Závodník
„Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu, spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu. Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin,“ pobroukávám si při jízdě autem skvělou písničku.
Uf! Ještě, že nejsem z Práhy, ještě, že nejedu po dálnici přes Moravu na Oravu, a i když spěchám, neriskuji. A taky nesedím ve staré dobré Škodovce, časem jsem dospěl k třílitrové Audině, kterou projíždím přes Želené hory do Pardubic. Jožina z Bažina tak cestou sotva někdy potkám.
Možná ne Jožina, ale… Protože mě baví hrát si na závodníka, rád kroutím volantem a řežu zatáčky, nevyhýbám se tak třetitřídovým silnicím přes les. Když je trasa nahoru a dolů, tím líp, a když mě nikdo nezdržuje a v protisměru nepotkám náklaďák, jsem na vrcholu řidičského blaha. S rizikem to ale nepřeháním, vím, jak ošidné dovede být mokré listí pod pneumatikami, větev přes cestu nebo pomalý traktor v zatáčce.
Přesto tak nějak doufám, že žádná z těchto nepříjemností mě nepotká. Zrovna jako teď, když si to členitou silnicí ženu jako závodník… Ale ne! Už tak brzy? Když dojedu dýchavičného Favorita, mám po náladě. Kdyby se přede mnou aspoň nevlekl jako s hnojem. Ach ne! A zrovna žádné vhodné místo k předjetí. Už celé tři minuty se za ním ploužím. Do prčic! A když už nastane aspoň krátká rovinka, z nějakého nepochopitelného důvodu si to zamíří doprostřed cesty.
Třeba mě zatím nezaregistroval, proto bliknu, nadjedu si vlevo a zatroubím na něj. Nic! Ani tak mě před sebe nepustí. Vždyť se chová jako slepý, a že by ani neslyšel? Nejspíš je to tupec – ignorant, zakomplexovaný jedinec, který takhle nervuje všechny s lepším autem. Nechápu ho.
Nezbývá mi tak nic jiného, než zařadit trojku a přizpůsobit se mu. Protože se napodruhé ani napotřetí nenechá předjet, protože jede prostředkem!
Klid Marťo, šetři si nervy, uklidňuju sám sebe, rozčilování ti nesvědčí, zazávodíš si jindy. Ukaž mu, že nejsi až takový nafoukanec a frajírek, jak si o tobě myslí. Až mu na širší silnici při předjíždění ukážeš fakáče, uleví se ti do sytosti.
Pomohlo to, zklidnil jsem se. Dva kilometry klidné jízdy jsem pozoroval přírodu kolem. Sklánějící se stromy, které se po drsné zimě ještě nestačily narovnat, úctyhodně vysoké smrky kůrovcem napadené i ty ještě nenapadnuté, přes potůček žuchnuté mohutné tlející kmeny, s choroši malými i velkými. Míjím i dvě mýtiny s vysokou travou, ale když zpomalím a zaměřím se na jejich kraje, postřehnu obrovské kapradiny v mokřadách, v kterých se jistě najde i nízký mech.
No ještě, že jsem přibrzdil! Musel jsem, protože Favorit přede mnou zastavil. Důvod byl prostý. Dvěma autům se z vyvýšeného místa naskytl nádherný pohled. Ze silnice na nás majestátně civěl velký srnec! Uf! Tak tady bych letěl nejmíň šedesátkou! Stál nezaujatě, nehybně, ale když pohnul zadečkem, z příkopu se vyrojila jedna, a pak i druhá srnka. Ano, ano, ty chodí často ve dvojičkách, trojičkách! Když přešly, auto přede mnou se nerozjelo hned, a mně, takovému rychlíkovi, to vůbec nevadilo. Ve městě určuje rozjezd semaforní zelená a mé troubení, tady síla okamžiku.
Škoda, byl to poslední zkopeček jízdy lesem, po dvou dalších zatáčkách se před námi po obou stranách rozprostřelo pole. Silnice stále stejně široká, ale dlouhá rovina ke svižné jízdě jako stvořená. Čas k předjetí nastal. Tady jsem nemusel troubit, a fakáč jsem si taky odpustil. Vystrašenému staršímu řidiči jsem věnoval jenom nicneříkající pohled.
Ne, takhle jednoduše ne, musím k tomu něco říct, to nemůžu nechat jen tak. Po předjetí zapnu výstražné blinkry, obezřetně zpomaluju a zastavím koly mírně přes středovou čáru, ať si i on vyzkouší, jaké to je. Vystupuji, jdu za ním, ťukám na okénko. Nic, asi váhá. Ťukám podruhé a přikrčím se tak, aby mi viděl do obličeje. Bylo znát, jak mu ruční otevírání okénka jde ztuha.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem, když se sklo pootevřelo do poloviny a zaseklo se. Pán utrousil něco o starém krámu a z auta překvapivě vystoupil. Už, už mi chtěl něco povědět, ale já byl rychlejší.
„ Děkuji vám za to, že jste mě nenechal předjet. Jel bych rychle a ty srnky… na to radši ani nepomyslet,“ kaju se. Můj zachránce reaguje klidně a rozvážně.
„Taky dobrej. Je jich tam hodně, a takhle brzy zrána na ně natrefím skoro pokaždé. Nejste první, koho takhle prudím, takhle to dělám už léta. Ale vy jediný jste mi poděkoval.“
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Experta Antoše srazilo auto. Je mimo ohrožení života, MS komentovat nebude
Hokejový expert České televize Milan Antoš už na domácím světovém šampionátu komentovat nebude. V...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Opilci, nahý zadek i prsa. Nápad sblížit města přes portál se proměnil v chaos
V Dublinu a New Yorku před týdnem začal fungovat kruhový videoportál. Je součástí veřejné umělecké...
Je třeba zastavit válku, pro vítězství v terénu je pomoc dostatečná, míní Pavel
„Potřebujeme zastavit válku a začít debatovat o budoucím uspořádání.“ Tak odpověděl prezident Petr...
Novotný je pro vedení ODS nepřijatelný, jeho konec stvrdí výkonná rada
Pro starostu pražských Řeporyjí za ODS Pavla Novotného, který čelí kritice za své výroky, to nebyl...
Gruzínský parlament schválil zákon o zahraničním vlivu, poslanci se poprali
Gruzínský parlament schválil kontroverzní návrh zákona o zahraničním vlivu, prosazený vládní...
ŘIDIČ/KA (VHODNÉ I PRO SENIORY) (A12607)
AURES Holdings a.s.
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
120 - 120 Kč
- Počet článků 625
- Celková karma 16,55
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text