V bdělosti nahou ženu opalovati viděti

Právě při takové příležitosti a hlavně co se dělo potom, ve mně vzplály vzpomínky na to, jaké také mezi námi žijí ženy. Sice bych raději obměněným názvem navazoval na to, jak jsem ve snáři hledal výklad krásného snu, jenomže nezdálo se mi to. Bohužel.

Jdu takhle na procházku s pejskem Bonitkou, která mě jako vždycky na pětimetrovém vodítku poslušně táhne za roh garáží přímo k místu, kde to má a čichá nejraději. Už zahnula a je tam a já spěchám za ní. Jaké však je moje překvapení, když ji vidím, jak tam zklamananě a zarytě stojí, neví si rady, chuderka. Copak se to děje? Inu děje, nastává problém. Na jejím oblíbeném, dobře ukrytém místě mezi garážemi a zahradním plotem, se na dece rozvaluje nahá slečna.

Bonitka čučí, no já na to jarní zjevní taky koukám jako vejr, to se ví. Ale opravdu jenom chvíli, tedy jenom jak se ve vší počestnosti sluší a patří. Koukáme i na sebe, co to má jako znamenat, ale v ten moment jsme chytří oba úplně stejně. Venku příjemné velikonoční sluníčko, tak to holt holka nemohla vydržet a opaluje se jen tak, pomyslím si.

Když se Bóňa na doposud nepoznaná obnažená prsa a úzké kalhotky konečně vynadívala, pořád u mě hledá vysvětlení, proč je její místo obsazené. Jenomže co já s tím, já přece holku vyhánět nebudu a pejska jenom konejším. V tom si nás krasavice konečně všimla a jak my na ni byli decentní a shovívaví, tak nám na oplátku uštědřila dosti nelichotivou poznámku. Ať prý táhnem k čertu a úchylácky ji neočumujem. Co na to říct? Raději nic a v mém případě to platí obzvláště. Nebo to také znáte, že vás perfektně trefné odpovědi napadají zásadně pozdě? Až potom, s křížkem po funuse, když se míjí účinkem?

Tak jsme se sebrali a šli a pomyslel jsem si něco o tom, jak si někdo na veřejném místě roztahuje nohy a pak se hróózně moc diví, že ho u toho někdo vidí a nárokuje si nevšímavost. A aby toho nebylo málo, tak to vše panovačně korunuje drzou výtkou. Inu, lidé jsou různé, jak pravil klasik a mně se vybavilo několik vzpomínek na kravky jí podobné. Minulost, na kterou se jen tak nezapomíná.

Studentské období asi kolem šestnácti let a já zvu spolužačku z vedlejší třídy po škole na zmrzlinu a ona, ač krásná, kupodivu souhlasila. Čekám pět minut, čekám stále, až mi autobus domů ujel. Třeba se spletla a končí o hodinu později než já, takže i druhý odvoz mi ujíždí a po hodině marna to definitivně vzdávám. Ráno ve škole čekám její omluvu a nic. Jenomže já jsem tvor zvídavý, tak se ptám proč a ona na to, že jim poslední hodina odpadla a že jela domů dřív. Nic víc, nic míň, no vyveďte mě z toho, že se Martina nezachovala kravsky. Proto ji přeji, aby teď žila s nějakým volem. Jedině tak si totiž budou rozumět.

Druhá zas, náhodné setkání po iks letech, jen tak spolu pololaškujeme, jak by to mohlo dopadnout, kdyby… Kdyby tenkrát přijala aspoň jedno mé pozvání do kina a ona na to, že jsem ji do kina nikdy nezval! V ten moment jako kdyby se do mě zabodly stovky oštěpů, ta nehoráznost! A to si nedělala legraci. Nejmíň sto padesátkrát jsem ji tehdy ukecával a nebylo to jenom na sovětské a rumunské filmy! Anebo že by názorný příklad něčí prvotřídní demence a věřte mi, že zatím ne mojí. Tak té přeji sňatek s váženým panem Alzheimerem, aby byli ve vzpomínkách zajedno.

Do třetice se od Katky dozvídám, jak to chlapci mají v životě o tolik jednodušší než dívky, že když se jim nějaká líbí, tak ji osloví a hotovo. Jdou třeba na procházku nebo do kina, pak se líbají a chození je na světě. A já si povzdechnu nad tou naivní myšlenkou, nad tou zahleděností do sebe sama, když někdo nebere v úvahu to, jak frustrovaný může být mladík, který je jenom na blbou zmrzlinu slečnami třeba pětkrát odmítnut. Co optimismu a sebevědomí se mu tím vlije do žil! Co jenom bych měl přát takové? Napadá mě ošklivost, aby ji nikdo nikam nepozval. Naštěstí se dnes emancipace mohutně vkrádá i do namlouvání, takže má šanci. Ale dřív než napošesté si u žádného uspět nezaslouží.

Snad nepíšu jenom za sebe, ale toto puberťácké období nechtěl bych zažít znovu. A to i přesto, že na něj mám díky Lence i moc hezké vzpomínky. Přistěhovala se a vklouzla do party nás, čtyř kluků. Byla tak razantní, že nás vystřídala všechny a pochlubit se chci tím, že já byl už druhý v pořadí! Takový sportovně-milostný úspěch považuji za zcela výjimečný a již těžko bude někdy něčím překonaný. Dokonce mi vůbec nevadilo, že to nebylo se vší všudy, ale i pouhé chození bez, bylo na výsost příjemné.

No a právě, když tuto romantiku srovnám s tím, že se to mezi námi hemží namyšlenými, posměvačnými blbkami, jedním slovem kravkami, o které chtě nechtě také občas zavadíme, řeknu si, že je dobře, že i mezi chlapy se najdou tací, kterým vyhovují a věnují se jim. Domnívám se však, že je to jenom proto, že i tyto arogantky, mistryně světa v intrikaření, dovedou být kouzelně hezké a muž po nějaký čas zaslepený a rozumově chromý.

Rozhodně však neházím všechny ženy do stejného pytle, vždyť i o několika usměvavých, veselých, rozumných a povšechně příjemných, dokonce i se smyslem pro humor, jsem slyšel kdysi dávno povídat. Určitě se mnou ženy budou i nadále souhlasit s tím, že máme emancipaci, je tak? Tak proto právě vznikl tento článek, jako závaží na druhou misku vah, na vyvážení k mému minulému textu, kde se pro změnu obouvám zase do mužů. Muži mlčeli, zato milé dámy se v diskuzi docela chytaly. Nyní můžete pokračovat. Věčná škoda také, že neexistuje blog OnDnes, tam bych starosti o karmu neměl.