Patová situace při řešení nouzového stavu

V případě krizového záchranného scénáře se po prvním březnu počítá s využitím armády a vojenských lékařů, tedy především vojenských nemocnic. A proč situace patová? Společně s hasiči a policisty jsou to právě ti, kteří „dostali“ deset procent ubráno a pokorně nicneřešícně mlčí, neb jsou přece státními zaměstnanci a o dluhy svého chlebodárce se sice neradi, ale ze solidárnosti podělí.

Že na tomto manku nikdo z těchto poddaných nemá pražádnou zásluhu, je každému jasné. Hlavně té napěchované vrchnosti, těm mocným, kteří si z dnešních dluhů přeplnili koryta. Poddaní však mají do svého krmítka hlouběji a přesto drží rypák. Také vám to až moc nápadně připomíná poslušný desátek z dob feudalismu?

Netajím se tím, že sympatizuji s nemocničními lékaři, kteří se chtějí mít lépe a co si budeme nalhávat, o prachy tady jde až na prvním místě. Nedovedu si představit, že by nedostali přidáno, zvláště, když jim už nemálo nabízeno bylo. Přesto jim to není dobré a jejich představitele vykořisťovatelská hra zjevně baví. Asi je jim hodně cizí pohádka Hrnečku vař, tak aby se jednoho krásného dne nezalkli. I ta trpělivost brzy přeteče, jestli už nepřetekla. Ono všechno má svoje meze a smíření se s „prozatímní definitivou“ ocamcaď až pocamcaď,“ přece není prohra. 

Píšu však i proto, že já jako nevlezdoprdelský vojenský praktický lékař mám znatelně ubráno a až mě Vondra v případě nouze povolá do boje, bude to přinejmenším zajímavé.

Což o to, z chirurgie strach nemám, posílat na rentgen a zašít ránu dovedu, také háky na operačním sále bych snad držel uspokojivě, když bude komu. I tu správnou tabletku na snížení krevního tlaku bych na interně pacientovi přidal, škoda jen, že při tom nebude asi moc času proplesknout pár sličných sestřiček.

Jenom prosím vás ne, a to si pane ministře u mě protekčně zapište a raději hned dvakrát červeně podtrhněte - gynekologie a pediatrie Hatala ne! Já mám totiž děti docela rád. Tak jo, nebudu už chodit kolem horké kaše – víte co mě taky žere? To, že někdo s úbytkem platu bude muset pomáhat k jeho zvýšení někomu jinému. Řeknu vám, kdyby na to opravdu přišlo, nebudu z takové pomoci šílet nadšením. Prorokuju a přesto schizofrenicky přeji akci DO úspěch, ale jestli si následného pracovního ohodnocení vítězů resort Ministerstva obrany neráčí všimnout, nebude se mi dál dobře léčit. Začarovaný kruh nespokojenosti se tak nejspíš nikdy neuzavře.