Také se u lékaře zouváte?

Ano, opravdu. Když píšu zouváte, tak myslím zouváte. Nemám však na mysli to, že tak činíte zcela dobrovolně a pokorně z vaší nadohleduplnosti, ale  proto, že musíte, neboť na dveřích jest příkazně napsáno: Ordinace – prosím, zouvejte se!  

Ale hezky popořadě. Vejdete a v malé chodbičce spatříte cedulku s upozorněním, abyste si před vstupem do čekárny nasadili návleky. Takové ty šustivě modré s gumičkou, určitě je znáte. Dva koše – špinavé návleky, čisté návleky, odhadem asi patnáct, dvacet párů, takže kolem desáté je koš s čistými už prázdný. Klasika, ale dejme tomu, řeknete si. Vždyť může být ještě hůř. Třeba jako v jedné nemocnice, kam mě vrátný dovnitř pustil až tehdy, když jsem si tytéž návleky za deset korun koupil.

S návleky na botách se tedy hrnu do maličké čekárny a jak jinak, čekám. Pozoruji, že ne každý si návleky nazuje a také to, že si tam už dva roky připadám jako na staveništi. Trubky sem, kolečka s materiálem tam a hlavně si to dělníci v botech bez návleků špacírují přes chodbu do zahrady sem a tam, a taky sestřičky v křuskách z ordinací přes chodbu semo tamo, takže čistá podlaha rozhodně není.

No nic, konečně přichází můj čas a já se opět moc prohřešuju, protože se na rozdíl od ostatních zouvat odmítám a vcházím v návlecích. Poprvé jsem byl ihned upozorněn a po nechápavé diskuzi z obou stran zřejmě vzat na milost s tím, že budu muset být trpěn. Nemyslete si však o mně, že jsem arogantní, namyšlený fracek, který se nerad podvoluje. Stačí, když si to o mně myslí tyto vládnoucí ženy v ordinaci. V podvolování se ale musím spatřovat přinejmenším alespoň smítko logiky a zárodek účelnosti. Tak mě napadá, nepovyšují se nad pacienty spíše ony v této ordinaci? Vždyť přece vyzouvat se je tak ponižující a nehygienické. Ponožky můžete mít zpocené, děláte s nimi ťápoty a tak se vám na ně nabalí spousta špíny. Nehledě na to taky, že se jedná o pracoviště, které je sice odborné, ale žádné injekce, ani chirurgické zákroky, kde teče krev a zeje čerstvá rána, se tam nekonají.

Co je to za zač vám neprozradím a ani mi alibisticky neraďte, že když se mi to nelíbí, ať chodím jinam. Rád bych, ale toto pracoviště je tak vysoce specializované, že změna není vůbec jednoduchá.

Víte, když léčím já, vojenský praktický lékař, tak jsem jednu pacientku za to, že se zula, doslova seřval. V čekárně máme návleky, to sice ano, ale přesto žádný nadpis, takže sázíme jenom na to, že když je venku sněživo nebo blátivo, většině pacientům to sepne. A když ne, žádná tragédie, máme uklizečku.

Tak mě napadá, jestli to na tom jiném pracovišti nefunguje jinak a podle mého tak hloupě nestandardně hlavně proto, že se jedná o kolektiv samých žen. Že by je do normálu mohl dostat obyčejný chlap, vměstnaný mezi ně. Velmi pravděpodobně by po vyzouvacích móresech se zaslepenou snahou o vybudování operačního prostředí byl konec na to tata. Věřím i tomu, že by nemusel být v bordelaření ani zdaleka extrémně nadaný, opravdu by stačilo jen tak běžně. Aby si sem tam po sobě neumyl hrneček s kafem, občas si prdnout, říhnout a po svačině zanechat pár neviditelných drobečků. Na záchodě by stačilo nesklápět prkýnko a občas po sobě zapomenout spláchnout anebo zhasnout.

Co si myslíte vy? Jsem opravdu takový nezdvořák anebo je i vám zouvání u lékaře proti mysli?