Od 1. března - sebevrazi všech krajů konejte!

Také milovníci adrenalinových sportů – pouštějte se do těch nejobtížnějších kreací a garantuju vám „vodvaz“ jako doposud pouze ve vašich nejzběsilejších představách! Jak to? No protože jistojistě jedině v březnu zažijete se svým zraněním na operačním sále další nezapomenutelné vzrůšo, kterému se jen tak něco nevyrovná.

Těm prvně jmenovaným se totiž nikdy jindy nenaskytne  tak výjimečná příležitost k poctivému dokonání svého počinu. Žádná bleskurychlá záchrana, dlouhodobé hýčkání na psychiatrii a psychologem – nebudou lidi. V práci. Situace si bude vyžadovat jiných priorit než pro ty života si nevážící. Snad jen, toto přechodné období by neměli podcenit notoričtí sebevrahové demonstrativní, neboť by se jim jejich ukázkově sebelítostná akce mohla z rukou nezadržitelně vymknout a měli by tak nadosmrti „po vtákách.“ A jistě se mnou budete souhlasit, a to nejenom demonstrativní sebevrazi, že ztratit smysl života, je věc vskutku velice nepříjemná.

A co ti březnoví adrenalinoví hazardéři na operačních stolech? Pramálo bude záchranářů, chirurgů a akutních operací určitě víc. Zoufalá situace zasluhující si ještě zoufalejší řešení? Inu, jak se to vezme. Sice „nobody is perfect,“ ale každý je nahraditelný. A když každý, tak proč ne i chirurg - operatér?

Operační postupy by měly mít nejvíce odkoukané sálové sestry – instrumentářky, které by toho měly ze své pozice pochytit nejvíc. Nejlépe ty nejzvědavější, často do operační rány nakukující a k velké radosti operujících, jistěže vše velmi podnětně komentující. Brzy tak nastane den, kdy se můžou ukázat a vzít dílo do svých otěží. Svou pomocnou ruku by mohly přiložit na jiném místě i s chirurgy - operatéry sloužící sestry souložící. Ve vzájemných odpočinkových chvílích se toho i ony určitě hodně o operačních postupech dozvědí. Například že tu artérku dlouho nemohli najít, že jim to chcalo tak dlouho, že to skoro bylo na další transfúzi, že to koleno kolega totálně sprasil a že ani ty háky nedržel medik pořádně. Nedovedu si totiž představit, respektive neznám chirurga, který by v posteli se sestrou mluvil o motýlcích, o kytičkách na rozkvetlé louce a souzněném plánování své neskonale krásné společné budoucnosti.

Samozřejmě, že na totálky a transplantace si zdravotní sestry nejspíš netroufnou, ale cholecystektomii, varixy, běžné výkony gynekologické a urologické, by zvládnout mohly. Kdyby náhodou nestíhaly, o kýly a apendixy by se mohly podělit s vrátnými, což nestojí snad ani za změnu v operačním plánu.

Záhy však přijdou sestry na to, že lékařů téměř netřeba a červíček pochybností začne hlodat. My děláme práci za lékaře a co náš plat? Stagnuje, stagnuje, a tak se po čase ozvou. Proč ale nesouhlasilo všech 37 000 zdravotních sester s lékařskou akcí teď? Och, jak já nemám rád to házejí do jednoho pytle, to opravdu ani jedna sestra nebyla jiného názoru, paní Jurásková? Proč jste se nesvezly s lékaři právě teď? Nebo proč jste je aspoň nepodpořily? Asi proto, že chtěly mít pochvalu jistou. A to považte, od samotného pana prezidenta! Oj jak ta potěší, jak ta zahřeje u srdce! 

To třeba mě potěší také mnoho jiných věcí a u srdce zahřeje třeba i obyčejný grog. No nic, vybraly si pochvalu, mají ji mít, ale pozor, ony také doufají, že se v případě úspěšné akce bude finančně pamatovat i na ně. Považte, a to akci odsoudily! To snad není už ani alibismus, ale hodně špatný sen! Samozřejmě, zaslouží si přidat všechny sestry, protože jejich práce je stále nedoceněná a navíc by si bez nich lékař nešktnul, ale ten způsob přání „zdá se mi poněkud nešťastným.“

Já totiž vím, že za pochvalu, byť prezidentskou, si toho kdokoli nakoupí a složenek zaplatí právě tolik, co bez pochvaly. Zdravotní sestry tak pojedou zase jenom na sinicový Mácháč a sandálky pro malého se koupí (snad) až za rok, přestože by se tolik chtělo konečně navštívit to nádherné slunné Řecko. Ale nezoufejte si snaživé sestry, rád bych se pletl a pamatovat na vás, se snad bude i přesto. Vaše paní Dana Jurásková, ta vám to všem sama jistěže zařídí a když ne, tak co by. Vždyť jste byly pochválené a kdyby snad nic, dostanete od ní z dalekého zahraničí aspoň letní pohled. Zcela určitě ho zase samozřejmě pošle úplně všem třiceti sedmi tisícům zdravotním sestrám. Vždyť přece po pochvalách a pozdravech tolik toužíte, ne?

Ví to i Váš pan prezident a ani ten nebude zahálet a pozdrav od něj dostanete možná i dřív než začne tenisová sezóna. To až si při lyžování v Krkonoších přihodí zranění a po operaci na vás bude myslet z nemocnice v Innsbrucku. Sichr ist doch sichr, ne?