Vymóděný cyklista na motokole? Ani omylem!

Už je to tady zase. Léto, kolo a rozčarování ještě větší než loni. Když už jsem si pomalu zvykal na houfy výletních cyklistů v křiklavě počmáraných dresech, co na pokraji infarktu ujedou deset kilometrů, za pozvolného odfuňování si dají pauzu na pivka dvě nebo tři, aby si to zvesela šněrovali zase  nazpátek, přišlo opět nové jaro a já opět zírám.

Mluvím hlavně o těch seladonech, co si na stará kolena vzpomněli, že v 55 je potřeba pro sebe něco udělat, pro své pivní břicho konečně něco udělat a tím holedbajícím se něco, je mnohdy pouhé lezení a slézání z kola. Jak jinak to nazvat, když mi to tolik připomíná pomalé objetí náměstí v novém Mercedesu, třeba i třikrát za sebou?

Navíc se o to snaží úplně blbě. Tři dvanáctky, to máme asi tak 2500 kJ a kolik že to ujedou? Dvacet kilometrů mizerným tempem, tedy přibližně hodinka loudání, při kterém spálí tutéž energii. Že ujedou i víc? Dobrá, ale přidejte si k tomu úměrně piv. I přesto to pořád vychází tak, že nula od nuly pojde. No a kde je utopenec a křupavý páreček?

Navíc v pomalovaných těsných trikotech vypadají jako klauni a to včetně červenofialového nosu. Jak jinak, když jim k tomu ladí pro své ego i tolik potřebné doplňky v prvotřídní kvalitě. To máte rukavice a lahve (opravdu dokonce dvě), kšiltovku a vycpané elasťáky, brýle a jedině k přilbě  nemám námitek. Nezapomněl jsem na něco? Zapomněl, na vypouklé břicho k prasknutí, které látka těsně obepíná. Jednou jsem takový bujarý umělecký soubor pozoroval a při placení se děsil toho, jestli i jejich peněženky budou křiklavě pestrobarevné a bankovky elastické.

Ale neodsuzuji až tak, nebojte, to je jenom můj estetický problém, ke kterému mám výhrady, ale to je asi tak všechno co proti tomu zmůžu. Pro mě za mě, ať si lidé jezdí třeba nazí nebo ve svatebních šatech, je to jejich věc.

Proč jsem si na to vzpomněl se začátkem cyklistické turistické sezóny o to víc? Co mě hnulo žlučí víc než kdy jindy? Já totiž viděl dva takovéhle vystrojené šašky na motokole! Současný to trend, rozbíhající se novinka. Považte, oni vyměnili svoje jedinečné kolo za elektrokolo! Jinak byli naprosto beze změny. Tedy opět reklamně pomalovaní, dohromady víc než dekorovaní profíci na stupni vítězů Tour de France. Tou svojí konstantní 25kou si to hasili proti mě a ruku do ohně bych za to dal, že bych uhádnul i cíl jejich cesty. Do kopce, před kterým ještě loni pokorně slézali, si dokonce ani teď nepřišlápli, protože když ono jim to tak nádherně vrčí. A ta spotřeba! Ta ekologičnost! Ta paráda, to očekávání, až mě třeba už zítra do kopce předjedou! Mě, který závodí s traktory a ve městě předjel i autoškolu!

No nic, oprášené nápady s pokrokem sice nezastavíš, ale nevím, nevím, jestli je právě takováto turistika pro elektrocyklisty ta pravá ořechová. Nechtěli tak náhodou původně zhubnout? Nebo si snad budou v hospodách poroučet čistou vodu?

A už jsem vám řekl, že já mám na sobě nejraději plandavé tričko a kraťasy, přičemž je střídám s cykloelasťákami jenom proto, aby mě pořád nebolela prdel a trikot si na sebe vezmu jenom proto, abych nekazil fazónu rodinnému výletu? A to jsem ten dres ještě musel vyhrát a cyklistické kraťasy mi přinést Ježíšek.

Z mé protidresové zarputilosti tedy musím z daleko vážnějšího, tedy motokolového důvodu, pro letošek slevit. Proto budiž pochváleni všichni cyklisté bez rozdílu triček a dresu, ale i inlajnisté, koloběžkáři bez pohonu, šílenci ve skákacích botách a na tom podivném stroji ve vodě taky, všichni ti, kterým je pouze vlastní síla tím jediným pohonem. Jsme prostě nejlepší, nás přece nemůže nikdo a nic vytočit, buďme spolu proti těm všem. Taky považte, jak nelichotivě to i zní – kolo na baterky! Pché!