Policie se bude zase zaměřovat...

Ti novináři, ach ta média! Zase policisty masírují, dávají jim co proto! Hromadná havárie zaviněná nedodržením bezpečné vzdálenosti jedoucích vozidel a strážci silničního zákona dostali naservírováno, proč zrovna to nehlídají, když právě krátký rozestup aut je nejčastější příčinou dopravních nehod.

No tak my se na to zaměříme, poslušně přislíbili a hned přispěchali s dvouvteřinovou poučkou. No, snad ji všichni pochopili a přibližnou 75metrovou vzdálenost při 130kilometrové rychlosti na dálnici nebudou mít tvrdošíjní řidiči za vzor i ve městě.

No a s tím policejním zaměřováním vždycky jenom na něco, bych to viděl asi takhle: Velikonoce, Vánoce, Silvestr – zaměření na opilce a dokladové zapomnětlivce, v letních měsících na rychlost, protože je hezké počasí a radaru za stromem, zaměřenému na metr od cedule to přece tak nádherně sluší a opalujícím se policistům vyhovuje. Pondělí a pátky by řidiče mohli dobrosrdečně buzerovat ohledně lékárniček a zapnutých pásů, to aby je první pracovní den naštvali ještě víc a v pátky pro změnu zchladili jejich víkendové nadšení. Po zimě a před ní se nabízí zaměření na přezutí pneumatik a hloubku vzorku, a při návratu z letních dovolených si blahosklonně posvítí na rychlost a funkčnost světel, aby mohli své dovolenkové vyprávění přátelům zpestřit i policejním thrillerem.

Pak by to při silničních kontrolách mohlo probíhat asi takhle: „Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola. Sice jste na první pohled zkárovanej jak víkendový Dán v Praze, ale máte štěstí, dnes zaměřujeme na emise a doklady, které jste sice dlouho hledal, dvakrát jste při tom upadl a třikrát vám vypadly z ruky, ale máte je v pořádku. Tak šťastnou cestu pane Vomáčko a za týden nám tu nebumbejte, to bychom vás už dál nepustili.“

Anebo: „Nesvítí vám levé světlo, vzorek na pneumatikách máte sjetý na duši a v obci jsme vám paničko naměřili sedmdesát, vlastně i přes les jedete s telefonem u ucha pořád sedmdesát. A ten dostihový klobouček, ten vám opravdu ve výhledu nebrání ani trochu? Ale máte štěstí, protože dnes se zaměřujeme na opilost a lékárničky, tak si můžete gratulovat, paní starostko.“

A co kdyby policejní zaměřenost pokaždé jenom na něco, převzali všichni? Jak by to v jiných profesích asi vypadalo? Třeba takoví lékaři by se v době epidemie chřipek a viróz rozhodli nevěnovat pozornost zlomeninám končetin, jedni učitelé matematiky by se zaměřili tu na odečítání, jiní na sčítání a středoškolští pouze na integrály, protože právě takhle jim to vyhovuje, a zhýčkané uklizečky, pozorující všechno toto kolem, by se s koštětem zaměřili jenom na plochu bez nábytku, protože ohýbat se pod skříň a vynášet koše je přec tak zdravotně rizikové.

Vím, zaměřovat se na něco neznamená automaticky opomíjet něco jiného, mé názorné příklady tak berte s rezervou, ale zaměřit se pouze na to či ono podle toho, kde právě někoho pálí, mi připadá absurdní.

Jenomže já bych možná věděl, jak z toho ven. Když už veškeré prohřešky řidičů, tedy zvládnout dvě a více činností najednou, dělá policistům - mužům zákona znatelně značné problémy, s plnou důvěrou bych se obrátil na jejich kolegyně – policistky. Ba co víc, na všechny ženy - zachránkyně, bytosti prozíravou přírodou myšlenkově tolik obdarované, životním tempem vytrénované a nadmíru výkonným nadhledem dlouhodobě prokazované. Agitačně bych tento důležitý úkol právě našim úhlavním domácím kritičkám svěřil proto, ano, našim milým přítelkyním a z nás zoufalým manželkám, denodenně myslícím vždycky a na všechno, dopředu i nazpátek, za nás i bez nás, zcela jistě proto, že bez nich jako by muži neexistovali. Všekontrolní smysl, nepřekvapivě širokospektrou potentnost našich domácích generálek a policajtek bych jednoznačně nechal vyniknout v profesi, která je jim přec tolik blízká, ale bojí se to přiznat.