Reklama na to, abych se díval na reklamu? A to jako fakt?

Když jsem na Primě viděl první verzi reklamy na reklamu, řekl jsem si, že to je jenom úlet, taková hovadina se co nevidět ztopí, vyšumí, tak jako některé nepodařené filmy ve stylu Žralok v hlavě nebo Případ nevěrné Kláry. Jenomže 

ono jaksi ne. Chápu to, dělat chyby je lidské, do jisté míry omluvitelné, odpustitelné, ale vyrobit reklamy na to, abychom se na reklamy dívali, mi přijde jako hodně špatné řešení.

Existuje totiž hned několik variant na to, aby se reklamy na Primě nepřepínaly. V tom lepším případě abychom je sledovali, v tom nejlepším, abychom si propagující službu nebo výrobek zapamatovali, nebo dokonce snad i koupili! Do paměti se mi všeho všudy vryly pouhé dvě reklamy. Ta promptně zakázaná od Filipa Renče, v které dítě plyšákem zmlátí kapotu auta a já pak kupoval Fidorku jak divý, a hodně dávno jedna z rakouské televize na šampón Fa, kterým si krasavice myla vlasy v tričku pod sprchou, oj jak to hezky to na ní prosvítalo, a já si pak na sobě mydlil všechno od šampónu kopřivového až po mýdlo s jelenem, protože tehdy u nás šampon Fa nebyl k dostání. Ale zpět zřejmě k jenom naší tuzemské raritě.

Reklama na reklamu není pouhé žadonění o to, abyste se na reklamy v průběhu seriálu, filmu nebo pořadu dívali, to je prachsprosté žebrání, snad dokonce až vydírání! To si už v průběhu primáckých reklam nemůžu uvařit ani skvělý cejlonský čaj? A počas sedmiminutových reklam jsem se stihnul dokonce i osprchovat! A jednou, když jsem trpěl u americké slátaniny, jsem na zahradě zvládnul pokecat s na kole projíždějícím kolegou, a když jsem se vrátil, nemohl jsem uvěřit tomu, že reklama stále běží. „Marťásku, to je už další reklama!“ upřesnila mi moje Olí, ale i tak jsem z onoho filmu o nic zásadního nepřišel. Pořád tam u kafe dvě báby klábosily o tom, proč už George nezve kamarádku Samanthu na rande, když se o to pokoušel jenom osmkrát. Hned jsem věděl proč. Protože doba, kdy se ženská má chovat jako nedobytný hrad, už dávno pominula. Ale proč se divit zrovna tomu, když doba spěje k tomu, abychom se na takové kvalitě podíleli.  

Zřejmě nastal čas žebrání o to, abyste reklamy aspoň nepřepínali, protože ti od reklam přece nejsou žádní laciní chlebodárci. Docházím tak k názoru, že o seriál nebo film jde jenom tvůrcům a hercům, že to, oč televizi běží, jsou jenom reklamy.

Vždyť veškeré okolnosti tomu nasvědčují: Reklama na reklamu přiznává, že aby seriál jakš takš fungoval a kvalitně se aspoň tvářil, přikazuje se reklamy sledovat, jinak se se zlou potážete! Jéminkote, jeminkote, to to zavání, to to vrže! Ba ne, nezavání a ani nevrže! Mně to totiž připadá jako žebrota. Omyl, nepřipadá! Ono to novodobé doprošování se, žebrání a vydírání je!

#Nepřetáčej - Máme rádi Česko - YouTube

Copak jste si televizi kupovali kvůli tomu, abyste se vymývali reklamami? Abyste dotovali seriály? Tedy berličkou pomáhali komediantům? Pardon, filmovému umění? Povolání, které takhle natvrdo využívá možnost medializace? Vzpamatujte se! Herectví, scenáristika, režie, prostě tvorba čehokoli jakože uměleckého jsou jenom povolání, téměř jako každé jiné! Neklaňme se právě tomu přeuctivě, překotně jenom proto, že vzhledem ke své profesi jsou vidět.

Většina z nás je zaměstnaná, takže taky něco umíme, taky pracujeme, vyrábíme. Vám snad někdo v práci finančně pomáhá? Máte tam možnost někoho houfně oslovit? Doprošovat se? Prosit diváky o pomoc? Těch věrných patnáct zákazníků, kteří si k pekaři ráno přijdou koupit rohlíky, fakt nepočítejte. Oslovují snad učitelé děti ze třídy, aby se jejich rodiče složili na nové auto, protože to staré jim už dosloužilo a k výkonu povolání ho nutně potřebují? Prosí snad uklízečky o to, abyste si před jejich úklidem aspoň utřeli prach, a ony tak měly za stejné peníze méně práce? Lékaři o to, abyste jim přispěli do prasátka, protože pojišťovny málo platí?

I když se asi nejedná o nejtrefnější příklady, snad dostatečně upřesňují trapnost, se kterou se vytasila televize Prima: že k tomu, aby mohla pokračovat v seriálu, žadoní o diváckou podporu.