Nikdo není dokonalý

Nevyjímaje především ty v mediálních službách nebo ty, kteří se prostřednictvím médií prezentují. Redaktoři, politici, moderátoři, hvězdičky roznožkové či charakternější. Jen tak pro pobavení nabízím několik příkladů za všechny.

Takže: největší chybou rychlokvaškového moderátora je začínat povídání tak, jako já tuto větu a pro ujištění, že se  tomu tak děje často, postačí si jen trochu všímat. Když se k tomu přidá koktání, drmolení nebo v případě piercingu v jazyku těžko popsatelná mluva, čehož se ukázkově před více než pěti lety zhostila průvodkyně na zámku v Náchodě, je na průser zaděláno. Navíc následné informace velmi četně okořenila slovíčky: jako, prostě, superúžasný a rozloučí se s vámi ahojky lidičky, tak jedno jediné, co mi tehdy z prohlídky zbylo, byl úžas a brouk v hlavě. Dlouho jsem totiž bloumal nad tím, co slečna myslela, když říkala, že v tamté vitríně je: p-há le lonoviny. Ale já na to přišel vážení přátelé, já ten jazykolomný rébus vyřešil. Zkuste to taky! Prvnímu z vás, když bude chtít, pošlu své dvě knihy.

Ale čert vem průvodkyni, jednalo se jen o stovky návštěvníků, než jí otok jazyka splasknul, přejděme k vyššímu číslu diváků a posluchačů.

Zatímco Vít Bárta kategoricky odmítal, že by od pana Škárky přijal jakoukoli či jinou protislužbu, jindy zas jeden reportér doufal, že kvůli nízkým dotacím nebudou muset hasiči vyjíždět tak nějak dost často. Možná právě v té samé době musel být jeho kolega na prahu smrti udušením, neboť všechny televizní diváky zvěstoval o tom, že nebezpečná oblast musela být kvůli silnému zápachu hermeticky uzavřena. Nutno podotknout, že inkriminované území policisté obtočili pouze igelitovou páskou, takzvaným mlíkem. Člověk by fakt neřekl, kolik je v televizi vtipálků.

Anebo těch neuvědomělých, mírně řečeno, když si pletou kilokalorie s kilojoulama anebo je spíše podezřívám, že je mají za naprosto stejnou jednotku, jiným zas nedělá problém ztotožnit kilojouly za Jouly a kilokalorie za Kalorie. Pak se ani příliš nedivme, když nám jsou schopni tvrdit, že jedno lahvové 10° pivo obsahuje přibližně 1400 Joulů. Jsou to holt asi jenom Joulové.

Že se vůbec neobtěžuje vydělit litr dvěma, to už v tom marastu úplně zanikne. To k pousmání není, ale naštěstí tu máme jiné komičtější perly, když mi z rádia cestou do práce příjemný hlas povídá, že máme právě za osm minut sedm, načež následuje krátká pauza a vzápětí doplňující informace: tedy, přesněji za osm minut tři čtvrtě na sedm. Bylo to vskutku skvostné ráno, neboť jsem stihnul i pěvně krkolomné meteorologického sdělení, že opět ve středu vrátí se k nám sníh. Tak to abych si sedl na prdel a vyjel na saních, podotýkám jen tak kvůli rýmu.

A co takhle, dali byste si držkovou polévku, kdyby vás na ni lákal takový nápis před hospodou? Že ano? Potom si zajeďte do obce Vidly v Jeseníkách. Neuspějete-li už tam, najděte si ji na internetu a přeji dobrou chuť. Jiný gramatický zážitek musely snášet davy motoristů v Pardubicích u závodiště a Parama, když na cedulích u silnice četly směrovku Hypodrom. Neméně zajímavé bylo, že dva nápisy byly s měkkým a dva s tvrdým i/y. Jakoby si někdo řekl, zlatá střední cesta, však on se někdo ozve a řekne mi, co je správně.

Uvedu i dva osobní příklady. První pramení z nepozornosti či nedoslýchavost, druhý z nepochopení. Ve škole se po mně chtělo, abych vysvětlil bodový graf. Vodový graf? podivuju se. Šrotuje to ve mně tak, že přemýšlivý výraz tváře by mi mohl Einstein závidět, mozkové synapse pobízím k urputné činnosti, jak bych co bych s vodou, jak by se co dalo, ale bezvýsledně. Jen tak na okraj, co se týče momentu přemýšlení, vždycky jsem byl přesvědčivější zjevem než výsledným logickým úsudkem.

„Takže vy si budete a budete dělat stále legraci? Sednout!“ A měl jsem po přemýšlení.

Jako puberťák jsem si přál činky na cvičení a tak taťkovi povídám, že bych chtěl dvě činky. Nad ničím se nepozastavil, bez problémů souhlasil, taky proč by taky neměl, když chce jeho dítko vypadat trochu k světu. Nutno podotknout, že můj otec je pravý chlap, čili tak trochu megaloman, pro kterého bylo mé přání rozkazem, takže ani žádné doplňující otázky nebylo třeba. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem ty dvě toužebné tříkilovky na Vánoce nenašel, zato jsem pod stromečkem objevil naprosto nesmyslně dvě čínská pera. Vysvětlení pro později narozené - tehdy se jim říkalo činky.

Znám jen jednoho člověka, který by nad nimi zajásal, viďte pane prezidente?