkou legraci k popukání.

Asi v takovémhle stylu: Tak jako je právě vám délka pobytu při dovolené zaslouženě vymezena, tak i vězňům je po zásluze naděleno. A teď si představte, že jak by vám asi bylo, kdyby se vaše rekreace nečekaně zkrátila a co teprve jaké vrásky nadělá okamžitý odsun domů těm za mřížemi? O odškodnění za zkrácení vaší dovolené je obyčejně v zamlženě jasném nedohlednu a více méně s žádným nepočítáte. Další stydno je mi z toho, že o náhlém odsunu z vězeňských cel, při fofru, při kterém se nestihli se svými spoluvězni a bachařským personálem, potažmo se svými nejvyššími nadřízenými co nejsrdečněji rozloučit, že i tady se o žádném odškodnění neuvažuje ani v nejmenším.

Šok, stres a stesk, kterým jsou odcházející i zůstávající vězni tak náhle podrobeni, si zaslouží nejednu psychologickou podporu, se kterou se opět, samozřejmě nepočítá. Tu by si samozřejmě zasloužili i ti příbuzní, kterým by návrat odsouzeného činil jakoukoli, byť sebemenší starost a úděl navíc. Vzhledem k tomu, že průměrná cikánská rodina sčítá v jednopokojovém bytě celých 18 kousků včetně těch nenarozených, v tomto etnickém případě by bylo stoprocentní jasno. Kdyby si diskriminovaní vězni všechno toto utrpení a následné starosti příbuzných z amnestie uvědomili a vzali si na tuto povšechnou újmu šikovného advokáta, ani nechci domýšlet, co na to naše soudnictví a veřejnost. A proto raději, můj názor z názvu už znáte! Nejlepší amnestie je žádná amnestie! Méně ublížení, méně problémů!

Teď trochu na jiné vlně, z té známější strany: Pustit jenom malé zlodějíčky, neplatiče alimentů a shrnout pod stůl ty hospodářské delikty, v kterých šlo "jenom" o milióny? Ani náhodou! Nebyli snad odsouzeni právem? Tak proč samozvaným prezidentským gestem dobré vůle tato soudní rozhodnutí mařit? Kvůli dokazování si domnělé dobroty a vlastního ego srdce? Až u konce jeho „vládnoucího“ období?

Nevím jak u koho, ale pro mě je i malý lapka zlodějem, který velmi pravděpodobně povýší na většího gaunera, malý podfukář na budoucího tuneláře a z malého notorického rváče se po čase vyklube nejeden vrahoun.

Už také vidím to bezbřehé nadšení těch, co si tolik oddechli, když toho svého kriminálníka poznali, udali, usvědčili a on se k nim, toužebně a vstřícně pomstychtivě předčasně navrátí. Nebudeme si nalhávat, že vězení gaunery vychovává a napravuje, jeho přínos je jednoznačný jenom ve společenské izolaci. Jejich brzká mřížová návratnost nesvědčí o ničem jiném. Navíc když se jejich trest nečekaně zkrátí, nad tímto nespravedlivým počinem zdravý rozum zůstává stát.

Přesto bych našel ojedinělé výjimky, při kterých by se tu a tam, ale opravdu jenom mimořádně, dalo přimhouřit oko a na mysli mám v prokazatelném afektu ublížení na zdraví vykonané nejspíš z nešťastné lásky nebo střízlivé tvůrce dopravních nehod, při kterých vlastní vinou utrpěl ztrátu svých nejbližších. Při předpokladu existence svědomí je právě to pro ně tím trestem nejvyšším a tito rozhodně patří pod dohled psychiatrický než pouhý vězeňský.