Nebuďme pro prodejce snadnou kořistí

Nebo si tak vůbec nikdy nepřipadáte? Když ne, nechodíte nakupovat. Tak trochu navážu na nedávný článek Šárky Medkové, blog prostoduchého tématu, zaobírající se bojem o zákazníky.

Přesně to jsem měl na mysli. Kafe s něčím sladkým :-)

Konkrétně v něm popisuje lákání na laciná kuřata před obchodem s nábytkem. Samozřejmě, že s přejícným doufáním v to, že nejenom ve spokojeně žravé náladě, ale ze zvědavosti či rozmaru, omrknou i vnitřek. Protože blogerku v úvodu zmiňuji, cítím se zavázán („povinován“ je hrozné slovo), k nezklamání jejich příznivců, takže se v její jednodušší vlně vynasnažím pokračovat. 

http://sarkamedkova.blog.idnes.cz/c/214276/Kure-za-25-kacek-Jasne-a-obyvaci-stenu-k-tomu.html

Jestli jste si přečetli avizovaný blog a líbil se vám, doporučuji i ten, v kterém „zmiňuje“ jen jedno jediné – že by v noci bylo dobré při míjení aut zhasnout, já však tvrdím, že raději přepnout, světla dálková na potkávací. Ó jak neskonale prozíravé! Návaznost na tento blog však ode mě nečekejte, na to si už opravdu netroufám. Dobře, strefuji se do Šárky, ale vybral jsem si ji jenom jako oběť za mnohé z nás, proto věřím, že se na mě snad bude zlobit jenom přiměřeně. V to mi doufám pomůže i přiznání, že každý, tedy i já, občas napíšeme a dokonce i zveřejníme nějaký ten blábol. Jistě, psát si kdokoli může cokoli, ale mně jde především o to, aby byl každý slabý článek po zásluze potrestán. A právě to je jenom na čtenářích, a to si myslím, že se děje často velmi nepřesvědčivě, neférově, že v nich při posuzování převládají spíše sympatie k autorovi a předchozí zásluhy, ne tak aktuální text. Nedívat se na jméno, nezaujatost, by objektivitě velice prospěla.   

Avšak nyní už k tématu. Slevy, slevy, slevy, klidně i natřikrát poopravené ceny, koupíte dvě nebo tři a máte dárek zdarma – a mnozí se zlákat nechají.  Mikinu, která stála původně 1200, ale nekup ji za 350. Tři kávy s hrnečkem zdarma, jak výhodné! Balíček osmi rádoby jogurtů v kupě a dietní knížečku máte k tomu. Co na tom, že mikina z marketu je už rok non mode a vytahaná, protože je už dvacetkrát zkoušená. Ani nevíte, že v krámě opodál byste za pětistovku koupili mnohem hezčí, téměř originál, protože byste ji měli vy a další dva z města, když se prodá. Co na tom, že tři sklenice kafe stejné značky budete muset denodenně pít do zblbnutí celý rok, protože jinak by vám prošlo. To samé se zmiňovaným paklíkem jogurtů, neboť si nevšimnete, že jejich expirace končí za týden, vy je jíte sporadicky a děti jsou jako na potvoru na letním dětském táboře. V takovém beznadějném případě doporučuji jejich (ne dětí, kelímků!), volný pád z co největší výšky. Za 4,50 si užijete adekvátního zadostiučinění (satisfakci nemám rád), a úžasnou pastvu pro vaše oči k tomu. Ale když vy tu knížečku o zdravém stravování tolik chcete… No jo, když ona je zadarmo!

Jak jednoduché je zákazníka ošálit. Jenomže za tím vším nestojí jenom naše neuvážlivost a chamtivost, ale i ze strany prodejce téměř věda. Do jakých regálů strčit co a na které zboží příkladně upozornit. Jaké produkty ob pět regálů zopakovat, na co jenom nalákat a za dvacet metrů definitivně zlákat. Například cukrovinky a další nepostradatelné maličkosti, s kterými se setkáte znovu před pokladnami. No a zrovna tam ze sebe přece nebudete dělat nepřejícného netvora, když si vaše dítě, které má zfouklou hubu právě od úseku sušenek a oplatek, řvavě vynucuje další bonbony za, no považte, pouhých 29,90! To i u doktora zaplatíte víc, no ne?

Kam tím mířím? Určitě víc než za zlevněné výrobky, které nepotřebujeme, bychom ušetřili víc, kdybychom nakupovali s lístečkem v ruce, tedy jenom to nutné a zlevněné zboží abychom, (brzy bude spisovné i „abysme“), brali opravdu jenom tehdy, když se nám to hodí. Namítnete, že nejenom produkty s končící záruční lhůtou jsou ve slevách a dřív nebo později byste je stejně kupovali a do doby vaší spotřeby by neprošly?

To ano, jenomže: sedíte doma a víte o tom, že máte hafo cukrovinek ve spíži, nanuky v mrazáku nebo cokoli pro vás lákavého, co jste si koupili a máte toho dostatek. K čemu to svádí? K žravosti, k tloustnutí, k uspokojení. Vždyť přece co. Bylo to levný a máte toho dost. Vyšší level však říká: potřebuju to zrovna teď a tak nutně?

Já s tím také bojuju a věřte, že když ke kafi nic nemám, i samotný kofein do sebe dostanu taky, tedy zdravěji, bez buchétky. Ale když napečeno je, klidně si dám i tři! A proč? Protože je, protože to vidím. Že mám slabou vůli? Mám a je to problém většiny z nás. Někdo si odříct nedokáže už v obchodě, někdo až doma, mně z toho začarovaného kruhu vychází to, že nejsnadnější odříkání bude právě to nákupní. Úsporné hledisko by k tomu mělo jedině motivovat.   

Co takhle rodinné víkendové nákupy? Znáte? Často spojené s marketovým obědem a to všechno mnohdy jenom proto, že není co dělat. Venku lije, tak co? Jede se nakupovat! Zabije se tím odpoledne, a co na tom, že „výlet“ stojí čtyři tisíce, ikdyž nákup byl potřebný maximálně za polovic.            

Ne, rozhodně tím nenabádám k tomu, abychom chodili v košili do posledního servaného knoflíku, v kalhotech, kde už není místa pro další díru a už vůbec ne ke strádání slastného požitku z čokolády, kterou máte tolik rádi. Všeho s mírou by se mělo, oprostit se od zbrklosti a momentální spontánnosti, to je ten správný recept na nakupování! V podstatě jde o soudný odhad, o logické zvažování koupi potřebného.

Zkuste se vykašlat na mouku za 6,90, když máte ve spíži ještě tři, nekoupit si zrovna zlevněné kuře, když v mrazáku máte dva darované králíky a klidně dejte facku svému dítěti i ve frontě před pokladnami, když nechce pochopit, že cucat bonbóny každý den pro něj není to nejzdravější. Střídmost a soudnost především.

Jedině tak začněte i vy na nakupování vydělávat! Proč dopřávat zisky prodejcům, kteří nás nutí ke koupi toho, čeho se chtějí zbavit, ale co nepotřebujeme my? Snad bezhlavě nenakupujete jenom proto, abyste se kochali nad televizními zprávami o rekordních tržbách? Opravdu vás právě to nadýmá pýchou či uspokojuje jinak? Pochybuju, když za cenu toho, že nevíte který úvěr splácet dřív a který vědomě zpozdíte.

Zkusme to úplně jinak. Těšit se nad tím, jak tržby výrobcům, distributorům a obchodníkům klesají. Proč taky, byste měli dopřávat jim a ne sobě? To oni jsou na nás spotřebitelích závislí, ne oni, ale my máme obrovské možnosti výběru! Neláká vás třeba už o letošních Vánocích docílit toho, zjistit, jak dobře se máte, když nemáte tak hluboko do kapsy jako loni?