Odlehčení nadmíru žádoucí

Náhoda tomu chtěla, že když jsem šel naposledy darovat krev, přede dveřmi do nemocnice postávala mladá smíšená dvojice. Vášnivě se líbala, hrabala po sobě a mně neušlo, jak mu při tom postává až stojí. Velmi kvalitní příprava, jenomže spíš na jiné dárcovství, než na to krevní, napadlo mě.

I tomu nebohému koníkovi pomáhají tři pomocníci!

I oni totiž na transfúzní stanici dorazili. Uvnitř se chovali způsoběji, tam už tolik nezlobili a jen občas se vzali za ruce.

Před krevním dárcovstvím je příprava víceméně pouze lačná, zatímco s dárcovstvím jiné tekutiny, resp. sekretu, je to jiné. V prvním případě trochu administrativy, kontrolní vpich, letmé vyšetření lékařem, odevzdáte 450 ml krve a s dobrým pocitem u kafe s rohlíkem a padesátikorunovou poukázkou v kapse, se rozloučíte. Tady mě nenapadá nic převratného, co by se dalo zrychlit, zlepšit, zpříjemnit.

Ale u toho jiného dárcovství, ať už pro honbu finanční nebo z důvodu naplnění svého nejrodičovštějšího přání, to vidím jinak. Tam pocit z dobře vykonané práce není zhodnocen kafem a poukázkovou almužnou, ale v obou případech mnohem lákavěji, zajímavěji.

Svými zkušenostmi z tohoto oboru posloužit nemůžu, ale z filmů, televizních seriálů a časopisů to přece známe všichni, takže odborníkem je v podstatě kdokoli. Každý si umí představit nevrlou sestru, ostýchavého dárce, prostou kabinku, zkumavku, kupu umatlaných časopisů a cédeček na povzbuzení. A hlavně: Až budete hotový, zaťukejte a vzoreček položte na okýnko!

Nevím jak u koho, ale časopis by u mě ztratil na atraktivitě hned s prvním slepeným dvojlistem a než bych  přebral všechna CDčka, nedočkavá sestra by mě už určitě naháněla. Tak šup, šup, honem, honem, v čekárně už povstává další!

Kdepak, takovéto honění sestrou nikomu v ničem nepomůže. Poté by v hloučku kolegyň jistě prohodila něco nesmírně duchaplného v impotentském či jinak urážlivém smyslu, ale to byste naštěstí neslyšel. Ani údivy nad předávaným, sotva znatelným zkumavkovým množstvím: To jste se tedy moc nepochlapil, žádnému chlapovi na spokojenosti nepřidají. To nejhorší je však završeno nepřehlédnutelnou anonymitou vašeho příchodu a odchodu od dveří s hypnotizujícím nápisem: Odběrová místnost a definitivně zpečetěno vaším pozdravem, když se s přeplněnou čekárnou loučíte.   

Tedy nic povzbuzujícího. Stres, napětí, velké očekávání, žádoucí pnutí nula a pomoc žádná. Nebo že by snad? Pomohla by přítelkyně na telefonu? Nebo je libo raději slečnu - operátorku na 0609? Možná trochu, ale pořád na to máte jenom své ruce a konejte s nimi zázraky na povel! A o ty pouhé dvě pomocnice jde především. Jenomže proč být na to sám a zrovna tam?

Zvlášť, když se jedná o splnění přání společného, respektive o mateřskou povinnost vaší vyhlédnuté polovičky? Proč tam se sklíčeným nešťastníkem nemůže být přítelkyně, která v případě odběru spermatu z finančních důvodů toho svého stejně o všechno obere? A co teprve přítelkyně, jejíž největším životním přáním je početí? Takže když už, tak ať se přičiní stejnou měrou a jdou do toho oba! Nuže, do kabinky s nimi!

Kdyby obrázky a videa vystřídala přítomnost milované osoby, no nebyla by to paráda? Přechytrale popichující sestry by konečně ztichly a nad šťabajznami v kabinkách by nadobro prozřely. Zbývalo by tak už jenom doufat, aby milostná dvojice zkumavkový závěr co nejpřesněji ukočírovala.

Napadá mě však i možné zneužívání tohoto progresivního kroku, a sice využívání kabinky jako hodinového hotelu. O to však, aby nebylo posměvačné loučení s pozdravem tak snad příště, příliš časté, by se mohla postarat paní uklizečka (stará a nepřitažlivá,) která by místnost co půl hodiny pečlivě uklízela. Předpokládám, že i tak by se úspěšnost odběrů a kvalita materiálu mnohonásobně zvýšila. A hlavně, za výsledek odvedené práce by mohli, tak jako za jakékoli jiné milování, oba dva.