Puberťáku nezoufej, to horší tě ještě čeká

Všechno ví, všechno dovede nejlíp a hlavně má ve vztahu k rodičům to nejjasnější jasno. Abych neopomněl školu, tak k té má vztah ještě průzračnější. Na otázku, jak dopadla písemka odpovídá, že dobře. Když se zeptáte jak dobře, dozvíte se, že ještě neví, ale že z toho má rozhodně dobrý pocit.

Když je z toho rozhodně dobrého pocitu nakonec čtverec, nechápe učitelku, nechápe nic, hraje překvapeného. Všichni se proti němu spikli, taková nespravedlnost! Taky jak by ne, když všechno tak perfektně uměl! Ale i my máme pocit. Jaký? Naše dětičky nás mají za voly!

Chce to čerstvý vzduch, říkáte si a vezmete ho do lesa. Na houby? Jo na houby! Bez noutbůku? Přesně tak! Zase na ty neexistující hřiby, kde jich minule bylo od -0 do +0? Vida ho, počtáře! Jo, tak třeba na ty nebo prostě jenom tak!

Nakonec jste rádi, že dosáhnete svého, ikdyž z velké míry proto, že mu slíbíte cestou tam se naobědvat, cestou zpět kolu a pohár se zmrzlinou, protože jinak by ta vaše znechucená chudinka zaručeně umřela hlady. Neomráčíte ho však podělanou hotovkou za sedmdesát pět a už vůbec ne nanukem za doktorských třicet Kč, to byste měli pro možné příště, velmi svízelnou pozici.

K vašemu velkému nadšení potkáte dřevorubce a myslíte si, jaká je to paráda, když chvíli počkáte a uvidíte naživo padat strom a těšíte se na to, až žuchne. Jenomže jako malé dítě spíš připadáte vy jemu, protože tohle si přece může vyjůtůbovat kolikrát chce a kvůli něčemu takovému se přece on, neomylný všeznalec čehokoliv, nebude zdržovat. Ano, je potřeba ho chápat, jistě má jiné zájmy a nemalé problémy a rozhodně jich není málo.

Když ho někdy chytne povídavá, nestačíte se tomu všemu divit, protože se dozvíte hned o sedmi katastrofálních těžkostech, které ho tíží. Tak zaprvé je to jeho bledá a vytahaná kůže, do které si provokativně neustále prsty klove a pozorovat ho někdo aspoň minutu, bude ho mít za psychiatrického pacienta na procházce. Když k tomu přidá občasné tahání za vlasy s vydatnými projevy nespokojenosti, že se mu pořád kamsi kroutí, záhy postupuje do vyšší levelu -  nebezpečného psychiatrického uprchlíka. Jeho bolení šlach na nohách bychom pětikilometrové chůzi přisuzovali mylně, spíš bych se přikláněl k zoufalému počinu udržení pozornosti, když už ho ďobání a rvaní vlasů přestalo bavit. Pak tu máme ruce a nehty co na nich rostou, tak ty by vůbec mít nemusel, protože mu nezpůsobují žádnou bolest a navíc se musí pořád stříhat a kroutí se tak, jak si ale vůbec nepřeje. Také kolena jsou nějaká divná a neforemná, pořád mu v nich přeskakuje cosi kulatého a navíc ho to bolí víc než by chtěl, když si do nich třískne kamenem. K tomu všemu ho obtěžuje už jenom rýma, protože pořád od ostatních trapně žádat o kapesníky, ho už ale opravdu nebaví. Suma sumárum si celej připadá nějakej divnej a ušetřete mě líčení boje s uhry, které mu raší po celém těle, protože to by bylo na další a pěkně dlouhé vyprávění.

Neboj kamaráde, kdybys z toho všeho začal umírat, máme své kontakty. Stačí ťuknout na mobil a hned tu pro tebe mám tři sanitky, uklidňuji ho, když dostává třeskutý záchvat smíchu nad vzpomínkou na jeho jediný vlastní vtip. Prozradím vám ho.

Jednoho večera jsme si řekli, že ho tak trochu připravíme na možné setkání s alkoholem a dali jsme mu ochutnat trochu piva. Tím, že to bylo pod rodičovským dohledem, nám dodávalo odvahy, že to určitě zvládnem. Nepočítali jsme však s nutností maximální koncentrace reflexů, neb nám to puberťácké hovado, už po třetím pivním hltu, vzalo ještě nedopitou láhev šampáňa a se slovy, že ho ta jeho pivní břečka vůbec neoslovila, se skácmo odporoučel do bazénu. Když se vynořil a z lahve šampaňského si na výraz pohrdání pouhým pivem vítězoslavně loknul, zafujtabloval, zakuckal se a směrem k nám pravil, že alkohol je jenom pro blbce. No a mně v ten moment bylo tolik líto toho zbytku šampáňa, že jsem si hrozně moc přál, aby v bazénu zapůsobilo jako homeopatikum. Co to je, jsem mu ihned dopodrobna vysvětlil, načež nám na důkaz pochopení zahlásil, že když už je ve vodě, dá si ještě dvě, tři tempa, k tomu ze dva, ze tři loky a bude ožralejší než my. Tak to jenom abyste věděli, jak si mladí představují vlastní výrobu vtipů, k čemuž jim jak vidno stačí, jen velmi, velmi málo.

Jak ale slibuju v nadpise, bude hůř. Neuvědomujeme si to, ale všem bude až úplně nejhůř. Protějšky se k stáru budou navzájem zvát na sbírku léků, lékařských zpráv, ukazovat si jizvy, rány zhojené i nezhojené, fotky z hospitalizací a lázní a také večírky už nebudou tak bujaré jako zamlada. Už se na nich tolik nenaběhá, nenaleží, spíš jenom nasedí a když na to přijde, hudba nemusí být vůbec žádná. Obžérské lahůdkové mísy a sud piva vystřídá střídmost v podobě poněkud jiných jednohubek. V kurzu budou párátkové jednotlamky napíchnutých tabletek antihypertenziv a nejrůznějších analgetik a k zapití půjde nejvíc na dračku Šaratice a Zaječická. Pro absolutní fajnšmekry tu bude chlebíčková Viagra okořeněná špetkou elixíru mládí.

Ti z nás, co budou ještě schopni chůze a takzvaní kamarádi je nabonzují, že svou prací ještě můžou vypomoct při splácení „státního“ dluhu, se rozhodně nudit nebudou. Na výsost hrdě, v tričku s nápisem Rakev, toť můj důchod, budeme dokazovat, že do dřevěného futrálu upadneme až jedině vyčerpáním, plni uvědomělé oddanosti, jak se o nás po celý život stát vzorně staral. Vždyť při pouhé 90% slepotě a třesavé Parkinsonově chorobě můžeme s klackem v ruce velmi zdatně posloužit zatoulaným a vystrašeným turistům jako velmi výkonní plašiči zmijí při přechodu horských luk, ale nevidíc, neslyšíc, i jako nebojácní průvodci nepříliš známým terénem.

Vskutku báječná vyhlídka, puberťáku, nemyslíš? Nemyslíš a dobře děláš. Stejně vás kluci a holky, máme moc rádi. A víte hlavně proč? Až přijde čas, karta se obrátí. Na rozdíl od vás, my vás takhle staré a nemohoucí, už neuvidíme.