Počínaje 1. březnem apeluji na zásadní změnu v parte

Pod dojmem současné rozepře mezi lékaři a ministrem zdravotnictví, názorů potenciálních pacientů a již pacientů a rovněž i mezi mnou a konzervativním kolegou, vyzývám všechny pohřební služby k významné změně pojetí parte, které by zcela nově mělo vždy poukázat na pravděpodobné viníky skonu váženého „pana Nebožtíka.“

A to i přesto, že podle aktuálních zpráv zřejmě k dohodě mezi LOKem a ministrem zdravotnictví dojde. Ani touto zárukou však nebude vždy stoprocentně zpečetěna pracovně právní bezúhonnost všech lékařů a také se nikdo nezaručí za spokojenost zdravotnického personálu dlouhodobě, neřku-li doživotně. Tolik prospěšnou změnu pojetí úmrtního oznámení si představuji asi takto:

„V záhlaví nechť ponecháno jest místo pro epitafní i jiné veršovánky se smutečním vyobrazením, níže pak i vlastní oznámení s fotografií zesnulého a výčtem rodinných i nerodinných zarmoucených, nově však i s tučně ztvárněnými jmény všech úhlavních lékařů, o zdravotní stav již v pokoji odpočívajícího se kdy měli starati a pečovati, anóbrž ke smrti vědomě či nevědomě přispívati měli. A to jistojistě praktickým felčarem počínajíc přes všeznalé odborníky, snaživší se málo či více životy prodlužovati nebo alespoň ku prospěchu zdraví nekrátiti. Truchlící rodina jistěže nejlépe bude věděti, kdož na nebožtíkově skonu zásluhu největší měti budeti. 

Na ochranu však jest dobré i pravdu pravdoucí o životě nebožtíkově uvésti, jak řádně a snaživě se o zdraví své na paměti měl zajímati. Byl-li pijan a hrubián, kuřákem či jinou prostopášností nadmíru trpící, smradlavým žebrákem či větry a dešti ošlehaným tulákem, kterého do dalekých končin sváděl vábivý hlas. Zajisté jiný mohl spořádaným charakterním člověkem všem blízkým i vzdáleným ku vzoru oddaně býti a z celého srdce všem dobrým lidem sloužiti, sportovcem o tělo i ducha svého se každodenně starajíc, nemaje nemocí a vad zhola nic.“

Nemám nejmenších pochyb o tom, že moji revoluční výzvu jistěže podpoří i Svaz pacientů v čele s jeho prezidentem panem Olejárem, kterému chaotické napětí mezi lékaři a ministrem také nebylo po chuti a jednoznačně se přiklonil na stranu lékařů, tudíž pacientů. O to víc mě mrzí, že s tak úžasným nápadem, s tak významnou změnou informující širokou veřejnost o možné příčině  úmrtí, nepřišel dřív on, ale pouhý já, člověk téměř bezcenný jakýsi. Lepší však pozdě nežli později, říkám si, hlavně však, aby pro mnohé z nás již nebylo s křížkem po funuse.