Tři Lenky, dvě Pavlíny a Moniky...

… jednu Petru, Renču, Irču, Katku, Ditu, Šárku a ještě se mi vybavuje jedna, ale její křestní jméno jsem už zapomněl. Nebo se ho ani nedozvěděl? S paní Turkovskou to totiž jedalo o mimořádnou spřízněnost duší, o zcela nečekanou rychlovku, že mi ho snad ani říct nestačila.

Tak všechny ty jsem přesvědčoval, ukecal, dobyl, odfajfknul si je! Je to hodně nebo málo? No, nevím. Směrodatnější by bylo, z jakého hlediska a kdo to hodnotí. Zajímavé je, že mezi nimi není ani jedna Jana, přestože se jedná o jméno z mého husákovského ročníku tak hojně rozšířené. Vždyť ve třídě na základce byly rovnou tři! Jistě si tak dovedete představit, jak mocně toužím po Janě! A to po jakékoli Janě!

Ale stejně, řeknu vám, to jsou mi paradoxy! S některou to šlo jako po másle, druhá, bydlící jen o pár ulic dál, mi dala setsakramentsky zabrat. Někdy se stačilo jenom usmát a za dvacet minut, a to fakt nekecám, bylo hotovo, zatímco jiné byly nedobytné jako hrad. Bránily se, odříkaly, nechtěly, ale i ony nakonec podlehly, byť mě to stálo spoustu času, více návštěv a ukecávání. Přiznávám tak, že u takovýchto zarputilých odpůrkyň nevděčím za úspěch svému osobitému šarmu ani trochu, ale prachsprosté výdrži a svéhlavé neodbytnosti. A kdo by to byl čekal, zrovna jedna z nich je mojí nejčastější, no jak bych to jenom co nejtaktněji nazval, prostě pravidelnou zájemkyní.

Nechtějte však po mně podrobně přiznat, jak přesně se situace u té či oné vyvíjela, ale obecně vzato, využití zkušenosti těch předešlých, přispívaly k lehčímu průběhu u pozdějších. Bylo by to smutné a já největší osel, kdyby tomu tak nebylo, byl bych břídil, který by tento chlubivý blog rozhodně nenapsal.

Prvotní a zároveň i hlavní zásada úspěchu tkví v neodrazení na první pohled. Už při seznamování se snažím působit nevtíravě, příjemně, zdvořile, nenásilně a při tom všem se maximálně soustředím na to, abych vyhlídnutou oběť co nejlíp odhadnul, zjistil, co na ni bude platit. To musím mít neustále napaměti a podle toho tlačím na pilu méně či více. Někdo upřednostňuje dobré vychování, jiná zas humor či nejapné dvojsmysly, možností je opravdu mnoho. Taktika, strategie, chápete? Třeba povídalce se rozhodně nesmí skákat do řeči a soutěžit s ní, kolik slov za minutu vyřknete vy a kolik ona, by bylo sebevraždou. Takové touží jenom po posluchači a doufat v to, že každá slovní kanonáda musí někdy skončit, že se po nekonečném tlachání a mému přitakávání ke slovu a záměru dostanu i já, se mi většinou bohatě vyplatila.

Avšak musíte být připraveni i na zcela opačný extrém. Ona bluma, vy mluvka. Že byste neměli zájem? Ale měli! Máte totiž zjištěno, že se jedná o velmi perspektivní a navíc moc hezkou blumku! Tak s chutí do ní!

Že kolem toho už hodně kecám a ztrácím čas? Máte pravdu, je potřeba jít zase na věc, k pokoření dalšího ženského srdce vstříc. No jo, ach jo, ale když musíš, tak musíš! Jo, a málem bych zapomněl! Aby byl můj roční výčet krasotinek úplný, tak jsem měl i jednoho Karla. No co, co, moc se tomu nedivte, kvalitní kosmetiku pro muže nabízím taky!