Taky míváte před barákem loužičky?
Matka ohnutá, ruce na půlkách bělavé prdelky si to šine směrem k nám před náš plot. Okamžik, kdy nás uviděla, zpečetila slovy „Jéžišmarjá, tady někdo je!“ načež vzala k autu urychleně zpátečku.
Sice jsem měl nějakou tu skleničku vína, dvě, tři za sebou, a možná tak i nejvíc upito, ale i tak jsem byl zároveň i nejaktivnější a nejzvídavější, neboť jsem si nedokázal představit, že by se paní se stále nevyprázdněnou prdelkou v náruči do auta pokorně vrátila. I vylezl jsem na naši dvoumetrovou zahradní Sněžku, odkud se mi nabídl pohled na to, jak už dál od nás, ale rovnou před našimi vchodovými dveřmi, mezi naše túje sesunutá kaťata cákají. Ihned jsem o tom jadrně informoval naši klidnou skupinu, která se na úpatí hory promptně shromáždila, a také nevěřila svým očím. Přišlo mi tak, že vskutku nečekaná situace si vyžaduje komentář, a to nejlépe ode mě. Vlastní a tudíž i nepatřičné opilcovy jadrnosti vynechávám, následně uveřejňuji jen fakta.
„ No to snad ne! A co si jako myslíte? Vám připadá normální močit nám před barákem?“
„Když mu se zrovna chtělo!“ špitla, což mělo asi vyznít jako polehčující okolnost.
„Tak víte co? Kde bydlíte? Já se k vám taky přijdu vychcat!“
„No snad se toho zas tak moc nestalo, vždyť je to jenom dítě!“ zazněl argument jak noha.
„Ale vy jste dospělá, ne? Vy byste měla mít rozum! Tak dozvím se tu adresu?“ nedávám se odbýt.
A protože naše výměna názorů nebyla neslyšitelná a také hlučnější přátelé svým veselím trochu přispěli, vygradování na sebe nedalo dlouho čekat. Když z auta vystoupil doposud nezaujatý řidič, naše rozjuchanost rázem ustává. Před auto zaujímá postoj vikingského bojovníka chlap jak hora. Potetované bicepsy mu trhaly krátký rukáv bílého trička, které špatně zakrývalo proteinový pekáč buchet, z kraťasů se mu hypertroficky rýsovaly svaly jak labutí šíje, o výrazu v jeho nespokojené tváři raději pomlčet.
A oproti němu já, samotinký sám, na bortící se Sněžce, už neobklopen ani prchajícími přáteli, sám se svěšenými rameny, která mi v tu ránu spadla, zbytky svalů se scvrkly, v krku vyschlo jak na výstavě kaktusů. Dokonce i moje původně bojovně naladěná, motyčkou vyzbrojená Olinka se dala na ústup, v tom omluvitelném případě uklidit jarní pracovní nástroj už konečně na své místo.
„Že bych tě tam šel srovnat?“ křikla na mě hora masa jasně a výstižně, že od plotu přes silnici vykoukla i nahluchlá paní Blažková, okamžitě soustředěná na sběr informací, kterým později přidá svůj osobitě vyšlechtěný nadsázkový nádech.
Slyšel jsem, zkoprněl jsem, oněměl jsem, srovnat jsem nechtěl. Golemův posun vpřed rozhodně nebyl vítán. Následovala delší pauza než přípustná, v hlavě mi šrotovalo, jak z toho ven. Usoudil jsem, že zdravotně nezávadná by byla jedině diplomatická odpověď, která by vzhledem k pozměněné situaci mohla znamenat aspoň přijatelnou remízu.
„Já jenom, že by se vám taky nelíbilo, kdyby vám někdo čůral před domem,“ vyšlo ze mě poněkud rozpačitě.
Zdálo se, že ani novodobý Herkules zrovna nebyl naladěn na bůhvíjakou slovní výřečnost: „No tak se z toho neposer!“ vzkázal mi až po chvíli. A protože zbytek jeho povedené rodinky už seděl v autě, ukázal mi už jenom, že jsem jednička, aby pak během otočky zkontroloval stav bicepsů, a s troubícím pozdravem se akceleračně rozjel tak, jak se na správného tvrďáka sluší a patří. A protože jsem slušně vychovaný, na rozloučenou jsem mu po topolánovsku zamával i já. A když o tom tak přemýšlím, tak s tím „neposránímse“ by měl i pravdu, kdyby…
Kdyby věděl, že asi dva týdny před ním zastavil na „naší“ zastávce autobus, z kterého vyskákalo asi fotbalové mužstvo dorostenců, které se k nám na návštěvu rozhodně nechystalo. Jako jeden vítězný duch rozepnuli, tasili, zalili. Našich 15 tújí z dvaadvaceti mělo to „štěstí“ být vydatně zkropeno prudkou močí doposud neprostatických mladíků. Ne, na puberťáky se nezlobím, i ty pomačkané plechovky jsem po nich uklidil, časem většina z nich snad i dospěje. Hlava mi ale nebere to, že jim k potřebě zastavil někdo jako profesionální řidič! V obci, na zastávce, přímo před barákem! A kdo ví, o kolika podobných případech nevíme…
Tož tak, stalo se, mysleme si o tom své. Třeba to, že mít zastávku hned před vchodem do domu není vůbec žádná výhra. Zvláště, když ji vůbec nevyužíváme, když na ní není odpadkový koš, když se na ní v zimě přes noc usídlí kamioňák, kterému je zima.
Martin Hatala
Smrtelně bezvýchodné filmové scény, ze kterých jde o zdraví jenom divákovi
Nedávno jsem zhlédnul český nadsázkový film „Buď chlap!“ a hysterčil jsem stejně, jako když mě brzdí auto jedoucí po obci pětatřicítkou, a pak smrtící 70kilometrovou rychlostí mezi poli. Samozřejmě, že s nemožností předjetí.
Martin Hatala
Broky v zadnici a provaz delší než sebevražedný
Jednou si takhle s kafem a buchétkou k němu lebedíme na předzahrádce, kolem nás voní trávník, bohužel jako obvykle čerstvě posekaný jenom do tří čtvrtin, protože dvě zelené baterie nám v sekačce vystačí jenom na tuto plochu.
Martin Hatala
Do restaurace nejlépe se solí, masoxem a mikrovlnkou
Cestou z Prahy, ze zážitkového potápění v jámě, které Karel dostal vánočním dárkem, mu vytrávilo. S pocitem hlavy jako ve svěráku, s mírnou motolicí jako kdyby požil, bylo zastavení na oběd jistěže rozumným rozhodnutím.
Martin Hatala
Moje vědma mi prozradí vítěze ME ve fotbale
Před dvěma lety jsem měl s rozhodnutím o vítězi fotbalového MS jasno. Pomohla mi známá balkánská jasnovidka, která tipovala Chorvatsko. Ano, správně čtete, tipovala a byla z Balkánu.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
Mlátící komando na Václaváku. Hledá se mladičký esenbák ze slavné fotky
Seriál Klidně by spolu mohli chodit, ale každý se postavil na opačnou stranu barikády. Slavný snímek...
Bílý dům má problém. Bidenův výrok o odpadcích a voličích tajně upravil
Bílý dům bez souhlasu stenografů upravil přepis kontroverzního vyjádření amerického demokratického...
Integrační místa pomáhají. Ženy po restartu získaly práci a vyřešily dluhy
V sedmi českých městech se nově testuje zaměstnání pro znevýhodněné. Integrační pracovní místa...
Konsolidace se nekoná. Státní rozpočet na příští rok postrádá oporu v realitě
Premium Vláda se v rozpočtu na příští rok přepočítala o desítky miliard. Podle Národní rozpočtové rady,...
Pepco vrací kabinky. Zákazníci si oblečení zase vyzkoušejí v prodejně
Polský řetězec oděvních a průmyslových diskontních obchodů Pepco po dvou letech vrací zpátky...
- Počet článků 629
- Celková karma 19,55
- Průměrná čtenost 1555x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text