Praktický lékař – přestupná stanice. Také že umí všechno a nic, se o nich říká, rozcestník vysílající na další trasy, podotkl by další. Kdo pochůzkám příliš neholduje, může mu to vadit. Avšak jsou i tací, kteří zdravotnickou turistiku vyžadují, neboť chození po doktorech je vyloženě baví.
Zrovna takoví by od praktika, který jim vypunktuje koleno, vyřízne kožní znamínko, zašije ránu nebo vyrve nehet na počkání, utíkali hodně rychle a daleko. Sami tak vidíte, že lékař – posílač, nemusí být pokaždé pravidlem.
Jenomže těch pohodlnějších je asi víc. Synovi mého známého často tekla krev z nosu, prý epistaxe, řekl obvoďák. Sestra změřila tlak – vysoký. Nabrala krev – nebyla vpořádku.
„Ale on je vystresovaný, nikdy mu nic nebylo,“ obhajuje ho.
„Všechno je jednou poprvé," zní lakonická odpověď. Jednou jedinkrát změřený tlak. Následuje první krok: další odběr krve, ORL, kardiologie. Další návštěva a druhý krok: ultrazvuk břicha, hematologie, urologie a světe div se, dokonce i druhé měření tlaku. Výsledek? Ještě vyšší než poprvé.
„No nedivte se pane doktore, já to na něm poznám, ten má z toho všeho nervy v kýblu,“ brání adolescentního maroda otec. Odpověď: „A na té kardiologii jste proč ještě nebyli?“
Všude po vyšetřeních bylo něco, ale na ultrazvuk břicha se nedá zapomenout. Čas objednání 7:45 a my, (pro zjednodušení přechod v „ich“ formu) tam přišli přesně. Jenomže nebyli jsme tam sami. Čas vyšetření u dalších třech čekatelů zcela shodný: 7:45. Začátek pracovní doby na ultrazvuku: 8:00. O čtvrt na devět nás na chodbě míjí zřízenec.
„To neumíte pozdravit?“ má tu drzost divit se nad tím, že nikdo z nás neprojevil patřičnou úctu k jakémukoli bílému plášti. Později se dozvídám, že se jedná o arogantní, neblaze proslulou figurku, přeloženou z rentgenu. Tady naštěstí vidí občas jenom břicha.
„No tak teda pojďte, kdo je první na řadě,“ nikdy jsem neslyšel větu řečenou zhnuseněji. Ačkoli jsme podle objednání všichni byli první, my museli dostat odvahu, protože ostatní seděli jako přilepení.
Slušně pozdravím a paní doktorky se ptám na logičnost časové shody objednávek a ještě k tomu čtvrt hodiny předem, když se dveře vyšetřovny otevřou včas.
„To zařizuje sestřička, abyste nepřišli pozdě“ a v tomto jasném sdělení necítím vůbec žádný náznak bližšího vysvětlení, natož omluvy nebo možné nápravy. Tím se podle mě přiznala, že s těmito praktikami souhlasí. Udělám tak vše proto, abych paní doktorku viděl dnes poprvé a hlavně naposled, ale chudáci ti všichni ostatní. To nás zdravotníci mají za pitomce? Sami jimi jsou!
Zkrátím to. Kardiologie byla naší vysokotlakovou konečnou. Pan doktor si dlouze pročítal všechna vyšetření, poptal se na ledacos, tedy i na to, jestli syn sportuje a jestli mu ani při tom, nic nevadí. Běhá jako o závod a nevadí. Hurá! Máme dobře nakročeno.
Ultrazvuk srdce byl vpořádku, jako správní chlapi jsme dali řeč o kopané a že v té je synek hodně silný! To ho zklidnilo a následně změřený tlak na obou pažích měl naprosto v normě.
„S pubertou z toho s největší pravděpodobností vyroste, kontrolu dáme za rok a dopovíš mi to o tom Arsenálu, nezapomeň!“
Naše nadšení neznalo mezí! Tedy až do chvíle, kdy se synek po něčem osypal a když fleky za pět dní nezmizely navštívili jsme opět našeho rozcestníkového lékaře – posílače. Koukal na to, recept napsal a opět nezklamal, protože mi dával žádanku na infekční. To mě šíleně překvapilo a vytočilo na míru doposud nevídanou. Že nechápete proč, když je tolik znám svým rozesíláním a tu svoji prdel ze židle nezvedne a nezvedne? Vysvětlím.
„Ale pane doktore já jsem si myslel, že jste byl v nemocnici na infekčním zástupcem primáře?“
„To jo, to byl, ale co bylo, to bylo, „terezky som“ obvoďákem. Ale to víte, pupínek, to je prevít, ať se na něj raději podívají ještě odborníci.“
Tak nevím. Mají nás někteří doktoři za pomatené figurky a dělají si z nás prdel? Po poslední zkušenosti mě pro některou lékařskou elitu napadá i jiné vysvětlení.
Možná by se slušel ještě jeden šok na závěr: autor tohoto článku je praktický lékař.
