Všichni z cesty, nebrzdím!

Když já tak rád kroutím volantem a dělám při tom „vrrrrm“ a doleva, pak zas doprava a nakláním se u toho, přeřadím, přidám plynu a jéjej, smůla - zase nějaký hlemýžď přede mnou. Ne, nejsem zdrogovaný, ale když mě nikdo nezdržuje, jsem v neskonale úžasné pohodě. Vždyť řídit je tak krásné...

Jenomže lidé se mnou nejezdí moc rádi. Prý nerad brzdím, což pociťují zvláště v zatáčkách, takže lítají sem a tam, prý často nadávám do debilů a překračuji rychlost. Upozorňují mě taky na to, že značky platí od místa jejich usazení a ne už tehdy, kdy je uvidím!

No tak jo, přiznávám se, stává se mi, že vyjedu z konce obce trochu rychleji, ale na druhou stranu zase, když uvidím značku omezující rychlost třeba na 70, pouštím nohu z plynu až za značkou a to prý je taky špatně. Já fakt už nevím. Tak kdy to je vpořádku a kdy ne? :-) Kdo se v tom má ksakru vyznat? A prý že jsem pirát silnic!

Tak to tedy ne! Proti tomu zásadně protestuji! Kdo může být pirátem, je u nás přesně dané. Jakási společnost provedla výzkum, že je to nejčastěji muž ve věku 21 – 30 let, svobodný, z Prahy (jak jinak, že?), řídí asi 9 let starý dieselový vůz, nejčastěji černé barvy a značky BMW, Audi nebo Porsche, jo a měsíční příjem má nad 40 000Kč.

Znamená to snad, že šance stát se mediální dopravní celebritou, je ostatním v našem demokratickém státě svévolně upírána? Jakpak k tomu přijdu třeba já, když splňuji jenom jeden z těchto požadavků a stejně mě mají za piráta jiní? Jak jim vysvětlíte to, že je to tak dané, jednou je to na papíře a že úřednická přísnosť musí byť! A přes to nejede vlak, jinak by v tom byl bordel!

To jsou mi ale průzkumy! Co bychom si bez nich počali. Třeba také to bychom se vůbec nedověděli, že po našich silnicích brázdí třetina pirátů, panečku! A to se mi taky vůbec nezdá, to by přece média nenechala jen tak bez povšimnutí.

Takže třeba já, i kdybych se na titul piráta snažil sebevíc, mám smůlu. Nespadám do předem určené šablony, nikdo by mě tak za něj nepovažoval. Ale co bych pro mé pasažéry, kteří si to o mně myslí, neudělal. Zbývá mi tak jedno jediné. Změnit kritéria. Svým silničním umem ostatním neustále dokazovat, že i starší muži v autech slabších, mladších, benzínových, jiných značek a barev mají na to, aby z nich mohl být pro začátek aspoň pirátek.

Konec srandy, střih, pokusím se o vážnější notu… Termín pirát nebudu rozebírat, když už se toto nepřesné pojmenování ujalo pro ty, kdo se na silnicích chovají neomaleně a hrubě, spíše zapátrám po důvodu. Myslím si, že toto povýšenecké a nesmyslné chování je hlavně v hlavách těchto řidičů, že jsou po řidičské stránce spíše nadprůměrní a že až takových do mrtě vyhrocených, je poměrně málo. Kolikpak takovýchto arogantních pirátů znáte jmenovitě a s kolika podobnými jste se už setkali?

Já za dvacet let řízení ani s jedním. Velmi pravděpodobně proto, že jezdím tak nějak normálně. Často však potkávám a předjíždím takové, co provoz svým neumětelstvím zdržují, blinkr zapnou až v zatáčce, protože si asi myslí, že jim ostatní dovedou číst myšlenky a akceleraci na všechno mají asi takovou, jako když se po ránu o dvou holích, rozchází moje revmatické babička. Tak právě tito mi vadí šíleně a je jich i daleko víc, než vyprovokovaných choleriků, kteří neudrží své nervy na uzdě. Ano, vyprovokovaných hrůznou jízdou jiných.

Náhoda a souhra okolností tomu přispěla, že jsou demonstrativně zostuzeni před společností, jako by jenom toto jejich chování bylo tím nejhorším. Dochází některým z vás to, že když jste se dostali do křížku s jiným řidičem, že může být chyba u vás? Že vás způsobem více či méně milým upozorňuje na to, abyste si řidičskou chybu uvědomili a už ji neopakovali? Že vás i ostatní vlastně chrání?

Když pominu vymatlané opilce, ať už je to popelář nebo ministr, kteří si za volant sednou bez kousku sebezáchovy a morálního studu, jsou to právě bojácní, vystrašení řidiči, kteří neumějí správně číst dopravní situace, žijí v přesvědčení, že na silnici jede nejbezpečněji ten nejpomalejší a téměř prostředkem silnice, tedy nejspíš ten, komu k předjetí traktoru nestačí ani sto metrů.

Neoblomně bych uděloval pokuty za nesmyslně pomalou či jinak nebezpečnou jízdu a v žádném případě by neobstálo tvrzení, že jedu tak, na co stačím.

Tak jako by se zesměšnil fotbalista Jarda Vomáčka z Horní Dolní v ligové Plzni, tak jako by se ztrapnil student prvního ročníku medicíny při atestaci z chirurgie, na silnici každý nepatří. I tam se musí něco umět, řidič musí zrát a hodnotně vyzrát. Autoškoly by měly být na takové úrovni, aby do provozu nepouštěly vyhukané benjamínky, kteří se posadí rovnou do pětiválcového bouráku s ujištěním, že v něm se mu přece nemůže nic stát. Jemu nejspíš ne, ale jenom tak, to obvykle nekončí. Ať už je špatný řidič v jakémkoli autě, pro ostatní je nebezpečím pořád stejným.