Prapodivné cesty z čekárny do ordinace k lékaři

Jistě to znáte také. To napětí přede dveřmi ambulance odborného lékaře, následné procitnutí kolik je v čekárně lidí, ten skon nadějného očekávání. Neskutečně dlouhá doba jednoho vyšetření a vy násobíte. Stihnu parkovací hodinu zdarma nebo ani náhodou?

V případech kdy se neobjednává, předpokládám, že by systém měl fungovat způsobem kdo dřív přijde, ten dřív mele. Avšak nedávno se potvrdilo to, že mé bystré úvahy jsou nepřesné až zcestné.

Dobře, tak zrovna tady si na lékařskou kolegiálnost nehrají, zjihnul jsem po půlhodině čekání. S tím nic nenadělám a beru to, jenomže když mě předběhl už třetí pacient, který přišel až po mně, usoudil jsem, že o pořadí přísunu k lékaři tady rozhoduje jedině sestra a to na výsost osobitým šarmem. A sice ve stylu líbí-nelíbí, tedy tak nějak ksichtově. Hmmm, pro mě dosti nelichotivé zjištění, ale garantuji vám, že kdyby mě předběhl i čtvrtý pacient, ozval bych se a to věru dosti rázně! Ano, i proti tak silnému nepříteli, jakým korpulentní sestra určitě je!

Jisté pochopení mám pro ty, kteří jdou jenom na pigáro, což zabere dvě minuty, pro toho, kdo potřebuje jenom recept a spokojen je za minutu a další je doktorův známý. Ale musí být jenom jeden! Jak jinak než pokojně bych to měl brát, když mou noční můrou jsou situace, kdy v čekárně čekají mezi patnácti zoufalci hned tři VIP s přednostní nadějí ve tváři. První mi přináší švestičky ze své zahrádky, s druhým plácám každý čtvrtek tenis a třetí zapšklý úsměv mi připomíná, že my dva kdysi… 

Z této snové zapeklitosti se tak raději vraťme do stejné čekárny chirurgické ambulance, ale do zcela jiného dne, do dne na objednání! Přicházím přesně ve stanovený čas, ale o tom, kdy na mě přijde řada, mám velkou pochybnost. Jak jinak, když se ocitám v obklíčení sedmi, mým příchodem stejně znepokojených pacientů. Asi se něco stalo a já přemýšlím co, že to neklape.

Chirurga mohla zdržet nenadálá nebo nečekaně komplikovaná operace a kdo by chtěl, aby na odpolední soukromou směnu přišel neodpočatý a hladový, tedy snáze chybující? Zřejmě tomu tak bylo a tak mu nezaviněné zpoždění odpusťme. Protože kdyby tomu tak nebylo, na smysluplnosti chybného objednávání není k pochopení vůbec nic.

Jaké však bylo nejenom moje překvapení, když na scénu přichází asi šedesátiletá paní, která předá doporučení paní recepční a sotva si na jediné volné místo sedne, už se zvedá, protože je sestrou z ambulance volána. Tak tomu tedy říkám fičák, za který její fofr klacky určitě nemohly. Na vyvolené pacientce je poznat údiv a proto nikoho nepřekvapuje, když se naprosto bezelstně paní recepční ptá, proč předbíhá, když přišla o 40 minut dřív než měla. A odpověď?

„Abyste nemusela čekat tak dlouho!“ ale bylo znát, že ani po tomto vysvětlení se starší paní morálně nijak neulevilo a nejméně já jsem zbystřil a měl zase o čem přemýšlet.

Tedy nejspíš žádná protekce, ale pravděpodobně pouhý soucit nad stářím, které se projevuje i zbytečně brzkým příchodem. Rychlost recepčně-sesterské spolupráce byla obdivuhodná, ale větší zásluhu na tom má přece jenom recepční, která došlé lístky shromažďuje a sestře předává, avšak zřejmě ne vždy podle skutečného objednání nebo příchodu. Nejlíp je tak na tom ten, kdo se kdovíjakým přičiněním dostane na samotný vrchol lístečkové kupičky.

Po vyšetření se paní na recepci opět ptá, jestli by i příště šla hned na řadu, když přijde dřív. No, hned je poznat, že stařenka u doktora přemýšlela a v podivném objednávacím systému zatoužila mít jasno. A co na to hodná paní recepční?

„No samozřejmě!“ odvětila naprosto suverénně. A krk bych za to dal, že nejenom protežované pacientce, ale i ostatním z čekárny něco takového hlava nepobrala. Mluvit však můžu pouze za sebe, když v tom vidím nelogičnost, neférovost, ba přímo hloupost.

Jenomže co já vím? Co když se nabízí i jiná možnost ozřejmění, kterou není můj obyčejný, tedy průměrný mozek chopen pobrat? A to nemyslím ironicky nebo snad namyšleně, ale co když opravdu existuje nějaké jiné vysvětlení, o kterém nemám pražádné tušení? Pomůže mi někdo? Jinak bych se musel zeptat paní recepční, ale obávám se, že by mě měla za hlupáka.