Zkusí na příštích ZOH Ester Ledecká biatlon?

Je včera po desáté večer, nemůžu usnout. Jednak mám rýmičku a pořád smrkám, ale co mi nedá spát je to, jak si vysvětlit nečekaný zlatý úspěch naší snowboardistky v super obřím slalomu. Na jasnou odpověď nepřicházím, i když...

Dítě se sportovními geny, cinknuté hudebními, v tom není jediná, k tomu i talent má kde kdo. Ale společně s vytrvalostí, zaníceností, relativně pevným zdravím, a když už, tak s navýsost perfektní lékařskou péčí, jedinečným rodinným zázemím, penězi potřebnými ke špičkovému servisu a k lepším tréninkovým možnostem, je to možné, to už nejsou standardní nabaleniny. 

Chuť do trénování, fascinace závoděním, Ester to prostě baví. V paralelním snowboardu špičková, tak proč nezkusit i lyže, a ono ejhle, poslední není, dokonce poráží i specialistky, řečeno jednoduše v jedné větě. A tak se na zimní olympiádě postaví na vypůjčené sjezdovky a je v naprosté pohodě, ráda, že může jet, s obrovským elánem, protože nemá co ztratit - jede se projet. Z kopečka, který bych já zdolával tři dny pěšky, když bych se nechtěl na prknech zabít hned po deseti metrech, z místa, odkud by se slabším povahám z pohledu na tu střechu pod sebou pokoušely mdloby. 

Odstartováno - Ester je sice je v průběhu komentátorkou, nejspíš bronzovou Olgou Charvátovou, za chyby i chybičky neustále kritizována, ale v cíli jí to Ester sečetla. Ono totiž na rychlé trati chybovaly všechny závodnice, ale jenom jedna z nich nejméně. V cíli civí, diví se diví, jako by se chtěla na prvním místě výsledkové tabule vymazat. Ale má smůlu, nejlepší byla skutečně ona. Sice jen o setinu vteřiny, ale proč ne, o to víc je zlato pikantnější.

Ono se to totiž někdy tak sejde, že vyhraje outsider s kurzem 1:100, růžky ukáže nečekaný benjamínek. Proč se to někdy stává? Když se k životnímu výkonu přidá štěstí, pomůže připraveným. Jak připraveným? Takhle: Klídek, pohodička, trať na míru, příznivá konstalace hvězd, běžné výkony soupeřek, tak tomu nezabrání ani ten nepovedený veleskok těsně před cílem. To sedí, vždyť  Ester to na lyžích přece zas až tak moc neumí. Její proměna v super lyžařku nastává už půl vteřiny poté, kdy asi o čtvrt metru zvítězí.

Ester je příkladem toho, že nikdo se nemá podceňovat, že i za stavu 0:5 a 0:40 v tenisu není set ztracený, že nohy můžou sto metrů před cílem ztuhnout sebelepšímu závodníkovi, a ani 0:3 deset minut před koncem fotbalového zápasu nemusí znamenat prohru. Nikdy se nevzdávej je otřelé heslo, bojuj až do konce také, a Ester jich zosobňuje hned několik: Všecho co děláš, dělej tak, jak umíš, jdi do toho naplno, užívej si to a na nic jiného nemysli. Pak se ale nediv, když všechny porazíš!  

Škoda, že nejsem kreslíř vtipů, protože na počest jejího zlata z její vedlejší disciplíny bych nakreslil obrázek, jak multitalentovaná Ester Ledecká s flintou na zádech probíhá cílem biatlonového závodu jako první. Teď to sice zní jako vtip, ale co kdyby náhodou... Po včerejšku bych si za čtyři roky v Pekingu klidně vsadil nejenom na Ester v biatlonu, ale i kdyby skákala na lyžích :-)