Také se doma svlékáte?

A oblékáte? Tedy převlékáte a přezouváte? Nebo praktikujete „televizno“ a do postele jdete nemytí, nečesaní, málem i v košili s naškrobeným límečkem? Poměrně zeširoka tak směřuji také k tomu, jestli rádi a hlavně jak běháte na lyžích.

Z nedávné zkušenosti však musím zdůraznit kdy a kde na jakých lyžích a také kdy a kde v čem. Vzkvétá mi z toho jedna lidská vlastnost, jenomže nevím jaká. Nabízí se šetřivost, ale tou se nevystihuje oděvní zapeklitost úplně přesně. Doufám, že mi pomůžete.

Jednou si takhle na lyžích vyjedu za humna na hodinku aerobního snažení a v místě křížení lyžařských stop, si jako obvykle odpočinu. Náhoda tomu chtěla, že tam potkávám lyžařku a mému pomatení smyslů za to, že se s ní dávám do řeči. Jak je mým všedním zvykem, nemám rád kecy jalové a předvídatelné, proto si paní legračně a snad ještě v mezích slušnosti, trošku dobírám.

V tom, že lyžuje slušně (přestože jsem ji neviděl, ale lichotilo jí to,)  ale že jak tak koukám, kdyby měla lyže kvalitnější, to by teprv byla za hvězdu! (Ikdyž pořád ještě jenom místního formátu.) 

A pak jsem se málem skácel, protože co ze sebe vysoukala ona, snad ani nemohla myslet vážně. Rozpovídala se, že tyhle běžky má jenom na tady, na běhání v polích, tím spíš v horším počasí, že do hor má jiné, novější a kvalitnější. Možná jsem měl ujet hned, protože bych byl ušetřen pokračujícímu proslovu nesmírně upovídané a zajisté i movité bytosti o tom, jak si i běžecké oblečení šetří pro lepší příležitost, tedy opět mezi lyžující smetánku do Krkonoš. Nevědomky mi tím připomněla jednu filmovou scénu, v které si kuchařka, jen tak v zástěře a v nejhorších křuskách, od plotny jenom někam odskočila.

S paní jsem se nepřel a svým opačným názorem ji raději neprovokoval. Protože když už je v nížinách jednou za čas sníh, já si v lyžařských polních stopách lebedím. A jedině na mých nejlepších lyžích z jedněch a v tom nejlepším oblečení jakbysmet! Rovinka, rovinka, rovinka, jeden dlouho očekávaný táhlý kopeček, kde na rozdíl od lesnatých horských cest není nikde žádný kamínek, schovaný pařez či nebezpečně rychlý lyžař v protisměru. Tak kurňa kde vlastně je důvod k obavám o poškození skluznice? Nebo o čem to vlastně je?

A oblečení? Bezchybně módní běžecký ohoz jedině do hor, protože širý lán ho není hoden? Proč? Co za tím vězí? A vlastně - kolikrát za zimu si na kopečky vyjedu já? Pětkrát? I to je moc! A o tom, že inkriminovaná paní vícekrát, velmi pochybuji. Proč bych se neměl cítit nejpříjemněji při běhání za barákem? Jenom proto, tam není strojově upravená stopa a hafo stejně postižených nadšenců, před kterými je záhodno se předvádět?

Jiný extrém…Nedávno jsem pochválil jednu starší pacientku, jak jí to sluší. Voněla jen tak decentně, kostýmek černočerveně sladěný a tak jí to potěšilo, že přidala historku o tom, jak si ji manžel dobírá, když se strojí i na cestu s odpadkovým košem.

Jenomže pane doktore, naše popelnice jsou přes silnici na parkovišti a stát se přece může kdykoli cokoli, no ne? Takže proč ne třeba před barákem? Co když mě zrovna tam srazí auto, no? Stát se mi to v teplákách a staré mikině, studem bych nepřežila ani příjezd sanitky kvůli škrábanci, který by stačilo jenom pofoukat. No řekněte, není lepší být v jistotě?

Tomu nebylo taktické odporovat a v jejím pevném přesvědčení jsem ji nechal. Odpovědí, že by bylo nejlepší si při vynášení odpadků dávat maximální pozor nebo posílat manžela, bych ji moc nepotěšil. Proč? Protože ona se chce strojit, být pořád krásná! I kdybych se v tom přece jenom mýlil, přece nebudu soucitně zavařovat jejímu spokojenému manželovi, kterému výnos odpadků zřejmě vůbec nevoní.

Povídáte, že odpadkové koše nevynášíte a ani nelyžujete, takže problém se Vás vůbec netýká? Může být. Jak tedy chodíte doma oblečení vy? Přijdete z práce a okamžitě se nasoukáte do pohodlných tepláků nebo se chováte seriálově tak, že si odložíte maximálně bundu a není nikoho, kdo by vás donutil ani k obyčejnému přezutí? Třeba pro vaše smyšlené či zarputilé přesvědčení, že i doma se vám může stát cokoli, přestože jiní v tom vidí aroganci a lenivost? Ani nechci domýšlet situaci, kdy se nějaký takový elegán bude chtít v zimě proběhnout.

Čekáte závěr? Nečekejte, udělejte si ho sami. Popřemýšlejte o tom, jací jste vy. Svou náturou se blížíte spíše k obojetné lyžařce nebo snad k nadmíru uvědomělé paní, která si pro jistotu každou neděli žehlí šaty do hrobu, protože co kdyby? Že nemáte blízko k jedné ani k druhé a že jste někde mezi? Výborně, můžete si gratulovat, přemýšlí vám to. A taky jste jistojistě chlap :-)