S přáteli v restauraci

Krátký úryvek ze scénáře - snad humornější, k zamyšlení, několik postřehů, během kterých je zachycena svérázná, sebevědomá povaha hlavního hrdiny Pavla.

26. INT.  SPOLEČNÁ VEČEŘE

Horská výletní restaurace-hospoda, téměř obsazeno, všichni naši aktéři sedí za velkým stolem, Pavel se nimrá v guláši.

RENATA

Co zase máš, co se ti nelíbí?

PAVEL

Jak zase? Copak ti to přijde normální?

                      Ostatní, nemající žádné tušení, se na Pavla zaujatě dívají.

PAVEL (POKR.)

Však se podívej, co mám na talíři. Tři kousíčky masa. To mám jíst? Toho se mám najíst? Vždyť to je porce smíchu!

RENATA

Já tam vidím i pět knedlíků s omáčkou.

PAVEL

Pleteš se. Dokonce šest knedlíků!

RENATA

No vidíš, tolik bych ti ani doma nedala!

PAVEL

A to máš pravdu. Právě že nedala. A víš proč? Protože by nebylo potřeba tolik přílohy. Ty bys mi totiž dala maso! Dostatek masa, a ne půlčičku masíčka k jednomu knedlíku. Tak schválně - kolik? Kolik si myslíte, že to je? 40? 50 gramů v syrovém stavu? Nebo dokonce pětapadesát? No sním to, co s tím, ale je to prvotřídní pohrdání hosty.

KATKA

Možná bych ti mohla pomoct.

                        Udivené výrazy, nikdo nechápe.

KATKA (pokr.)

Tak třeba taková Madonna prý překousává každé sousto 30krát.

                         Zase nechápavé výrazy.

KATKA (POKR.)

Psali v Hromu. Aby nepřibírala. Třeba by si tím Pavel masa i víc užil.

PAVEL

Hmmm, jako Madonna, říkáš. Už ji vidím, jak nadšeně se láduje touhletou šlichtou. Pro udržení té svojí línie! A 30 krát říkáš? Já jenom, abych z toho vodvazu náhodou nezačal tancovat a zpívat! A dost možná, že i líp...

MATOUŠ

A nosit špičaté podprsenky!

                            Smích. Pavel začíná jíst a ostatním se mírně uleví.

PAVEL

Jako jo, je to dobrý, omáčka hutná, chutná, ale přece jenom - víc masa je víc masa.

RENATA

Hlavně prosím tě už nikomu nic víc neříkej. Nemusí hned každý vědět, co si myslíš.

PAVEL

Jak nemusí? Proč by neměl? Měl by! A zrovna mě by sakra zajímalo, jak hostům chutná, jestli jsou spokojeni!  

RENATA

Samozřejmě, ale taky zvaž, kam všude už tady s tebou, pro tvoje osobité rozmary, v okolí nemůžem.

                           Katka i Matouš zpozorní, děti se tomu potutelně smějí.

PAVEL

Ale pochop, já si nenechám srát na hlavu. Já se nenechám oblbnout Vídeňskou kávou jenom proto, že půlku tvoří šlehačka a když přijde na věc, je to, jako bych pil horkou vodu. Anebo: řeklo by se obyčejný čaj. Přinesou mi ho a kde je kouř? Dám do něj pytlík, hned piju a neucuknu. Kde píšou, že se má čaj vyluhovávat v sedmdesáti stupních? To neví, že už pouhým nalitím do nevyhřátého hrníčku ztrácí voda až deset stupňů? Druhý termodynamický zákon, to nikomu nic neříká? S tak triviální věcí nikdo nepočítá? 

                            "Matoušovi" mu přitakáváním dávají zapravdu.

MATOUŠ

Ale to je fakt, Pavel má pravdu. Pamatuješ Káčo, jak jsme kdesi dostali tu studenou rýži? Ten masový miš maš byl dobrý, ale ta rýže a navíc slepená!

PAVEL

No, a to je právě to ono! V kuchyni ti frknou na talíř tři kopečky a čeká se, až se dodělá Čína. Rýže čeká u kuchaře, pak je v průvanu u dveří a tak se potom se nedivme, jaký je výsledek. Dvě jídla k sobě, to je vždycky problém. Já už jsem naučený, že když si dávám kafe, vždycky řeknu, že ho chci k té palačince nebo k tomu zákusku, co si taky objednávám. No a co myslíte? Že se pak pokaždé dočkám naráz obojího? No jistěže ne! A na place nemusí být ani brigádnická pipka, co nerozezná preso od turka.

RENATA

No tak dobře, no tak už jsme si tě vyslechli a můžeme zas mluvit o něčem jiném?

KATKA

Ale né, né, to je v pořádku. Vždyť Pavel má pravdu, já bych to taky tak viděla.

                                 Oba se na sebe chápavě podívají.

RENATA

Jenomže ty to neposloucháš ustavičně. A to je pořád dokola. Až si kolikrát myslím, že se už vyčerpal, že mu vadit už nic jinýho nemůže, a přece! Vždycky si najde něco. Tak dneska to bylo málo masa. A co to bude příště?

MATOUŠ

Jaks to řekla prosím tě?

RENATA

Málo masa, ne? Bylo ho přece málo, ne?

MATOUŠ

Ale ne, tamto. To, jak pořád dokola.

PAVEL

Jo ty myslíš to ustavičně!

MATOUŠ

Jo přesně! To se mi tak líbí!

PAVEL

Tak tomu jsem skoro nerozuměl. Já spíš používám imrvére. Tomu spíš každý rozumí.

MATOUŠ

No vidíš, jak my se tak nádherně doplňujeme. Naprosto výstavní souznění duší.

RENATA

Ještě pusy si dejte a můžeme si o vás začít něco myslet.

                           Oba chlapi si navzájem letmo vymění pár polibků.

KATKA

(hlasitěji)

Je to jasný, jsou to teplouši!

KATKA (POKR.)

S podprsenkou!

                             Pozorní lidé u vedlejších stolků zbystří a hledají "ty jiné".

RENATA

Jestli můžu něco za sebe, tak když už, tak rozhodně bi.

PAVEL

No, já zas nevím jak Matouš, ale já jsem zcela jistě tri.

                              Ostatní nechápou.

BARČA

Jak jako tri, tati?

PAVEL

(škádlivě, teatrálně)

Já jsem totiž i na děti! Bléééé!

                              Děti se gestikulacím Pavla brání rukama i směšným křikem.