Vážená televize Primo, což takhle pořad Setřeno?

Ačkoli nemám televizi, rád si v časopisech televizní programovou nabídku pročítám. Zaujal mě váš název pořadu Prostřeno a tak si říkám si, jakpak se v něm asi soutěží. Vždyť prostřít stůl k obědu přece nemůže být zas až tak velký problém. Prostírání jako prostírání – bráno z pohledu muže. Hlavně, když je na něm pořádně naloženo!

Když jsem zrovna nedávno vytíral podlahu, v souvislosti s rýmem k Prostřeno mě napadlo, že pořad Setřeno nebo Vytřeno, by byl rozhodně zajímavější. Si teda myslím…

Jsem obyčejný chlap, takže práci moc nemusím, ale přesto doma někdy pomůžu. Tedy, když to není každý rok, že jo. Navíc onehdá manželku braly záda a cosik ještě jiného až tolik, že blouznila v horečkách, tak přeci nejsem žádný necita, že jo a popřemýšlím, ne?

Když si sama, belhajíc se z postele šla vařit čaj a lupla do sebe dva Paralely, to už jsem docela váhal, ale pořád se ještě neosmělil. Definitivně jsem se rozhodl až tehdy, kdy se odhodlaně vydala do koupelny, napustit si do kbelíku vodu. Jako bych ji slyšel říkat: V pátek vždycky uklízím, co by si o mně ta podlaha jenom pomyslela! Že jsem flundra líná a špindíra k tomu! A já dodávám: to by tak ještě scházelo, aby si to podlaha myslela i o mně!

Po půlhodině přemlouvání s mou výpomocnou nabídkou přece jenom souhlasila, načež se ona, zarputilá ateistka, pokřižovala a vůbec to nebylo kvůli tomu, že jí teploměr odmítl změřit teplotu převyšující 42 stupňů. Aspoň nemusím natáčet vodu tak horkou, prohodila jen tak ledabyle a když si sundala vyprahlý šátek z čela, rozpadl se jí v dlani. To všechno bude tím horkým čajem, zdiagnostikovali jsme oba svorně a rázem jsem byl vyhnán vyvenčit pejska. Zřejmě prozíravě, aby mi vycházka zchladila odhodlanou hlavu, tedy hlavně rozhodnutí o mé nepříliš chtěné pomoci.

No vrátil jsem se z procházky a co myslíte? Žena čekání nevydržela. Půl obýváku už měla setřeno a než jsem pejskovi Bóně opláchl a osušil pacičky, tak celý. Nuž tedy dobrá, povídám, obývák byl pro mě náročný, zvládla ho sama, začnu až kuchyní.

Beru hadr, namáčím ho do kbelíku, ždímám a začínám stírat hezky od rohu za květináčem, kde předpokládám koncentraci prachu největší. A taky že jo, asi prach či co, se z toho zvířil, já ho natáhnul do nosu a rozkýchal se ještě víc, než pravidelně po třetím pivu. Alergie na práci rozpoznána po třech vteřinách, škarohlídsky by utrousil nezasvěcený, ale já dodávám, že možná taky alergie chladová na náhlou změnu teploty ze zimy rovnou do teplého škopku.     

Zatímco jsem se vykýchával a vysmrkával, už asi tušíte, že proluky nemá žena ráda, takže mezitím stačila vytřít i celou kuchyň. No tak mi zůstala aspoň chodba, utěšuji se. V těsném kontaktu s hadrem mi už nic nezabrání a hodlám si ho ubránit za každou cenu! Jenomže – a teď přijde to, že není setřeno jako setřeno, proč si myslím, že tanec s hadrem skýtá daleko více soutěživých možností, než žeň různobarevných ubrusů na stole.

Jako školák jsem obdivně vzhlížel nejenom k popelářům a čističům odpadů, ale do sytosti jsem měl odpozorováno i velkou řadu na kolenou vytírajících uklízeček a školních brigádnic. Ale asi to dělaly všechny špatně. Totiž: být ony pod dohledem takového odborného poradce, na jakého měla právě teď štěstí záda moje, nedozvěděl bych se, že vytírám úplně na hovno. Že kolem sebe všechno spíš roztírám než stírám a v konečném efektu je podlaha víc flekatá než čistá, že správně stírat se jedině musí: natáhnout ruku a k sobě, natáhnou ruku a k sobě…

Že si myslíte něco jiného? No dyť! Já taky, ale říkám to potichu a s příslibem toho, že o mém úklidovém extempore nikomu nepovím. Blogem snad nic neporušuju, nebo snad ano? Vždyť mlčím, jenom píšu. A kdybych se snad mýlil, tak to tipuju na odměnu hadrem párkrát přes záda, což se pořád ještě vydržet dá. Lepší přípravu do budoucí soutěže bych si snad ani nemohl přát.

Už jako kdybych to v televizi viděl: pečlivě střežená tajemství rodinného čistícího přípravku, časový limit omezen, 3 -2 - 1 - makejte! V pokleku prohnutá kočičí záda s bolestmi kolen a zad v popředí, analgetický přísun pilulek omezen. Makej, makej, nešvindluj, nekompromisní dráb s bičem v pozadí. Panečku, to by mělo grády, to by se soutěžilo! Do úmory, do skonání těla, dočista do čista!

Vždyť o tom to všechno je: o metodě, o fyzické zdatnosti, o výsledku, o nově se rodícím pořadu televize Prima. Který však neuvidím, protože nemám televizi, což jsem už velice taktně podotkl. Jak ostudné pro beztelevizního spoluautora rodícího se soutěžního pořadu Setřeno! Ani nevíte, jak rád bych se na něj podíval, podotýkám už zcela neomaleně, vážená televizní Primo!