Vyhlašuje se celostátní pátrání po dvou osobách, ...

protože buď oni, nebo já! Důvod? Díval jsem se na hokej. Přesněji řečeno na dvě naše utkání na MS a nejméně dvanáct komerčních přestávek k tomu. Což o to – hokej výborný, ale co to je, to mezi tím? Během každé třetiny dvě komerční přestávky - dva druhy reklam neustále se opakující!

Buď křepčící klavíristka, která vyvádí jako by ji čtyři znásilňovali, anebo fešák cvičící Kung – Fu či nějakou podobnou bojovinu, aby nakonec ustrnul v pozici zaraženého vylezprda. Po čase se mu zřejmě zadaří, o čemž dává na hokejové tribuně neutuchajícím způsobem věhlasně najevo. Ano, je to nářez, při hokeji minimálně šestkrát zopakovaný, protože netuším, jestli se stejné reklamy neobjevují ještě navíc i před utkáním, v obyčejných přestávkách, a po zápase. A jestli mají tito uječení paviáni pré i během jiných mačů, tím víc lituju čumily, kteří tento bengál se strojově se opakující pravidelností musí poslouchat i tam.

Možná však, že tyto reklamní výjevy ostatní snášejí mnohem lépe a já jsem výjimka, ale ruku do ohně bych za to nedal. Mnozí se dnes obávají Kanaďanů, já nikoli. Já se hrozím toho, že mě definitivně porazí zběsilý řev již komerční dvojice – stálice, že se o mé srovnání do krychličky s kolečkama postarají už nadobro, nastálo. Přesto – naděje umírá poslední, do třetice tím spíš.

Ale když tam dnes budou běsnit zase stejní hokejoví šašci a já náhodou přežiju, okamžitě vyrážím! Ne na hokej, ale do ulic tyto dva reklamní šílence, kteří mě tolik nervují, hledat. Slídit po nich, najít je, na nic se jich neptat, okamžitě jednat budu! Nic je neomlouvá, žádné vysvětlení, proč do toho šli, neobstojí. Když oni bez varování, já taky! Rozčtvrtit, rozsekat, do klobásek napěchovat! V nich je vřískot přejde, tam se role vymění, ať si i oni užijou, jaké to je muset se dívat lidem do huby. Třeba takovéto: :-o

Věnováno Heleně Koutkové, která si myslí, že nemám smysl pro humor.