Valentýnský blog: Dopis

Nejkrásnější dárek na světě je ten, který je darovaný z lásky. Ale ne každý si uvědomí, že na skutečně opravdovou lásku, jeden nestačí. Ještě před půl rokem jsem si myslel, že cokoli námi vzájemně darovaného z lásky bylo.

Nejspíš to ale nebyla dokonalá láska, ale divadlo jednoho herce, který toho druhého nepřiměřeně nadchnul a očaroval. A protože já herec nejsem, bylas tou herečkou jednoznačně ty.

Přesto to bylo nádherné představení, ale tak jako všechno, i to muselo někdy skončit. Nerozhodl však nezájem diváků, ale nezvykle předčasně aktérka hlavní role, zatímco já byl pouhým statistou. Reprízou jsem skončil býti sám sebou, protože být sebou samým, jsem byl jedině s tebou.

Teď jsem slabochem, který si to o sobě ještě nedávno nemyslel. Pohozeným měkoušem, osamoceným trosečníkem, který si hraje na ukřivděného a pořád se ptá, proč zůstal v ostrově beznaděje sám. Natvrdloň, který se od tebe nikdy nedozvěděl rozumný důvod rozchodu a jen tak se nesmíří s tím, že to krásné co bylo, už není a asi už nikdy nebude. Skoncovat to s tebou pořádně chlapsky, to by mi pomohlo, mi každý radí, leč právě tohle v mé povaze není. Jsem tak slabý, že tě ani mrchou nazvat neumím, jak bys po právu zasloužila.

Co dovedu, je zavřít se do své ulity a mlčky přežívat. Co taky jiného, když do další jevištní role po tvém boku, obsazený nejsem. Jenom marně si tak můžu představovat sebe jako fiktivní figurku do páru, leč ve skutečnosti nejsem za oponou ani na blízku v hledišti.

To na tebe mnohem raději budu vzpomínat jak ráno usměvavě vstáváš, jak mi ze židle kradeš košili a na nějaký ten kravál z rádia v kuchyni tančíš. Na popíjení je sice brzy, ale červené víno máš tolik ráda. Notuješ si, posloucháš písničku, máš skvělou náladu a pořád se točíš do kolečka. Je dopoledne, prsty od těsta máš upatlané a ovíněná mi tak příjemně voníš. Cítím z tebe vyrovnanost a pohodu, přestože je všude kolem nepořádek. Pro někoho možná bordel, pro mě všudepřítomná skvělá nálada. A já bych tolik chtěl patřit právě tam, kde panuje zrovna taková pohoda, jedině tam, kde den končí až tehdy, kdy se tvé neposlušné vlasy tancem zastaví. Anebo zmoknou, jako v tom dešti, v kterém jsi se nechala zkrápět jako malé neposedné dítě a pod střechu tě přinutily až hromy blesky.   

Víš, já mám většinu žen za hysterky. Ty jsi mě ale přesvědčila, že si především herečka. Hysterie je nemoc, herectví je umění. Mnohé jsou obojí, ale u tebe jsem žádný přechod v hysterectví nepoznal.    

Sláva jim! Ať žijí dobré herečky! Protože jenom díky nim my muži prožíváme nádherná představení, byť poté se pro většinu z nás opona tak těžce a smutně uzavírá. Asi bych si neměl stěžovat, vlastně můžu být rád, že i mně bylo dopřáno si s tebou po divadelních prknech zadovádět. Leč nechtělo se mi tak brzy končit. Opona naší hry se však nemilosrdně zatáhla, spadla klec a já teď nevím, kudy kam.

Konec představení, ale divadlo je přece věčné! je pro mě sdělení chabé útěchy. Smutním, vrávorám, byť na samotném smutku by nemělo být nic špatného. Není ani zbytečný, když existuje, jenom si myslím, že by nikdy neměl trvat hodně dlouho.

Je mnoho způsobů – lží i pravd

jak uvidět z vysoka nebe

Vynésti svůj rozum do oblak

kde potkávat bych chtěl - jedině tebe

Když potom padám a lámu si kosti

času přemýšlet mám najednou strašně moc

Nespočet myšlenek ve víru neřestnosti

při které se nespí - prožít zas s tebou noc

Tak to bych si moc přál…

Johanko, já jen, abys věděla, že jenom tebe mám hrozně rád, že jedině ty jsi moje srdeční záležitost, že tě pořád miluju!