Už dost blábolům a nesmyslům!

Nevím jak vy, ale já se nad tím co čtu, nad smyslem napsaného a řečeného, obvykle zamyslím. Nebo se o to aspoň pokouším. Na frajera, jazykovědce Karla Olivu nemám ani v nejmenším, a divím se mu, že se z dnešního světa ještě

nepomátl. Z nevalné úrovně rychlokvaškových, internetových článků, z pravopisně chybných, zavádějících až klamných reklam všude kolem, z tlachavých dialogů v seriálech, z nesmyslných keců o ničem všude kolem nás.

Stačí se jen pozorněji dívat. Tak třeba se mi už zajídá číst a poslouchat chválu nad selským, tradičním nebo domácím jogurtem, nad pravou domácí zmrzlinou nebo uzeninou. Jako kdyby snad existovala nějaká nepravá nebo snad levá zmrzlina či uzenina, a vše po domácku vyrobené nebo domácím způsobem vzniklé, muselo být vždycky zárukou toho nej. A co honosná upozornění na to, že výrobek je bez éček a bez konzervantů? Proč nikde nenajdu výrazná tvrzení, že produkt éčka, konzervanty a přidaný cukr obsahuje? Protože se není čím chlubit! A tak se zvýrazňuje jejich absence! Není to absurdita? Ba přímo reklama naruby?

A co úžasné zprávy obchodů, že jejich pečivo je čerstvé? No jaký to div! Taková samozřejmost, ale proč z ní neudělat výjimečnost! Tak jako ze slovního spojení zaručeně čerstvé farmářské výrobky z hor nebo z čisté, škodlivinami nedotčené Vysočiny, ke kterému když se přidá mluva, že mají i koláčky, rohlíčky, houstičky a úžasný chlebíček, šílím z toho. A máte to za 58 korunek, pane, řekla mi. To pak už umírám. Na tuto paní, která ve mně vzbuzuje beznaděj, narazíte v Sobětuchách u Chrudimi. Ale ještě předtím si tuto skvělou nabídečku přečtete před obchůdkem u silničky na tabulince. Jako by se paní zhlédla v primáckém Prostřenu, kde se to kafíčkem presíčkem, rajčátky, papričkami, masíčkem a polívčičkou jenom hemží. Ještě hůř pidi papričkami a malinkatou okurčičkou. Vskutku velký konkurent hned vedle sebe nacházejícím se nesmyslům jako například: protože a poněvadž, právě akorát, jen a pouze, nejspíš asi, asi určitě… Uf!

Ale co si stěžuju, není se čemu divit, když chytlavost je mor! A čím je řeč hloupější, tím je podlézavější. Ostatně jako všechno, co člověka nenutí přemýšlet, co je jednoduché, podbízivé, takže snadno zapamatovatelné. Je to dobré snad jedině proto, že tímto se spoře myslící lidé sami ochotně značkují, a hned tak víte, s kým máte tu čest.

Jak se máme? Co budeme o víkendu dělat? slyším často, a otázka je určena pouze mně. „Cože? My dva?“ odpovídám a ztrácím kamarády. To v rádiu je to lepší, tam mě nikdo neopouští. I když i tam se dozvídám, že na dálnici D 1 máme bouračku a před tunelem Blanka nám stojí kamión, který blokuje jeden jízdní pruh. Komu? Nám stojí? Kouknu se. Zrovna teď? No mně určitě ne!... Záhy se dozvídám důležitou upřesňující informaci - bude nám tam stát nejmíň dvě hodiny! No ještě že tam nejsem!

Ale abych pořád jenom nesejčoval. Nedávno mě potěšil reklamní panel kolem fotbalového hřiště, který tvrdil, že pivo XY (abych nedělal reklamu,) je „probably the best in the world.“ Tedy „pravděpodobně“ nejlepší na světě! A jak u nás na ulici? Je tolik zmrzlinových stánků pyšnící se tím, že zrovna ta jejich zmrzka je ta nejlepší. Taková nehoráznost! Co ty na to, Opočno? Jako by snad ta vaše vyhrála zmrzlinové mistrovství světa! Kdyby nějaké bylo, že…

Narazíte však i na cedule jiného, legračního rázu, třeba v Hlásné Třebáni. Po prvním přečtení se zasmějete, ale za několik vteřin někomu dojde, že své mouchy vtipný nápis „ V této hospodě se s blbcem nesrazíte, tady před zavíračkou všichni lezeme,“ rozhodně má. A hned několik. Bez povšimnutí nechám být óbr nadsázku, že jsou před zavírací dobou úplně všichni namol opilí, ale už ne časový údaj před zavíračkou. Pět minut nebo už tři hodiny před koncem? Ale hlavně: Lezoucí lidé se nemůžou srazit?