Protože byste mohli dopadnout jako já. Auto mi jelo den ode dne hůř a hůř, tak trochu se zakuckávalo, takže jsem si myslel, že se mi kuny zase daly do ochutnávání zapalovacích kabelů. Jenomže když jsem se pod kapotu podíval, nepřipadaly mi až tak hrozivě ohlodané jako minule, předminule a předpředminule.
Stopy poškození tam ale byly, takže jsem se se svým názorem v autoservisu pochlubil.
To jsem ale neměl dělat, dva kabely ze čtyř vyměnili, na účtence však stála cena za sadu zapalovacích kabelů a nazdar bazar. No nic, řekl jsem si, musíme si pomáhat. Když je vytrhnou tři stovky, budiž, hlavně, když mi auto zase pojede. Jenomže ono nejelo. Tedy, ne tak, jak jsem si přál. Sice se dostavil úspěch, ale jen částečný. Už jsem nejel nejvíc sedmdesátkou, ale dokonce jsem vytáhl i 85!
Podkapotní pohled na dva vyměněné a dva staré kabely mě nutil k úvaze, že si ta různorodá pakáž-kabeláž dělá navzájem nějakou neplechu, že si na sebe nezvykly. To mě katapultovalo opět do stejného servisu. O jen mírném rychlostním zlepšení jsem jim řekl a dva dny jim trvalo, než vyměnily zbývající staré kabely za nové. Hurá! Další dobrou zprávou pro mě mělo být, že si v servise nezaúčtovali práci. Za dva dny nebo za dvě minuty? To jsem potřeboval zjistit abych věděl, jestli se mám radovat moc nebo jenom málo. Se ví, že za sadu spojovacích kabelů jsem zase zaplatil plnou cenu. Nuž ale co, čert vem tři stovky podruhé, dělají se i větší lumpárny, hlavně když auto pojede, jak slíbili!
A ono opravdu jelo, po rovince s plynem na podlaze dokonce 90, takže mě stačila potupně předjet dvě auta s naloženými vozíky. Během třináctikilometrové cesty do práce, podotýkám! Magická stovečka padla jenom z kopečka, takže bych byl blázen, kdybych se s takto opraveným žihadlem snažil někoho předjet. K zlosti a těžko k uvěření, když jsem se ještě nedávno proháněl po dálnici.
Co vám budu povídat, z odvedené servisní práce a z místa od volantu jsem neměl dobrý pocit. Zvláště, když mi řekli, že auto projeli a předávají ho vpořádku. Já však tvrdím, že neprojeli a nebylo vpořádku. Kilometrovník pod tachometrem se nehnul ani o půlkilometr.
Leda že by s ním lítali a servisní koumáci ho vylepšili na letadlo. Ale to mi jaksi zapomněli říct, že na vině jsem já, že jsem to nepoznal. Jak už uvádím v názvu, připouštím, že jsem neměl tolik kecat, někam je navádět. V servisu jsem měl uvést jenom to, že mi auto pomalu jede. Potom snad by se snažili příčinu najít a nenenechali by si vnutit můj laický kabelový názor.
Ale proč se tomu vlastně až tolik divím? Vždyť i já se v ordinaci setkávám s něčím podobným. Občas se totiž stane, že slyším: Pane doktore, na rýmu potřebuju to, na krk tamto a na kašel prý pomáhá toto, a ještě na záda mi napište tamto co minule. V takovém případě jsem v ordinaci úplně zbytečný a kdyby tam místo mě stál vyťukávací automat, navíc by zájemci nabídnul i kafe.
Zatím však stále odpovídám: Tak to jste si paciente spletl dveře, protože tady nejste v obchodě ani v lékárně, raději mi řekněte, co vás trápí. Pak vás vyšetřím a vynasnažím se vám co nejvíc pomoct. Správné je totiž sdělit pouze subjektivní potíže (za auto to musíte říct sami) a to ostatní nechat na odborníkovi. Vaše názory sice může vyslechnout, ale raději ať tápe, snaží se sám a není ovlivňován. To, co bylo včera a minule, nemusí platit pro dnešek.
Takže co dál? Zavítal jsem do jiného servisu a doufal, že to nebude stejná odposlechna a slibotechna. Na pokračování cukrových řečiček jsem rozhodně neměl náladu, spíš bych uvítal, kdyby se jinde přemýšlelo, pracovalo, nešidilo a nelhalo.
No co vám budu povídat, jinde to byly kabely, tam byl to katalyzátor. A ten se ke vší smůle neopravuje, ale vyměňuje. Oprava tak nepůjde do stovek, ale do tisíců. Před dárkami, před Vánocemi, před výplatou - opravu pěkný dáreček. Ale proč to vlastně všechno píšu?
Já jen, kdybyste mi chtěli pomoct, neváhejte, můžete. Číslo mého konta je: 102030narodil se fricek/007JB. To víte, nic nesmím ponechat náhodě. I televizi Nova dám echo, ale tam spíš pošlu manželku, ta pláče líp než já. No a Primu bych obsadil babičkou, ta se tam osvědčila už tehdy, kdy zapomněla, kam si schovala důchod a z krádeže obviňovala pana starostu, který jí s ohromnou kyticí přišel popřát k narozeninám. Že by až takhle cynický závěr? Ne, ne, na ten zapomeňte a odpusťte mi ho, ve skutečnosti přemýšlím jinak.
Víte, co jsem si z toho všeho odnesl? Poznatek takový, že když se někdo s autem na silnici vleče, myslete i na to, že to nemusí pokaždé znamenat neumětelství a bojácnost řidiče, ale docela obyčejné technické potíže s autem. Proto i já budu na loudaly více shovívavější, když se budou držet co nejvíc vpravo. Otázkou je, jak dlouho mi dodržování tohoto slibu vydrží. Já si však myslím, že mi bude připomínán velice často, neboť to vypadá, že s desetiletým Fordem Fiestou, nejkrásnějším autem na světě, bude už pořád něco.
