Nic proti věčnému snění, ale splněný sen je mnohem krásnější

K čertu s lákadly názvů knih Po čem ženy touží a Po čem muži touží! Víte však vůbec, po čem touží děti? Po čem přesně touží zrovna vaše děti? Možná byste byli hodně překvapeni!

Tam! 28. řada, sedadlo 8 a 9. Vidíte nás? :-)

Přiznám se, že já o přání mého syna vím už dlouho, ale pro jeho uskutečnění jsem bohužel doposud nic neudělal. Pevně se mi to zažralo do mozku až poté, co jsem si přečetl jeho školní slohovou práci na téma, jaký dárek by mu udělal největší radost, co by právě teď nejvíc chtěl.

O jeho fotbalové mánii vím a sdílím ji s ním, zvláště pak o jeho oddanosti k Arsenalu, která ho drží už pátým rokem, jsem více než přesvědčen.

Sestava Arsenalu Londýn? Pro něj maličkost. Jenomže která? Ta při zápase s Liverpoolem nebo ta poslední s Blackburnem? Časy a střelci branek v zápase? Chcete i nahrávače? Jak je libo. Odchody a příchody posil? Stačí si mu říct.

Naoko se diví, jak takhle zásadní vědomosti někdo může nevědět a já to pak za sebe a všechny ostatní zpropadené neznalce schytávám. Jeho uskutečněná touha po dresech, vlajkách, prostěradlech a nejrůznějších cetkách z arsenálského království je již historií, avšak jenom proto, že jeho vášeň dosáhla vyššího levelu – aktuálně touží po lístku na Emirate Stadium. Být při tom, jak Arsenal hraje, ocitnout se v tom ohromném fanouškovském kotli, nadšeně řvát nejenom při gólu, fandit pořád. Být aspoň jednou v tom nezapomenutelném gejzíru zápasového dění, už konečně zažít svůj sen.

Fotbalovou snílkovskou představu atmosféry kolem popsal skvostně a jak by mě asi dojal jeho zážitek opravdový? Okamžitě jsem zjihnul, dostal mě. Bezprostřední nutkání zjistit, kolik takový výlet na ligový zápas do Londýna stojí, bylo pro mě velmi silné. Posléze jsem zase spadl na prdel. Dá rozum, že je to úplně o něčem jiném, než si zajet třicet kilometrů na Hradec na zápas proti Příbrami.

Už jsem nastínil to, že je špatné, když rodiče neví, po čem jejich děti touží, ale stejně špatné je i to, když se jejich sny neplní, ba co víc, uskutečnit nemůžou. Přesto bychom se o to pokoušet snažit a plnit měli! Nebude to sice zadarmo, ale mysleme trochu na budoucnost, pamatujme na trvale dobré rodinné vztahy, na své stáří. V době, kdy už naši synové a dcery nebudou dětmi, si dost pravděpodobně na arsenálské a podobné sny ani nevzdechnou, ale na uskutečněný zážitek, o který tehdy mimořádně stáli, určitě ano. A že se to sakramentsky počítá, tomu věřte. Navíc jim splněné přání bude připomínat sny vlastních dětí. No a co myslíte? Já to, že o to rozhodněji se budou snažit na oplátku vyhovět zase oni jim.

A to i přesto, že před sebou budou mít už zase spoustu jiných, tedy dospěláckých snů a přání, o která se budou snažit už sami, bez cizího přičinění. Začarovaný kruh splněných snů, tak doporučuji neporušovat! A proč bych to neměl být právě já, kdo by vám mohl být vzorovým příkladem.

Syn se ve své slohovce totiž smiřuje s tím, že si je vědom toho, že se mu jeho sen nesplní, ale že i toto plané snění je pro něj každý den krásné prožívat. Třebaže to myslel chápavě, procítěně a rozumně a svou touhou nám zřejmě nechce přidělávat starosti, naštvalo mě to. Přesněji – naštval jsem se na sebe. Srdceryvné klišé o tom, že i pouhé snění je krásné, považuju za velmi obehrané, za předem smířlivý ústupek, který by měl být od snu na nekonečné míle vzdálený.

Byť synova slohová práce udělá na paní učitelku nejspíš veliký dojem, takhle poraženecky a smířlivě, by se nemělo uvažovat! Snění o čemkoli může být pěkné, to ano, ale jsem přesvědčený že mnohem krásnější je sen splněný. Vzpomínka na sen? O tom já jsem nikdy neslyšel.

Ale což takhle vzpomínání na jedinečnou atmosféru v přeplněném kotli Emirate Stadium, jak v nervy drásajícím duelu poráží kanonýři Chelsea 3:2? No? Porovnejte to! Udělám to za vás - k neporovnání! Takže co? Jako to bude a jak to dopadne? Vidím to naprosto jasně. Asi mě nečeká nic jiného, než šetření. A to pořádné, protože já chci vidět Arshavina, Gervinha a van Persieho v akci taky!