No comment situace 4

Zase nějaké ty občasně rozporuplné postřehy, které nám ze života dělají větší či menší peklo. Na obranu se jim doporučuji srdečně se zasmát. 

Není to posvátná studánka, nejsem to já, ale i tak je to hezké :-)

-         Když uslyšíte a v případě manželské rozmluvy především, něco jako: Čistě teoreticky, kdybych někoho měl/a… buďte si zcela jist, že zrovna tady to čistě teoreticky znamená jedno jediné, a to: ryze prakticky.

-         Ženy by si z chlapů měly vzít příklad. Alespoň co se čůrání v přírodě týče. V tomto případě chlap nic moc neřeší. Zastaví, otočí se, maximálně vyhledá strom, vysune, vykoná, zasune a v tom nejideálnějším případě se nepocáká. Žena po lese hledá, kličkuje, bloudí, vzdaluje se. Dřepne si, nevyhovuje, stěhuje se. Napotřetí se jakš takš uvelebí, pak nadává, že se koukáme, přitom ji už ani nevidíme, jenom slyšíme, protože se pořád ptá, jestli někdo nejde a my naštvaně říkáme ne, ikdyž kolem prochází školní výlet. Vykoná, nadává na mravence a píchající větvičky, utírá se a breptá, že má s sebou málo papíru, zahazuje, přibližuje se. A z toho všeho je nejneuvěřitelnější to, že na rozdíl od chlapů jí při tom není vůbec nic vidět. Ale co se tomu všemu vlastně divím, vždyť tamto svoje malé nic umí v životě vždycky dost dobře využívat, podat, zneužívat, tak proč s tím nedělat drahoty i v lese.

-         Snad je dobře, když se ve filmech díváme na hezké tvářičky, ale když hned v úvodu máme tu čest poznat čtyři krasavice, z toho tři dlouhonohé blondýny, navíc s jejich protějšky, kteří jako by právě sestoupili z předváděcího mola, tak tápu, nevím, neorientuju se. Takže to, která ke kterému patří, natož všechny správně pojmenovat, rozpoznávám až v závěru zahraničního filmu - s 50% ní pravděpodobností.

-         Velmi neseriózně na mě působí člověk, ohánějící se slovy jako: každý, všichni, nikdo, to je pravda, pokaždé…Příklady: „Každý jiný by to pro mě zařídil. Nikdy jsi pro tetu nic neudělal. To přece ví všichni. To nemůže nikoho zajímat…“  Vysvětlím: No comment! a přimlouvám se za slova: mnohdy, většinou, málokrát, někteří, mnozí, asi…

-         Nespoléhejte se na techniku. To je jako byste věřil člověku. A s nimi máte opravdu jen ty nejlepší zkušenosti? Pokaždé všechno slíbili a provedli přesně? To lidé vyrábí techniku. Nevěřte proto zcela bezmezně svému autu, domácím spotřebičům a semaforům na železničních přejezdech zvláště. Mimochodem, už jste shlédli film Okresní přebor nebo zaregistrovali železniční činnost herce Vladimíra Javorského v Poupatech?

-         Něco malinko vytknete blondýně a ona na to: „To víš, blbá blondýna“ a očekává, že chápavě, laxně a s pochopením prohodíte, že ne, že to se přece může stát každému. Samozřejmě že může, ale i tak zkuste příště říct: „Máš pravdu, asi jo.“

-         V autě poslouchám rádio a kolikrát mě vyplaší to, když ve znělce pořadu nebo nějakém předělu uslyším houkačku a to ještě zesíleně. Sanitka, policie, hasiči? Leknu se, opravdu to není nic příjemného, natož bezpečného.    

-         Jsme nejlepší finanční poradci, dozvídám se z billboardů a tuším, že tady něco smrdí. Finanční mistrovství světa šlo asi kolem mě. Máme nejlepší pečivo a natěšený prosťáček věří, nepřemýšlí, nakupujete. To si o sobě všichni ti nafoukanci přece můžou jenom myslet, ale kde berou tu drzost to o sobě bez seriózního povšechného srovnání takhle veřejně prohlašovat? Hnusná, klamná, neférová reklama. Nevyužívat, nekupovat!

-         Potkám známou s kočárkem, chválím jí miminko, ona se tetelí, moje řečičky se jí poslouchají hezky. Nešetřím libozvučnými a poťouchle infantilními kecy, když v tom se ozve i maminka: Furt jenom chrápe, žere a sere, sráč jeden otravný!

-         Jdu si nabrat vodu do studánky, k mému oblíbenému, posvátnému to místu. Kolem plno pobožných obrázků a květin, nahýbám se nad vodu, kde se na dně zrcadlí několik mincí a najednou: Žbluňk! Z kapsy bundy mi vypadává a ke dnu se líně potápí asi tak tři tisíce, můj mobil. Děkuji moc za takový projev posvátnosti, studánko moje bývalá nejoblíbenější.

-         „Ježiš, já jsem ale tak nešikovná,“ běduje dcerka, když zápolí s mazáním másla na rohlík a já se uchechtávám. „No moc se nediv tati, za to já vůbec nemůžu, taková jsem po tobě!“

-         Prý abych se očistil, mám polykat jakési zelené pilule. 6 – 12 kousků dvakrát denně, dozvídám se z letáčku, ale paní magistra v lékárně se na mě zkušeně podívá: Vy jste ale pane znečistěný hodně, vy jich berte 15 a raději třikrát denně. Takže si kupuju rovnou 1200 tabletkové balení.

-         Láska na první pohled je fajn věc, ale rozhodující je přece jenom první společné postelové ráno a úsudek poněkud střízlivější. Jde o to, aby vám ranní druhý pohled neřekl: Ježišmarjá, no to snad ne!

-         Kdosi o mně při jízdě autem řekl, že jsem tak nedočkavý, že by ho nepřekvapilo, kdybych předjížděl i na letní bobové dráze. Myslíte si, že bych to měl zkusit?

-         Slyšel jsem manželskou hádku. On ji osočuje, ona se brání. „Já jsem se nekurvila!“ a každý by očekával, že bude i nadále plzákovsky zatloukat. Jenomže ona pokračuje jinak: „Já se nekurvila, já se konečně pořádně pomilovala, abys věděl!“ Takže všichni, ruku na srdce. Kurvit se a milovat, je je sakra velký rozdíl.