Možná nejenom této televize, to by však musel posoudit mnohem aktivnější sledovatel večerních zpráv. Já jen, že tento pocit ve mně gradoval při upoutávce na autentické (jaké jiné?) informace o nedávné bouračce auta se čtyřmi osobami.
„Hasiči, sanitky, policajti, novináři, všichni jsou na místě a jenom my pro vás máme ty nejčerstvější informace! A proto: zůstaňte s námi. Kdo je viníkem nehody? Jak to dopadlo? Nenechte si nic ujít, už za tři minuty začínáme. Jedině od nás se dozvíte další exkluzivní podrobnosti!“
To všechno bylo paní hlasatelkou vyřčeno tak sugestivně, až mě to málem svedlo k tomu, že bych byl úplně blbý, kdybych si nepočkal a této úžasné zprávě nevěnoval maximální pozornost. To vsugerování, to přesvědčování, ten nátlak! Jako kdyby snad všichni u televizní obrazovky pachtili po počtu raněných, po smutku, násilí, krvi, po cizím lidském neštěstí. A jestli někdo ještě ne, dočká se. Však my si vás vychováme, my vám dáme další lekci, postaráme se o to, že vám tu vaši hlavu dřív nebo později do jednoho, podle obrazu svého, dokonale zmasírujem!
Jen si představte, kdybyste účastníky havárie poznali. A co teprve, kdybyste jimi byli vy samotní! Bylo by vám fajn, kdyby o vás věděla půlka republiky? Hned a v přímém přenosu?
A vůbec – patří automobilové nehody vůbec do zpráv? Snad jedině, když mají zásadní vliv na dopravní situaci, přičemž gró policejní informace by mělo tkvět v tom, jak se uzavřené silnici vyhnout. Já jen, že zle nedobře je mi z toho, jak hyenisticky se kupčí s lidským neštěstím, s nešťastníky nepovedeného dne.
A nejen to, ale pro mě i s nepochopitelně exhibicionistickými a vymatlanými rodiči, kteří médiím sami aktivně dávají vědět například o tom, že jejich syn věnuje své prasátkovské úspory okradenému staříkovi, jehož dojemný příběh zná, odkud jinud, než z úžasné televize. Ještě záběr na mince v dětské ručce - no komu by z toho slza neukápla?
Nepřipadáte si pak, jen tak čistě náhodou, jako ta největší držgrešle? Jenomže: To že má být obsahem a účelem zpráv? Že když vy neuděláte nic pro chudé a okradené, nemáte v sobě kousek čistého svědomí, cti a sounáležitosti? Citlivý a empatický člověk aby se z toho zbláznil! To máte opuštěná zvířátka, maminky bez alimentů, podvedené důchodce, útulky pro psy, příspěvky pro lékaře bez hranic, požehnání dětským domovům i onkologiím, pomoc pro všechny slepce, invalidy i bezdomovce, finanční berličku kompletně všem, kterým ke spokojenosti něco chybí. A když zaútočí povodně, v přímoří tsunami, nebo zemětřesení za sedmero horami, to abychom kradli, když bychom si nechtěli připadat netečně, dokázat si, že za něco stojíme. Co dokázat? Dokazovat si neustále, protože kdo stojí o to, být pouhými bezcitnými pozorovateli pro teď i každé další příště?
Že za dojemné zprávy, útočící na city diváků redaktoři nemůžou, že když je okurková sezóna, lapnou po čemkoli, protože vyměřený čas musí zaplácnout a třeba i čímkoli? Opravdu jenom takhle bezostyšně a nuceně se to musí?
Já jen, že bych se ani trochu nezlobil, kdyby do zpráv místo vynucených dojáků, z prstu vycucaných hloupostí a momentálně vzpomínek na loňské záplavy, dali raději „reklamu“ v pelíšku skotačících koťátek, které jsem tak dlouho neviděl.
