Není nad spravedlivý rozsudek soudu, zvláště toho Vrchního

Veleúspěšné travelácké trio obžalovaných – Breznen, Attl, Měšťanová konečně na svobodě! Pardon, Evka ne, tu soud před dvěma lety obžaloby zprostil. Ale stejně – není to paráda, že tito cestovkoví odborníci jsou opět bezúhonně mezi námi? Vždyť co, škoda je jenom 48 miliónů, podvedených ani ne dva tisíce, to se přece může stát každému, že se splete, že se něco špatně spočítá, přepočítá se.

No tak co už, několik desítek lidí mělo s příletem z dovolené problémy, pár stovek lidí neodcestovalo vůbec a přišlo jenom o dovolenou za pár chechtáků. Vždyť po těch letech se tomu přece musí každý už jenom smát a určitě nejvíc ti, mezi které samozřejmě patřím i já, kdo koncem června, asi deset dní před "odletem," ještě doplácel za palivový příplatek. Nu což, když zdraží ropa, nedá se nic dělat, to musí i jakákoli poslední možnost solidního jednání jít stranou.

Před dvěma lety dostali oba dva podmíněné dvouleté tresty s odkladem na pět let a ono 14. ledna tohoto roku ejhle! Vrchní soud je z obžaloby zprostil. Dokonce už po čtrnácti letech od krachu jejich cestovní kanceláře Travela. No není to úžasná rychlost? Není to fajn, dočkat se už tak brzy konečného rozuzlení? Samozřejmě, že jedině výsostně spravedlivého rozsudku! Důvod? K poškození nebyl prokázán úmysl! Tak často využívaná formulka v soudních síní, jako by snad už zlidověla, že to už téměř nikoho nepřekvapuje. Chudáčci to jsou, nechtěli ublížit a já hnedle od první chvíle tušil, že to s námi mysleli vždycky jenom dobře.

No není v té naší demokracii přímo báječně? Nežije se chytrolínům dobrého úmyslu v takovém "právním" státě přepychově? Jenom hlupák by toho nevyužil! A mnozí toho zneužívají v daleko větší míře dosud!

Od samého začátku žaloby to obžalovaní věděli, všichni ostatní to čekali. Navíc, příkladným důkazem toho, že i nadále zůstává mistrem svého oboru pan Attl, není přesvědčen jenom on. Vždyť vyučovat cestovní ruch na Vysoké škole hotelové v Praze 8 si přece neumožnil jenom on sám. A jestli studentům předává svá moudra svými zkušenostmi doposud nabytá, tak potěš se studenty a s námi především. To zase přibude obžalovaných, kterým nebude prokázán zlý úmysl a bohužel mnohem více těch, kteří si nad svými úsporami popláčou. Vždyť jednoduché sčítání se bere už v první třídě, a přes půl roku nepoznat, že 1+1 nevychází, mi připadá imbecilské.

Každý z poškozených Traveláků v těchto dnech, tedy opět velmi rychle, třeba já až po dvou a půl měsících od rozsudku, jsem obdržel konečné vyjádření a třebaže jsme se s peněžní újmou už smířili, je tu ještě něco. S čím se nesmířím nikdy je to, že se hlavní viníci budou mezi námi nevinně promenádovat a zase třeba bezúmyslově podnikat.

Ne, nepřeji jim vězení, ještě to tak, zas až takový lidumil nejsem, daleko raději bych je viděl jakkoli těžce pracovat. Ale ne jen tak obyčejně, ale za trest s celoživotním odběrem jejich výdělku, jen s ponecháním celoživotního minima a počítejte se mnou.

Dejme tomu, že by čtyřicet tisíc každý z těch třech vydělal, takže třicet by šlo každoměsíčně do měšce podvedeným. Krát dvanáct, to máme asi tak milion ročně. Za dvacet let práce dvacet melounů + jejich majetek + aspoň část z těch zpropadených 48 miliónů by se taky někde měla objevit, no mě snad vyjde i polovina dlužné částky. Řeknete si – dvacet let? Tak dlouhá doba? Vůbec ne, vždyť 14 už uplynulo!

Z toho všechno, jak krásně spravedlivě tento cestovní příběh skončil, nesmím zapomenout na velmi upřímné poděkování Vrchnímu soudu v Praze a advokátní kanceláři Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o., že se o nás podvedené tak hezky starali a že se nakonec jaksepatří postarali!