Věřte - nevěřte, rozhodněte!
První: S kolegou a kolegyní se autem vracíme ze dvoudenní služební cesty. Z hotelu katastrofa, vzdělávací přínos veškerý žádný, večerní pařba nevybočila z průměru, řídím, je hic, klimatizace nefunguje, takže uvnitř nepřekvapí apatie k porcování. Asi 50 km před koncem se za všechny rozhodnu a zastavuji na zmrzlinu, která pocestné neurvale láká pěti poutači během dvou kilometrů. Docela na palici, ale zapůsobilo to. Kdo by nechtěl ochutnat domácí a čerstvou zmrzlinu z pravého ovoce. Mimochodem – už jsem se těšil na to, jak s paní zmrzlinářkou hodím řeč o tom, že pyšnit se tím, že zmrzlinu nedělají z ovoce zkaženého je trapné, a rovněž jsem byl zvědavý na vysvětlení pojmu pravé ovoce. I stalo se. Dalo se předpokládat, že mě ignorovala, raději točila, inkasovala, měla oči v sloup a hodně práce. Zato kolegové ji potěšili, protože připomínky neměli, bez remcání si dali taky velkou a paní se přestala sloupit aspoň na ně.
Marně hledáme stinné posezení, takže si sedáme do auta, otevíráme okýnka, lížeme. Já nejrychleji, abych nezdržoval a mohli jsme vyrazit co nejdřív. S malým kornoutem zmrzliny nepojedu poprvé, a chci z parkoviště odjet. Věděl jsem, že za námi už nějakou dobu stojí auto, i když mohlo zaparkovat vedle mě, ale i tak to nepovažuji z problém. Lehce zatroubím, aby poodjelo, když už si to zjednodušuje, jako by neuměl zatočit volantem a vycouvat. Řidič je uvnitř, ale nereaguje. To moje kolegyně se ozve.
„Co šílíš? Proč troubíš?“ ostře vyjekne.
„Chci vyjet,“ nechápu, proč se ptá, a proč jí na tak blbou otázku vůbec odpovídám.
„Ještě nemáš dolízáno, tak nedivoč! A nech toho troubení!“
„Nedivočím, prostě chci odjet a ten kretén, který špatně parkuje, mi v tom brání,“ a zatroubím výrazněji. Zase nic. Copak to neslyší nebo nechápe?
Opět ho zastupuje ona neúnavná kolegyně, která mě správně informuje o tom, že použití klaksonu je možné jen v případě významného ohrožení, které v tomto případě nenastalo. Chytrá jak rádio, ale jak mám odjet, mi neporadila.
Naštěstí se řidič za mnou po chvíli přece jenom probere a posouvá se dál, aby v odjezdu bránil zase jinému vozidlu. Avšak po vyjetí malý troubo-výjezdní incident neskončil. Následujících pět kilometrů mě kolegyně přesvědčuje o tom, že nemám nervy v pořádku, protože jsem se choval neadekvátně, tedy jako blázen, že troubí jenom hulváti, že jsem na něj byl zbytečně hrubý, že kdybych dolízal, do té doby by určitě odjel, takže by všechno proběhlo v tichosti.
Bože ne! Dusil bych lidi, kteří jsou zcela přesvědčeni o své neomylnosti a prozíravosti, o své pravdě!
Příběh druhý: Výlet, třetí hodina, můj čas na kafe a nejsem doma na chatě. Naštěstí se nabízí alternace v podobě přijatelného ústupku. Kiosek a žádost k obsluze o silného turka.
„A jak moc silného?“ ptá se slečna. To mě zaskočilo, až takový zájem jsem od brigádnice nečekal.
„No, sedm gramů by mělo být normální, takže o něco víc, dvanáct, čtrnáct, takže klidně můžete dvojnásobek.“
„Hmmm, já to dělám na lžičky. Ale když dám dvě navíc, tak to nezaliju.“
„Musíte, dá se. Vřelou vodou a krouživým pohybem,“ radím, poučuji.
„No jo, ale to už přece nebude kafe za dvacet, ale za čtyřicet,“ zapřemýšlí.
„Nemáte pravdu,“ podotknu.
„Jak to?“
„Takto! Objemu bude stejně, takže spotřeba vody a energie se nemění, hrníček na opotřebení a umytí je taky jeden, cukr taky, ale ten si nechejte, já stejně nesladím, a vaše obsluha, nebo spíš podání, je stejné, jako i to, že si kafe odnesu ke stolku sám.“
„Aha, no ale, jak to mám spočítat?“
„Prosím vás, nic nepočítejte, nic nevymýšlejte, já to Babišovi neřeknu. Jedna lžička kafe je koruna padesát, na tom nezchudnete a já nezbohatnu. Zkuste doufat v to, že si moc cením vaší vstřícnosti, protože nemusím pít hruškovou vodu, takže to snad i náležitě ocením.“
„Jo, aha… takže počkejte. To máme dva nanuky, dvě piva, preso a dvojitého turka, takže 128 korun.“
„150,“ povídám a slečna s úsměvem poděkuje.
Takže jaké by si z toho měla odvodit ponaučení? Že příště bude při obdobném přání šetřit hlasem a přemýšlením taky.
Teď už je to na tobě, milý čtenáři. Přemýšlej, tipuj, ale vyjde to nastejno. Tak která z historek se udála? Malá nápověda: Jak ženy i sebe znám, klidně by to mohly být obě dvě :-)
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět
Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
Referent – stavař Odboru správy majetku a investic ÚMČ
Městská část Praha-Libuš
Praha
- Počet článků 625
- Celková karma 16,55
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text