Proč a kam důchodci v čekárnách u lékaře tolik spěchají

Po pravdě: přišla na to moje zdravotní sestra, která mi příhodu vyprávěla. Mimochodem, je to jediná kolegyně, která mě oslovuje „ty vole“ a mně to vůbec nevadí, a vlastně už ani nepřijde. „Tak si představ, koho jsem potkala ve vinárně! Pana Mejzlíka, ty vole!

Víš, jak je tady u nás pokaždé jak sluníčko, jak nás rád vidí dává pokaždé najevo a vždycky nám přinese kafe. Tak tuhle jeho náladu si vynásob nejmíň deseti, protože v té samé vinárně kam jsem šla, seděl nad sklenkou vína. No a jak mě uviděl, rozzářil se jak při erupci, hned po mně vyjel a chtěl mě natvrdo líbat. No, spíš se před ostatníma předvádět, ale já se ubránila a hudlany usměrnila na tvář. A prej ať si dám s ním, že mě zve a co prej piju, ale naštěstí jsem byla autem, což kupodivu pochopil. Pak jsme se bavili o vínech a o náhodě, a ani na tebe jsme nezapomněli. Prej tě mám pozdravovat a co prej piješ ptal se, tak jsem jsem mu řekla, že ty spíš červený a já zas bílý, takže se máme příště na co těšit. Ty vole to jsem ale fakt zvědavá, jak to vyřeší – asi nějakým růžovým patokem, ne?

Jenomže to ještě nevíš, že tam neseděl sám, takových pět, šest pantátů tam s ním bylo a všichni tam nasávali už kolem oběda! A teď do toho já, s PETkou v ruce, nedočkavá, abych náčep v polední pauze stihla. To víš, s vínem bych školku po práci nedala ani náhodou. No a jak tam nebyl sám, culili se na mě i ti ostatní a rozuměj si s narážkami opilců, když jsi střízlivý, že jo? Copak mám na kůži napsáno jdi do mě ty vole, nebo co? Ani nevíš, jak jsem byla ráda, když jsem měla naplněno a mohla zaplatit. Jenomže ta čůža od báru mi tu jejich věrnostní kartičku přeškrtla a křikla na mě, že dnes to mám zadarmo, že za vypitých 100 litrů mám nárok na dva zdarma. No pochopil tam někdo z nich, že nejsem notorik? Vysvětluj pak někomu v náladě, že tam příležitostně pro víno chodíme už přes dva roky. Zmínka o hektolitru všechny kolem náramně pobavila a když do toho pan Mejzlík hlasitě přidal: „Na shledanou, to je moje sestřička!,“ museli si o zdravotnictví pomyslet kdo ví co a o tobě nejspíš to, že mě posíláš o polední pauze do vinárny proto, žes dostal žízeň.“

Tak to jenom jen tak na okraj, abyste pro netrpělivé důchodce v čekárnách měli pochopení. Nemůžou za to, že jsou takoví. Mnozí z nich opravdu spěchají na autobus, to jo, ale už nedodají, že je doveze do vinárny, kde na ně už čekají nervózní kamarádi.