Prodavačky na baterky

Aspoň počítat bys měla umět, abys mohla jít aspoň na tu prodavačku, slýchával jsem v sedmdesátých, osmdesátých letech. A co dnes? V době automatických vymožeností, v éře kódů, čteček a kreditek?

Když už počty nejsou pro toto povolání asi tou nejpotřebnější znalostí, vychází mi z toho, že nedostatek rozumových schopností i dovedností se musí projevit jinde. O tom, kde tomu nejspíš bude, se utvrzuji v jedné malé samoobsluze docela často.    

Naštěstí tam nemusím nakupovat každý den, ale věřte mi, že tamější koncentraci zážitků mám vysokou. Od na zem spadlých, následně zvednutých a do košů opětovně daných rohlíků a to dokonce samotným panem vedoucím, přes usmrkanou a ukýchanou prodavačku v uzeninách, sahající na kapesník i na salám, to vše kuriózně v rukavicích (a fronta ji ještě litovala, jak je nemocná a ona musí do práce,) až po rohlíkový problém, o kterém jsem psal nedávno, se dostávám k záležitosti dnešní.

„Prosil bych dvacet deka šunky a pak té samé ještě deset deka zvlášť,“ přeji si.

„Takže dva balíčky,“ ujišťuje se o mém nevšedním požadavku uzeninová paní za pultem, a já byl rád, že „problémek“ asi nebude. No, nebyl, dvě požadovaná množství jsem dostal, jenomže jakým způsobem!

Hned napoprvé se paní prodavčce podařilo dostat na váhu 98 gramů šunky, tak si říkám paráda, to je panečku profík – odhad jak má být! Toho jistě využije, těch deset deka hned zabalí, jenomže ouha! Její program mozek měl jako první položku zafixovanou 20. Takže přihazovala dál, trefovala se dál, už jí to moc nešlo, profesionálně se ztrácela. To víte, dvacet deka není deset - a jak to dopadlo? Člověk by si myslel, že když bude mít na váze 195 gramů, bohatě by stačilo přihodit jedno kolečko šunky, nebo snad už vůbec nic, ale to ne - dvě šunky navíc je správný výsledek a celkové skóre 225 gramů. Opravdu nevím, a to mi fakt řekněte, co je to za prodavačskou úchylku takhle schválně přestřelovat. Nebo snad nevědomě?

Tak paráda, říkám si, první balíček je na světě. Sice to chvíli trvalo, ale je to tam. A co ten menší? Klasika - napotřetí přestřelila „jen“ o 20 %.

„Ano, můžete to tak nechat, samozřejmě,“ říkám pokaždé, ale možná by stálo za vyučenou trvat na tom, aby se požadované hmotnosti přiblížila co nejblíž.

A tak se tomu snažím přijít na kloub. Proč nejdřív dvacet deka a pak deset, když hned nádherně trefila deset, proč kolečka v deseti dekách nepočítala (bylo jich asi pět,) a na dvacet je nezdvojnásobila? Nebo nevydělila dvěma těch přes dvacet deka.

Vždyť každá práce je přece o tom si ji co nejvíc zrychlit a zjednodušit, nebo snad ne? Zřejmě tomu tak nebude všude, zvláště v náročných povoláních. Nebo že by jenom tam, kde chybí schopnost uvažovat a přemýšlet?

Chcete druhý poznatek? Máte ho mít: Když kupuji krájenou paštiku, už neříkám kolik deka bych chtěl, to jsem se vždycky přejedl nebo se paštika zkazila, proto se od té doby snažím být úspěšnější instrukcemi v centimetrech. Ačkoli začátky byly krušné a podpásovky jako 6,5 cm paštiky nedělám, k potížím stačilo obyčejných 10 cm. Palec, ukazovák, udělejte s nimi nepatrný pohyb – ano, to je deset centimetrů. Za boha jsem nechtěl, ale paní prodavačku jsem decimetrem vyvedl z míry převelice. Nebyla si jista, tak mi nožem na paštice ukázala, no nekecám, takových 5 centimetrů, víc ani náhodou! Když nůž podle mých povelů stále posouvala, nechápavě kroutila hlavou a zřejmě si nemyslela nic hezkého o tom, proč říkám deset, když chci dvacet centimetrů. Mám však vážné obavy, že paní uzenářka ne že neví kolik je jeden centimetr, natož deset, ale ani netuší, co to je centimetr! Nebo vychází z chlapáckého měrného chvástalství, respektive z tvrzení svého chotě o osobní mezinožní délce 20 centimetrů.

No nic, u kasy platím 108 korun, kromě dvoustovky mám i drobné, tak paní pokladní vstřícně navrhnu, jestli těch osm korun chce.

„No když máte,“ vykolejí mě její naprosto zbytečná připomínka, 8 korun má mít a já málem zapomenu na stokorunu, kterou mi kupodivu správně vrací. (Kdybych drobné neměl, tak bych je přece nenabízel!)

Kvůli pravdomluvnosti na závěr přiznávám, že se tento blog nereprezentuje jeden zážitkový nákup, ale byl poskládaný asi ze šesti po sobě jdoucích. I tak se jedná o docela silný koncentrát, nemyslíte? A proto: Jestli vám byly mé poznatky neznámé, musíte být šťastný člověk a své pohodové samoobsluhy si važte :-)