Že bych se stával nepřítelem žen?

Popudem k názoru mi dala nedávno vysílaná televizní reportáž o tom, jak se nyní asi polovina lidí seznamuje přes sociální sítě a ti chlapi, kteří na to jdou „po staru,“ tak těm to prý moc nejde. Prý jim chybí hlavně sebevědomí, více galantnosti a přiměřená dávka humoru by taky nebyla od věci, míní oslovené ženy.

No, tak k tomu bych já něco měl. Už jenom to, že takhle by si nás ženy přály, že by takhle chtěly být baleny, zavání diktátorstvím už při samotném seznamování. Pro svoji potěchu by se raději nechaly balamutit, než poznat toho druhého hned od počátku jemu vlastním způsobem, který o sobě už mnohé může prozradit. To po nás opravdu chtějí přetvářku, aby nás pak, po skutečném poznání, po tom, co si s námi pohrajou, o to pohrdavěji vykoply?

Nevychází mi z toho nic jiného než to, že by nás chtěly využívat, že jim právě takové krátké epizodky ke zvýšení vlastního ega náramně vyhovují. Tím dokazují, že jim nezáleží ani tak na fyzické kráse, jako na tom, abychom šaškovali a panáčkovali podle jejich snílkovského scénáře.

Jenomže muži nejsou hloupí a nesnášejí manipulování, také intriky a přetvařování jim nejde tak skvěle jako druhému pohlaví. Oni moc dobře vědí, že ženu s nosánkem nahoru, erotickou chůzí světově opěvované selebrity se sebevědomím až na půdu, zaujme někdo podobný, chvástal - suverén, do jehož role se jim ale příliš nechce. Stejně by tuto přetvářku čas brzy odhalil. Takže co následuje? Ano, správně. Pink ho! Prospěšné by to mohlo být snad jenom v případech, kdy by oba byli stejnými kurvózními typy.

Na druhý extrém v podobě ženské blumózní existence, která sotva pípne, když by jiná řvala jako tur, by mohlo platit zas něco jiného, typuju galantnost a romantičnost především. Že si vy ženy myslíte, že taková ňouma chlapy nezaujme? A co taková sestřička Ida ze staré Nemocnice na kraji města, no? Nezapomínejte, že my jdeme hlavně po ksichtu! A co když nemá vůbec perfektní postavu? Ale jděte! Všechno, co je v mezi od neanorektické baletky po selský typ filmové Bridget Jones, je naprosto v normě. Takže jedině anorektičky, kterým by se dalo hrát na žebra a obézní hruškovité machny, jejichž obličej tvoří rozpláclé těsto s dvěma zapadlýma důlkama a nohama na hranici elefantiázy, náš prvotní zájem netvoří.

Na dvou ukázkách názorně předvedu příkladný pokus ženské manipulace s návodem jak na to, jak ho ku svému prospěchu rázně utnout. V podstatě jde jen o to, být právě v těchto vyhrocených situacích sám sebou.

Jedou výtahem, líbají se. Konec polibku. Ona ho chválí, že jako dobrý, že se určitě někdy sejdou a budou pokračovat. Opravdu se jí líbání líbilo nebo lhala? Neřešit, není to důležité! Je to přece ženská. Podstatnější pro chlapa je, že to řekla! Jediné správné řešení pro tento případ je výtah okamžitě zastavit a pokračovat v akci. Ne až někdy jak třeba i chtěla, ale teď hned, se vším všudy a do konce!

Léto, třeba po sportu. Zaujmou jí vaše bohaté chlupy na vnitřní straně stehna, neudrží se a nepozorovaně si je pohladí, hladí je. Smát se tomu? Nechat to jen tak? Kdepak, to ona si začala! Rafnout jí za ruku a přesměrovat ji výš. Tam, kde je také ochlupení, třebaže na vyšším a neomylně stoupajícím pohoří.

Jak bych to jenom co nejvýstižněji řekl – nenechat se sebou cloumat, nesrát se s tím! Vím, je to těžké, hlavně pro dospívající, poloviční to otroky v zajetí počítačů a vlastní stydlivosti, ale na paměti bychom měli mít především nepodceňování se. Ke krásným ženským máme obrovský a bohužel nejčastěji jenom platonický obdiv a to je velká chyba.

Přestože stále tvrdím, že ženám na vzhledu muže až tolik nezáleží, pořád se mezi námi najdou Justinové Bieberové, pro které by se půlka světa roznožila. Proto se ani krasavic nebojme, vždyť všechny ženské každého věku jsou potvory podobného chemického složení jako my a když to přeženu, tak se přece nepoděláme nad trochou těch minerálů, kostí z vápníku, ňader z tuku, tomu celému zalité vodou. Ikdyž se to těsto tváří jako mocipán, který on jedině rozhoduje o připuštění a dobrému skutku pro opačné pohlaví, opravdové milování je záležitostí obou a chtějí ho oba stejně!

Pro upřesnění snad jenom tolik, že článek nepsal žádný zhýralec, věčný nešťastník a letitý panic, ale někdo, kdo je už za vodou, komu je toto všechno čím dál víc úplně jedno, ten, jehož první starostí po ránu je to, jak dobře rozpajdá neposlušné koleno a jestli mu kolem poledního zavoní svíčková.