Nauč se to dělat v práci!

To si to nemůžeš nechat do práce? To musím po tobě ten puch na záchodě čichat každé ráno? To byly výtky, které Karel od své ženy slýchával pokaždé, když před odchodem do práce na onu místnost musel.

Taky to, že nechápe, co tam vždycky tak dlouho dělá, ať už konečně hejbne tou svou podělanou prdelí, že ona je pokaždé hned a nepáchne to po ní. A věřte tomu ne, protože Karel byl kliďas a nesnášel hádky, opravdu se naučil odnášet si to svoje do práce. Proč by ne, vždyť už tam snídával a ranní prodloužené sezení ho od pracovních povinností příliš nezdrželo.

Po příchodu domů na z práce odlehčeného Karla pravidelně čekalo kafe a k němu vždy něco sladkého k zakousnutí, jenomže tato odpolední posezení měla k manželské idylce obvykle hodně daleko. Zdvořilosti jako: srkáš, funíš, proč si do kafe namáčíš ty sušenky a u stolu se chováš hůř jak čuně, byly na denním pořádku.

Jak už víme, Karel buzeraci a hádání nesnášel, proto zkusil občas, později zcela pravidelně, zůstávat v práci déle, protože tam si posvačil v klidu a bez urážek.

No vidíš, že to jde, vítala ho, nepřehlédnutelně šťastna z toho, že při kávě nemusí na Karla pořád čučet a jeho stravovací způsoby dennodenně trpět. A ten naiva Karel si myslel, že se na něj manželka bude kvůli svačinové absenci zlobit, ale jak vidno, opak byl pravdou. Co by pro svou drahou polovičku neudělal!

Avšak brzy mu začala vytýkat, že zasviňuje umyvadlo a brzdí ranní provoz v koupelně, takže mu navrhla, že když má tu možnost, mohl by se v práci holit i sprchovat se. Nu, a zdecimovaný Karel o nabídnutém návrhu zlehka popřemýšlel. Stejně měl toho domácího stereotypu už plný kecky!

Vezměte si tak, co všechno Karel v pracovní době prováděl. Vykonával potřebu, snídal, čistil si zuby, holil se a stříhal si nehty, v práci i obědval, svačil a sprchoval se, takže se nedivme tomu, když po několika nevydařených postelových pokusech své lehké přemýšlení prohloubil a rozhodně ukončil. Avšak pozor, na sbližovací vině nebyl Karel, ale manželka, protože od peřin se čím dál častěji kvákalo: něch ně! Ať si i soulož odbude v práci mu sice neřekla, ale tato Karlova dedukce přece nebyla zas až tak nelogická a ujetá. 

Do jeho myšlenek tak zcela nenuceně vklouzla Olinka, veselá kolegyňka z práce, po které už delší dobu pokukával. A ona po něm vlastně taky. Nebylo tak vůbec zapeklité přimět Olinku nejdříve ke kávovému posezení čistě pracovnímu, které z čistoty postupně ubíralo, aby dospělo až k docela jinému druhu pracovitosti, respektive k příjemnější činnosti. Poté i ta sprcha, ponejvíce společná jim přišla nadmíru vhod a když už na Karla nějaké ty výčitky okroužkovaného svědomí přece jenom přišly, vždy z nich procitnul připomenutím, že ho k činu žena de facto donutila.

Sice ne úplně k tomu všemu v práci prováděnému, ale přece není nesvéprávný ani malomocný, aby si drobení při svačině a sprchování nemohl zpestřit. Ostatně, rozhodnout někdy něco sám, bylo už docela na čase. Inu, i tak to někdy dopadá, když domnělá tichá voda břehy mele.