Poslední pokus

Čtyřicátnici Michaele ujel vlak. A v něm chlapi, co o ni měli zájem, i všichni ti, o které stála ona. To se to v mládí vybíralo, přebíralo, nasmálo a hodnotilo, aby se později škarohlídům muselo neustále vysvětlovat bezdětnost a svobodný stav.

Míša však nebyla žádná jeptiška. Tři vážné známosti měla za sebou, leč nezadařilo se. Nedorozumění, běžné hádky a neshody, které by pro manželství nejspíš nebyly příčinou rozvodu, ale v pouhém partnerském vztahu, tam je to jiné, tam rozchod vážné důvody nevyžaduje.
Michaele roky plynuly a biologické hodiny zařadily rychlost nejvyšší. Na kvalitní vztah zakončený svatbou už nepomýšlela vůbec a věděla proč. Ve středním věku o normálního chlapa někdo jako ona, už tak snadno nezavadí. O poměrně kvalitní ženáče nouze nebyla, ale když přišla řeč na dítě, zdejchli se tak rychle, jak nadšeně jí do postele vklouzli. O maminčiny mazánky a ošklivce zase nestála ona a pak zbývali už jenom podivíni, gejové a úchylové. Jeden po ní chtěl každý večer striptýz, druhý jí doma neustále uklízel a buzeroval, třetí ji chtěl ostříhat na ježka a ten poslední ji házel do bazénu oblečenou.
K čertu s partnerem, tak aspoň dítě, přála si už jenom. A to téměř s kýmkoli, postupně slevovala ze svých požadavků. Leč zatím se nevydařilo ani to.
Není divu, že si Michaela pořídila pejska, s kterým chodila na procházky tak ráda. Byl pro ni vzpruhou, každodenním potěšením, jejím přítelem nejbližším a nejvěrnějším. Měla svá oblíbená procházková místa a jedno z nich bylo nejoblíbenější. Byla jím cesta plná kořenů kolem řeky, po pravé straně lemovaná listnatými stromy, která ji zavedla až téměř k místu nedaleko malého splavu, na malý palouk mezi stromy a keři.
Tak tady to je, pokaždé povídala Alíkovi, když sešla z cesty a po několika krocích dorazila na palouček. Až sem vždycky zavedla ty kluky, kteří otáleli, tady se snažila přivést je na její myšlenky a většinou úspěšně.
Při vzpomínkách na léta minulá se Michaela usmívala, ničeho nelitovala. Snad jenom… že jí to mohlo s někým přece jenom vyjít. Založit rodinu, mít děti, domeček se zahrádkou a ty Alíku neboj, taky by ses nás dočkal. S kým ale tohle všechno, to už neřešila. Její nostalgie končila u vzpomínek z mládí a definitivně posledním pokusem přemluvit ženáče, aby od rodiny odešel. A stalo se co? Jeho manželka si ji pěkně podala. Nazvala ji kurvou, hyenou a co ji nejvíc urazilo, tlustým jatečním kusem dobytka. Ale to se asi zapomněla podívat do zrcadla na sebe. A co na to milenec? Nic. Ubohý chcípáček to byl. Spořádaný návrat k rodině by pochopila, ale on se jí ani při těch nadávkách nezastal. Miláčkem a koblížkem nejsladším pro něj byla jenom v posteli.

Sobota byla třetím dnem po větrné bouřce a to už Michaela věděla, že její nejoblíbenější cestička už bude bez kaluží a bez bláta. Na odpolední procházku a Alíkem se těšila jako vždycky a přála si, aby se cestou ke svému zamilovanému místu nemusela přes popadané větve stromů strastiplně potácet. Výletníků cestou nepotkala moc, a když už, většinou pokračovali zkratkou do blízké vesnice. Na nenápadnou pěšinku odbočila před splavem pouze ona.
Tedy, myslela si, že jenom ona. Cestička málo prošlapaná a přec právě tady narazila na mladou mileneckou dvojici. No jo, no, to mládí! Nevidí, neslyší, nepozdraví, neuhnou. Ale nepohoršovalo ji to, také taková byla. Hned jí bylo jasné odkud vyšli, kde si milenci slastně užívali.
Uvažovala o tom mnohokrát, ale až teď stoprocentně věděla, že její bývalé místečko lásky má následovatele. Tak hlavně nikým nerušené zážitky přeje jim mlčky a ať mají více štěstí než ona, požehnala jim. Už kvůli tomu bude muset být příště opatrnější a Alíka poslat předem na výzvědy.
Milostný palouček byl zválený tak, jako kdyby se v něm rochnilo stádo čuníků. Učiněné orgie. Ale zkušeně jí nepřipadali. Spíš jako dva malí studentíci, kteří si milování dopřejí za odměnu, až když se do školy oba vzorně naučí. Nenechali tady po sobě vůbec nic, žádný nepořádek a to je dobře, rozhlíží se Michaela kolem. Právě tady o bordeláře nestojí ona a příroda už vůbec ne.
Počkat! Ale ano, přece jenom se tu něco schovává, ba dokonce visí! Ano, visí je to správné slovo. Na sehnutém dlouhém stéblu trávy, jakoby se znaveně klimbalo přehozené cosi. Michaela si dřepne, na věc se zblízka zkoumavě zadívá a všechno je jí jasné. Kouká na prezervativ! Na řádně zauzlenou gumičku, takže i s drahocenným obsahem. Ikdyž jí hodně záleží na tom, aby zrovna tady, když už ne neposkvrněno, tak aspoň čisto bylo, tuhletu odpornou gumovou věc by do ruku nevzala ani náhodou. Kdepak, tohle po nikom uklízet nebude!
Alíku fuj! Necháš to! Taky by slečna mohla brát antikoncepci! Nechat takhle vážnou záležitost jenom na chlapech, to není příliš zodpovědné. Pak si uvědomila, že kdyby to tehdy na nesvědomitých chlapech nechala ona, tím spíš by se jí s miminkem poštěstilo a místo Alíka by venčila kočárek. Dost pravděpodobně už podruhé.
V hlavě jí tak začala přohánět aktuálnější, naprosto šílená myšlenka. Jak už měla možnost zjistit, chlapec ve své antikoncepčnosti důsledný až do úplného konce nebyl. Matně si ho vybavuje, když se dvojici na pěšině vyhýbala. Žádný otesánek ani střízlík, jedním slovem – blonďatý fešák.
Jak zná Michaela chlapy a mladé především, po vyvrcholení se další milostné hrátky příliš často nekonají. Deset minut, patnáct minut mohlo být po akci? Cesta domů dvacet a když s Alíkem popoběhnou, každá minuta bude dobrá. Jako zdravotní sestra doma o stříkačky nouzi rozhodně nemá a pravoúhlou polohu s nohama na zdi má za všechny ty toužebné roky zmáknutou dokonale. A proč by zrovna dnešek nemohl být ten správný den na připomenutí?

V okamžiku se rozhoduje. Poslední pokus! Ohlédne se vlevo, vpravo, nikde nikdo. Jakoby kradla vagón zlata. Ještě punčochu přes obličej, pistoli za pasem a byla by dokonalá. A pročpak by ne. Vždyť ona opravdu krade a tato krádež pro Michaelu cenu zlata jistojistě má. V mžiku vytahuje papírový kapesníček, do kterého zauzlenou ochranu s bělavou tekutinou s odporem balí. Šup s tím do kapsy a honem pryč. S posledním prezervativem poslední šanci vstříc!