Už bylo líp

V obci se za autem plížím 35kou. Konečně to jde a předjíždím ho. Jakmile dosáhnu úrovně předjížděného, kupodivu se mnou drží padesátikilometrový „krok.“ No vida, tak přece umí jet rychleji! Ba co víc, začíná se mnou laškovat, protože že se na mě začíná lepit jak nedočkavec na novou gumovou pannu.

Ba co úplně nejvíc, předvádí na mě jakousi pantomimu, u které se často ťuká na čelo. No jo, asi nějaký herec, co si zkouší roli, říkám si a šlápnu na to. Brzy dojedu zase nějakého hlemýždě, kterého nemůžu hned předjet a dojíždí mě i již zmiňované divadelní auto. Auto přede mnou však brzdí, chystá se zabočit a samozřejmě, že žádné upozornění blinkrem předem. Musel jsem za ním zpomalit, protože k předjetí bylo málo místa a vyčkávám. Nebylo to však nudné čekání, neboť jsem předjížděn a hádejte kým? No to vám byla panečku veselice! A dokonce stereo! Zapříčinila se o to velmi pracovitá hercova spolujezdkyně, zcela určitě z téhož oboru, které jsem si prvně vůbec nevšiml. Vskutku povedená taškařice pro dva a já byl jejím jediným divákem. Tolik pozornosti jsem si snad ani nezasloužil. 

Příběh druhý: Téměř každý den projíždím jednosměrnou ulicí, kterou lemuje řada stojících aut a z druhé strany je místo pro kolmé parkování, takže je fakt úzká. Téměř uprostřed ní si to korzuje chlápek, kterého nevyleká ani moje zabrzdění za ním a několika vteřinové čekání na jeho laskavé uhnutí. Hluchý ale není, neboť se na sebe rozhodnu upozornit krátkým zatroubením, na které reaguje velmi gestikulačně, čímž si nejspíš tvrdě obhajuje své silniční chodící přednostní právo. Nakonec ho přece jenom objíždím, stahuji okýnko a když se tážu, jestli má nějaký problém s chozením vedle po chodníku, vyhrožuje mi pěstí. Ne, děkuji, opravdu nemám zájem a raději upaluju pryč. Spíše než pěstní, by mě zajímal jeho argument až po jeho snaživějším přemýšlení. Tedy, jestli bych se ho vůbec dočkal.

Že vy byste vůbec netroubili a situaci řešili jinak? Jak? Celou ulicí, ikdyž jenom sto metrů dlouhou, byste se za ním poslušně vlekli? Že by to šlo? Možná výjimečně, ale co v úterý, pro změnu za maminkou s kočárkem, kdy troubení není namístě? Taky? Tak to máte nervy ze železa a závidím vám. A jakpak ve středu, kdy tu máme skateboardistu v protisměru, jedoucího z mírného kopečku proti vám. I tady byste se zachovali jako flegmatik? Couvali byste před ním co nejvíc ke kraji nebo se jenom modlili, aby se vešel do prostoru mezi vámi a zaparkovanými auty? Pro tentokráte to trefil, ale ve čtvrtek se proti vám chystá přesila v podobě dvou bruslících krasojezdkyň. Sice pomalejších, ale s nohami rozcapenými až to praská, v jedné ruce zmrzlinu, v druhé mobil a úniková díra pořád stejná. Odfičí zdárně myší skulinou i ony?

A co  na vás čeká v pátek? No ne, že byste měli už konečně štěstí? Nikdo na silnici, všichni jdou po chodníku. Však právě, stačí i to. U skotačících školáků nikdy nevíte kdo koho v nevhodnou chvíli pošťouchne a skolí se přímo před vás, kdo během výletu domova důchodců škobrtne a padne za vlast.  Je to boj, ale i to málo, kdyby si chodci uvědomili, že silnice jsou především pro vozidla, chodili po chodnících nebo na silnici vlevo, cyklisté využívali stezek jim určeným, by svědčilo o tak potřebné ohleduplnosti a následné bezpečnosti.

Také poměrně často potkávám od kšiltovky až po prdel poreklamovaného cyklistu, který jako kdyby se právě přemisťoval z Giro d'Italia na Tour de France. Ale někdo takový se přece po zámkové stezce na svých galuskách trapně drkocat nebude, to on se raději nechá metr od kraje přejet.

Ano, dobře tušíte, ve výčtu toho, co mě na silnicích štve, bych mohl bohatě pokračovat, ale co tím vším chci říct je to, že dopravní neznalost a řidičská povrchnost je velmi pravděpodobně i odrazem veškerého společenského dění kolem, jeho povšechným indikátorem.

Kdepak konec světa v prosinci tohoto roku! Prý probuzení, posun k jinému myšlení, k nové době, snad to tak mysleli Mayové a všichni tak nějak doufáme, že postupně nastanou lepší časy. Já si to nemyslím, já jsem pesimista. Už teď není optimálně a bude ještě hůř. Pravděpodobně nastane začátek změny, bude posun, ale opravdu kupředu? Soudě podle chování nechápavců, hysteriků, pirátů a nemotorů na silnicích, bych to viděl na směr k takovému 16. století, do doby inkvizice a upalování čarodějnic.