Viktorie Besó: Sbírka motýlů

Jak dopadne vzájemně domluvené hodnocení knihy krásné blogerky? Dobře, nebo špatně? Zatím prozradím jenom to, že připomínek bude hodně, o zajímavosti a překvapení nebude v recenzi nouze, a že tuctové čtení to není ani náhodou. 

Hlavní hrdinka, kolem které se všechno a všichni chlapi do vzdálenost na dva metry točí, se jmenuje Lucie a je jí 27 let. Od dlouholetého přítele Martina, od kterého očekává snubní prstýnek sice naprázdno nevyjde, ale jako dáreček kopačky si na prsteníček sotva kdy nasadí. Něco takového by sebralo každého, ale protože Lucie je silná a stále v ní bují, co bují? vřou a nahromadily se emoce a hormony, rozhodne se pro jejich uvolnění. A to věru velmi rázně! I začala koukat po chlapech. No, kdyby jenom koukat! Chvíli se odhodlávala, ale co sedělo pak! Začala je střídat jak Rambo náboje, a že to byl pořádný šrumec! Prvního nesměle nalezne v seznamce, ale pak zjistí, že zrovna tohle pohledná žena nemá zapotřebí, že svůdné pousmáním nebo půlminutový flirt ji bohatě postačí k tomu, aby měla zbaleno. Průběh devíti známostí se vším všudy popisovat nebudu, ale čtení je to velmi podnětné, burcující a jak bych to jenom slušně podotknul – jisté pasáže budou pro čtenáře (u mě dvakrát) velmi působivé. To autorka umí, v tom je Lucie a možná i Viktorie opravdu třída!

Jenomže z tohoto fajn pozdvižení mě vytrhly některé knižní názory. Může za to Lucčino na chlapech neuznávání slipů, upřednostňování boxerek nebo být rovnou naostro, posmívání se mrňavým penisům a pohrdání milenci, kteří jí to neudělají dobře. Jó, ale pozor, když má slipy Ital, tak to už jaksi nevadí, a když ji v posteli nevyhovuje bohatý a galantní milenec, tak se přemůže alkoholem. Také označení partnera za úchyla, který na ní neměl rád podprsenky, mi nepřijde docela mimo. Blonďáci a křivohubci jsou u ní taky mimo mísu, ale i tak si na nedostupnost vhodného materiálu nestěžuje. Přiznává slabost k namyšleným a drzým týpkům, ale má slabost i pro nicky a floutky pochybné existence, na kterých ji rajcuje jejich mládí a fyzično. A tak si divoška Lucie, vědoma si své volnosti a přitažlivosti, užívá doma s tuzemci, na dovolené s Italy, které opěvuje do nebes, přičemž od nich nečeká nic víc, než pár orgasmů. Mají tak výhodu v tom, že právě díky nadprůměrnému uspokojení dokáže jejich negativa do určité míry potlačit. Takže nejenom láska je slepá, ale i orgasmus je slepý jak patrona! A co následuje po něm? Další a další alegorické vozy. Přestává vyhovovat? - vymění se. Osvědčí se? - pozdrží se. Neříká se snad právě takovým vypočítavá mrcha?

Čtenář si tak potvrdí to, co tuší. Že jsou ženy, které se nenechají dvakrát pobízet, když je jim pod spodním prádlem nabídnuto super vybavení, avšak předčasně vzdávat by to neměli ani ti, kteří na to jdou přes ťuťu ňuňu, ty jsi ta nejkrásnější na světě, a přitom se nebojí ulevit kreditce. Jo a to všechno dopadne? Nebojte se, dobře. Lucka si dosytosti užije, AIDS nedostane, mrně se jí nenarodí, a možná se vrátí k prvnímu. Už o hodně zkušenější! Ten se ale bude mít!

Následují zajímavé knižní citace s mými glosami v závorkách.

„Potřebuji chlapa, který se mě zmocní, který se neptá, co mám ráda, ale prostě to ví.“ (Takže uspěje jedině věštec-čaroděj) „V sexu by měl muž ženu vézt, stejně jako při tanci, cítit co žena chce. (Heslo každé ženy: co muž, to telepat!) „Co si beze mě Martin po rozchodu počne?“ (No co asi, když ukončil vztah on, určitě mu bude líp.) „Byl zvyklý na moji skvělou kuchyni.“ (Opravdu netuším, odkud bere každá kuchta to přesvědčení, že zrovna ona je tou nejlepší kuchařkou na světě.) „Přestal mě bavit, přestala jsem na něj mít chuť.“ „Vždyť milenec má být zábava, a když nastane otrava, je konec.“ „Potřebuju milence, který se objeví jen když potřebuju.“ (Tak jo, nevídaně skromná Lucko, ale to samé chtějí i partneři.) „Tanec je vertikálním vyjádřením horizontální polohy.“ (A co když se horizontální poloha zvertikalizuje?) „Křesťanstvím vnucená monogamie je proti přírodě.“ (Souhlas, ale na výchovu potomků zatím nikdo nevymyslel nic lepšího než rodinu) „Orosila jsem se jako sklenice s bílým vínem v mé dlani.“ (Úžasná představa!) „… a hlavně vyklopit všechno holkám. Byly jsme jako sestry, říkaly jsme si úplně všechno.“ (Důkaz toho, jak je babinec nebezpečný!) „Debaty v autě jsou zvláště výživné, protože chlap nemá ženě kam zdrhnout.“ (Ale musí se dbát na to, aby se nezpomalilo pod třicítku.)

Snad jste se trochu pobavili, teď to už bude trošku horší - začíná jazykovědné a stylistické okénko:

Za čtyři překlepy autorka nemůže, ale o třech špatných skloňováních zájmena já, bych to už tak jistě netvrdil. Výskyt nejméně čtyř klišé (Naše pohledy se setkaly, do nadrženého klína, přitahoval moje oči, nehynoucí láska,) by se také dal nevzpomenout, ne však jasné čárky či nečárky před „než“ (Např.: byl mladší, než já - špatně) a absence čárek před „tedy, takže“ (např.: … z lednice „fragolino“ tedy jahodový likér.) „…že si se konečně rozhodla…“ (Jsi se.) „…začaly mi vadit Policajtovi řeči.“ (Policajtovy řeči.)

Toto všechno jsou pořád ještě, dejme tomu, že ojedinělé a očekávané chyby. Vědom si složitosti spisovného používání čárek, teček před nebo za závorkou, nepřikládám tomu důležitost. Tím spíš, že jejich správné zdůvodnění mi kolikrát přijde obtížné. Myslím si, že čárky by měly sloužit jenom jako autorův příkaz k poklesnutí hlasem, tudíž by bylo jejich užívání libovolné. Pro obveselení uvádím i Valeriinu zálibu v častém užívání slov „zda, zde, očividně, intenzivně,“ a jak „i/y“ potíž brilantně vyřešila tak, že jednou napíše briskně a podruhé bryskně, (jak je to správně, nám určitě objasní paní Helena K.), aby svou písemnou schizofrenii završila úpalem i úžehem, v obou případech od sluníčka. (Správně je úžeh, jakožto druh úpalu.)

A nyní k nejasnostem, až k podivnostem: „…vázka s velkou kyticí…“ (Nepatří snad velká kytice jedině do vázy, kytička do vázičky, nebo vázky?) „…antikoncepce, kterou jsem polykala intenzivně již několik let…“ (Brát tyto „protiditiové“ prášky jednou denně přece není intenzivně, ale jenom tak, jak se má, a že je polyká několik let, je přece dlouho, a ne intenzivně.) „Nesměl mít pocit, že mi na tom zase až tak moc záleží, ale obálku jsem otevírala s napětím… do očí se mi začaly drát slzy, ale před ním jsem brečet nemohla, mám přece svoji hrdost! Musela jsem se vybrečet ve vaně… Ve finále jsem nakonec stejně chtěla, aby můj pláč slyšel a poznal, jak moc mi ublížil, jak kvůli němu trpím, aby litoval.“ (Jak já jenom nesnáším protiřečení, nechápu to vydírání, to plytké komediantství hlavní hrdinky.) „Trochu jsem zapomněla na slušné vychování, které asi ovlivnilo i několik promile v krvi… pověst pana Kolegu trošku předcházela,…“ (Jak „trochu, asi, trošku?“ Na slušné vychování se buď zapomíná, nebo ne, alkohol v krvi určitě ovlivňuje chování, a pověst buď předchází, nebo ne!)

„Na letišti do nás udeřilo vedro, trochu šok. Posilnily jsme se vydatně místním vínem a pivem a taky jsme byly trochu opilé sluncem a očekáváním. Moje vzpomínky na hulení nebyly úplně nejskvělejší.“ (Výběr z vět hodných žáka 5. B.) „Kluci nás vezli úzkými uličami, vůbec jsme netušily kam, ale bylo to docela daleko.“ (Proč „ale?“ Jak souvisí neznámo s dálkou?) „Pánové si spolu začali povídat italsky. Uměla jsem něco málo španělsky, ale v tom jejich nářečí jsem nechytala skoro nic. (Jenom tři portugalská slovíčka:-) „Prostě mi říkal takové ty řeči, které chlapi říkají těsně před tím, než vám už nikdy v životě nezavolají.“ (Myšleno pokrokově a zajímavě, ale „než vám už“ zůstává nepochopeno.) „…přestali vnímat jen jeden druhého.“ (Proč je tam „jen?“) „Pobřeží bylo na dohled, ale lidé z pláže by museli mít dalekohled, aby na nás dohlédli, … (nikdo se nikam nepřemisťoval,) … takže celá pláž asi měla slušnou podívanou (Nakonec všichni měli, nebo si šli koupit dalekohled, asi.) „… protože přestože jsme na palubě udělaly rozruch, bylo tam pořád dost mrtvo.“ (Rozruch a pořád mrtvo? Pak to asi nebyl rozruch, nebo jste pluly s mrtvolami.) „V dětském pokojíčku už jsem pár let nesouložila a nepřipadalo mi to zrovna jako činnost adekvátní mému věku.“ (To nešťastné „už!“ Jeho špatné zařazení kazí slovosled, ale hlavně by mě zajímalo, do kolika let je soulož ještě adekvátní „s“ i „bez“ souvislosti s pokojíčkem.)

„I když jsem se vždy cítila a vypadala mladší, než jsem ve skutečnosti byla,…“ (A já si až doposud myslel, že vypadat a skutečnost je totéž.) „Hollywoodské hvězdy předváděly mnohem větší, až propastné rozdíly ve svém věku v kontrastu ke svým zajíčkům,…“ (Předváděly? Ve „svém“ věku? Zbytek hrůzné věty je zbytečně vysvětlující.) „Miloval moje bradavky, ale byl to spíše horňák takže se mu líbila velká prsa,…“ (?Ale? Nebo dolňák, co se vyšplhal nahoru.) „…jsme si vyměnili už tolik chlípných zpráv i telefonátů, že jsme se spolu prostě museli vyspat.“ (Když pominu „výměnu“ telefonátů, tak tomu vyspání za odměnu jsem se zasmál.) „Bylo mi s mými milenci dobře, ale přitom mi nechyběli, když jsem s nimi nebyla.“(A chyběli mi, když jsem s nimi byla.) „A velikostně to bylo podle ní prý také svělé, což mě už ale zarazilo.“ (To nešťastné „ale!“ Vzápětí následuje další hlavolamský skvost.)  „…protože v podstatě ze sta procent italských pinďourů, které jsem na vlastní oči viděla nebo o nich slyšela od kamarádek, bylo sto procent velkých.“ (A to stoprocentně dva ze dvou!) „Nádherně vysoustružený, obří úd, který přitahoval moje oči snad ještě víc, než můj dokonale připravený klín.“ (Hmmm…tak ono existuje i kouření očima! Jaké to je?)

Interpunkční chyby v citacích jsem neopravoval, ale vem to čert, nikdo není dokonalý. Co knížce chybí víc? Úprava slovosledu, (např.: Kolegyně Vendy ten den s námi nešla), ze souvětí, často logicky nesouvisejících, vytvořit věty kratší, zbavit se zbytečně detailních popisů, (např. o krému na opalování, o chlapečkovi na plakátu,…) věnovat více úsilí nad smysluplností napsaného. Viktorie promiňte, ale mám pocit, že podceňujete, nebo nechápete záporný význam spojky „ale.“ Vším vyjmenovaným jde poznat, že knihu napsala žena, a to od první stránky – zbytečně vysvětluje, „jede“ neohrabaně jak namrzlý tank, neuznává logiku. Ale co už, byla by věčná škoda ji předělávat na chlapa – zrovna ji. Když se nad tím vším povzneseme, vypravěčský styl má dobrý, mnohé pasáže se čtou jedním dechem, ale nesmí se při nich přemýšlet.

Protože hlavní hrdinka uznává jedině chlapy s chlubidlem, s akční kvalitou pornoherce, tělesnou konstitucí nejméně účastníka atletické olympiády, obyčejným mužům, tím spíš všem jak komplex sloučenin zakomplexovaným, knihu nedoporučuji. Snad jedině těm zvídavým, ale splachovacím, a suverénům, aspoň tak výkonným jako Robert Rosenberg. Věřte, že v postelovém souboji by s posměvačnou a nadutou mrchou Lucií neobstála většina troufalců. S kašpárkem o představě velkého divadla u ní neuspějete ani ve snu, ale ani s excelentní výbavičkou ještě nemáte vyhráno. To je pro Lucii, řídící se úzkoprsým mottem čím delší, tím lepší, jenom základ k přísunu.

Avšak - když vezmeme v úvahu, že milování je záležitostí obou, je s podivem, proč je spací chvála i vina pokaždé na mužích? A obojí si nechávají líbit! Přitom vysvětlení je nasnadě: délka a obvod se měří daleko snadněji než konkávní šířka a hloubka. Ano, právě odtud pramení ta ženská hodnotící suverenita! No a když už jsme u toho měření, přiznám se, že všechno doposud napsané jsem si mohl odpustit a být velice strohý sdělením, že v této živočišné knize plné erotiky a sexu se Lucie pořád s někým válí, hulí trávu, experimentuje i s kokainem a hodnotí. To pouhý můj zbytek slušnosti mi velel podat vše takhle zeširoka.

Ikdyž jsem autorčin způsob psaní a Lucii někde více, jinde méně kritizoval, vzpomeňte si, že ne všechno vyznělo negativně. Celkový dojem mám takový, že kniha mi připadá přínosnější než „slavná“ 50 odstínů šedi, protože sobecká Lucie nelení a vždy se postará o to, aby se v ní pořád něco dělo, hýbalo. Nakonec přidám jednu dobře míněnou radu pro muže, kdyby se přece jenom nějaký čtecí troufalec našel: doporučuji jeho změření předem. A nelhat si!   

Knihu stahujte třeba na: http://knihy.idnes.cz/sbirka-motylu.html