Primácký scénáristický tandem Bártů, Bártů a jejich V.I.P. vraždy

Viděl jsem první i druhý díl a o tom to je. Že za deset minut po shlédnutí prvního jsem zapomněl o čem byl, takže ok, to závěr druhého mi nedal usnout. Nový seriál bych charakterizoval jako Dempsey a Makepeaceová v české mutaci,

aby obšlehnutost hlavních hrdinů nebyla až tak nápadná. Zmutování spočívá v tom, že „parťáka“ dělá mladému kriminalistovi spisovatelka a psycholožka v jednom, jakože hledající náměty pro své psaní. Jenomže hlavní důvod je jiný. Je jím sledování jeho chování, zhodnotit, zda je výkonu povolání schopen či neschopen. Bože! Tuto parapodivnost nezachrání ani jejich vzájemné popichování, které však není zdaleka tak trefné jako v britském seriálu 80. let. V české verzi působí spíš trapně než sarkasticky vtipně.

No ale budiž, scénáristé nejsou předurčeni k průměrnému IQ a co si budeme povídat, kolikrát jsou schopni i větších divočin. Nejsem však v tomto fundovaný, náměty podrobně hodnotit nehodlám. Vše tedy berte jen z pohledu prostého diváka, který při sledování televize neodchází, nekecá, neruší se chroupáním čipsů a není nucen poslouchat manželku, protože ta měla tento televizní div prokouknutý už během titulků a raději odchází do ústraní ďobat si smsky.

Na srdci mám následující: Jednak to, že žena měla opět pravdu, zatímco já se o ní přesvědčil až ve vyhrocené scéně druhého dílu, která mě bude strašit ještě hodně dlouho. Prima, bravo! O co šlo?

Auto z kriminálky přijíždí k zámečku, protože právě tam se dají tušit velké nekalosti. Tím spíš, že hned po zastavení před vraty uslyší z domu hrůzy výstřel. V kriminalistovi se ihned ozve pud ochránce žen a velmi lstivě se postará o to, že spisovatelku, spolujezdkyni a sledovatelku v jednom želízky uzamkne o volant. To jsem nejdřív chválil, i když… Vzhledem k tomu, že střelec by mohl z domu se zbraní prchat a na bezbrannou osobu v autě narazit, bylo daleko vhodnější ji přinutit kdekoli se ukrýt. No nic, stalo se. Rozhodnutí na jedničku to nebylo, ale budiž.

Na chabý nouzový režim se policistovy mozkové závity spouštějí až pak. Ještě však stačí bystře usoudit, že závěrečné filmové scény se dějí ponejvíce v opuštěných halách a sklepech. Správnou druhou možnost si vybral dokonce bez možnosti jakékoli nápovědy. S bouchačkou v ruce nachází v suterénu vězněnou osobu, kterou od jisté smrti musí okamžitě zachraňovat odlepením lepící pásky přes oči i ústa. A to bohužel tak, že mu nedojde, že ke vchodu do místnosti je otočen zády. A bohužel, jako na potvoru tam v zápětí a neohroženě vstupuje i pachatel. Jako by snad nemohl počkat na vyzvání, nezdvořák jeden podlý a nevychovaný! Kriminalista tak sice dočasně zachraňuje osobu od krutě nepohodlného zalepení, ale od už od ní vstává odzbrojen s rukama nad hlavou. Prima! Tak tohle by mu šlo bezchybně.

Nu ale což, o překvapení není nouze ani v autě, neboť tam se za pomocí vlásenky paní „Copperfieldová“ zručně osvobozuje a s pohrabáčem v ruce kráčí svému ochránci na pomoc. I ona překypuje intuicí a do inkriminované místnosti se dostává velmi rychle, hlavně však tiše a nepozorovaně. Divák tak očekává, že jedině blbec by momentu překvapení nevyužil. Dialog kriminalisty s vykonavatelem zla s pistolí v ruce ji však zaujme natolik, že se svižnou ránou kamkoli, která se nabízí jak prostitutka, stále otálí. Je však potřeba si uvědomit, že tahleta dáma je tam za zvídavou spisovatelku první linie, což musí být jasné v každé situaci. Takže i tehdy, když jde o život! Pardon, upřesňuji - o tři životy!

Co ji tak zaujalo, že tak zarytě poslouchá? Nedivím se, protože: Kriminalista, který je momentálně jednou nohou v hrobě, si o definitivě smrti rozhodne tím, že pachatele zločinu doposud, jasnými argumenty usvědčí za vraha. No považte, kdo by nad takovou hloupostí nezíral! Někdo tomu říká troufalost, odvaha, hrdinství! Ne, diagnóza idiocie to je! Takhle nepromyšleně žvanit střelné zbrani vstříc! Jako by tomu snad nemělo být v poměru sil naopak. Hrdinné hřbitovy těšte se na brzký přírůstek!

Nejásejte však předčasně, komedie nekončí. Korunu tomu všemu nasazuje paní stále „Váhavá,“ která na místo toho, aby úderně konala, se své výhody zcela dobrovolně vzdává, protože neodolá a do nesmírně duchaplného rozhovoru také něco žbleptne. Tím se prozradí, pohrabáč jí vypadne z ruky, takže zajatkyní se stává i ona. A pak, že čeští komici vymřeli. Tak takhle si myslím, že by to v kriminálce fakt nešlo.

Protože ve skutečnosti by ve sklepě ležely tři mrtvoly, jenomže omyl! Naštěstí je tu záchrana – nutnost nesmrtelnosti hlavních hrdinů, kouzlo seriálu, v kterém protežovaný tandem Bártů, Bártů musí dokázat, že na to má a z hovadin co si nadrobil, se musí dostat za každou cenu. Spočítáno pro a proti, vrah má pistoli pouze jednu, znehybněného protivníka na židličce a další dva po stranách. Jeho kontrola nade všemi tak není optimální, čehož se dá využít. A právě to se překvapivě, po tom všem velice překvapivě, děje. Impozantní vyvrcholení je na spadnutí. Zdá se, že kriminalistova šedá kůra mozková začíná po fázi zatmění vykazovat jisté náznaky činnosti, vymaňuje se z úrovně debility, což bohatě stačí k tomu, aby se své zbraně chopil.

A jak si pak vedl u náčelníka? To, jestli mu celý tragedijní zásah po pravdě vylíčil, se divák nedozví, ale jeho potutelný úsměv dává napovědět mírné pochvale. A to i s chápavým pokáráním, proč dal remcajícímu židličkovému sráči po tlamě.

Uf, uf, uf a třikrát hurá k tomu! To ale byly nervy! To ale byla pohádka! A když pohádka, tak neskutečná! Do třetího dílu fakt nejdu, to mi za další údiv nestojí.