Štěpánka Bergerová: Dámský lovecký salón

Jakpak asi dopadne recenze knihy naší VIP blogerky? Navíc, když hodnotil je kolegou přes Kraťasy? Budu mít zase spoustu připomínek, nebo to už konečně bude trefa do černého? Dal jsem si záležet a…

Dámský lovecký salón – název nadmíru výstižný a dokonce i milý. Dvacet šest povídek se čte lehce a hlavně: každá je o něčem. Ne, nesmějte se, ono totiž psát o ničem jde! Poznáte to podle toho, že za pět minut od poslední věty nejste o textu schopný říct dvě kloudné věty a ti starší si nevzpomenou už vůbec na nic. Jak je už z názvu patrno, kniha je o vztazích a každý příběh má něco do sebe. Na první i další dojem vypsanému stylu autorky nevytýkám nic – je úderný, výstižný, hlavně však není ukecaný a planý tak, jak většina žen psát dokáže. Tomu právě vévodí třeba óbr nudná Kateřina Janouchová, a když už srovnávám, tak přes upovídanost Gotterové, avšak informačně velmi zajmou sdílnost, se dostáváme k bezservítkové nekompromisnosti Besó, aby to všem nandala paní Fuchsová, která by si pro přebytečné písmeno nechala vrtat koleno.

Přesto se Štěpánka, dle mého osobitého názoru nevyvarovala – čeho? Jen několika falešnějších tónů, kdyby se věta dala převézt do not. Cituji: „Úsměv, který vás prozařoval, nelze vlastně slovy popsat.“ „Prožíval jsem opravdu čirou radost.“ „Pokoušela se skrývat svou nejistotu.“ Větším počtem minivýtek nemůžu sloužit. Opravdu špatně se mi hodnotí kniha, v které kde nic, tu nic, u čeho bych údivem vyprskl smíchy. Můj poznámkový bloček tak zůstal téměř čistý a kromě jedné gramatické chyby, která se spíš tváří jako překlep a dvou jasných šotků, se knížce nedá nic podstatného vytknout.

Perfektní rozhodnutí je to, že každé povídce předchází jeden nebo dva citáty a na výsost chvályhodné je, že sama autorka se lecky nebojí přihodit moudro či poznatek svůj. Přesto vybírám jiný: „Rodinný život je hrubý zásah do života soukromého.“ (Karl Kraus)

Líčit obsah vybraných povídek není smyslem recenze, jen prozradím, že skýtají mnoho názorů, dojmů, citů a myšlenkových pochodů, takže se může i docela dobře stát, že ti šťastní čtenáři by mohli být k pochopení ženské mysli zas o jeden krok blíž. Přesto nic nezaručuji, zklidněte to nadšení  – píšu možná a spíš jenom krůček. Jen tak na ukázku jedna citace, aby ženy neměly o svých protějšcích přehnaně zamilované iluze: „Už jsem si myslel, že do toho s mou bývalkou praštím. Nebyla ideální, ale aspoň vařila a uklízela.“ 

Kniha sice není žádnou eskapádou humorných situací, ale pobaví i tak. Svou otevřeností, slovní lehkostí, tokem i všedností. No, rychlostí a všedností – tou výjimkou je zrovna předposlední rozvláčná povídka, něco na způsob 50 odstínů šedi - že za něčím hrozně moc krásným a toužebným musí zaručeně něco být. Škoda. Toho i té povídky. Já bych ji hnedle nahradil třemi jinými a poslední, ta pravdivá? Kdyby jen tak vzniknout nemusela! Po přečtení pochopíte.

Tak jak? Nalákal jsem vás? Povedlo se mi povídáním o knížce, kterou si stojí za to přečíst, někoho přesvědčit? Pro chvíle nejenom k vodě ideální počteníčko - se Štěpánkou Bergerovou na slovíčko. Titul si můžete koupit či stáhnout na:  :   http://www.palmknihy.cz/damsky-lovecky-salon-1.html?___SID=U