Najděte si a změňte svého silničního piráta!

Jedu autem a předjíždím cyklistu. Trochu hudruju, protože jede metr od krajnice, ale jeho obavu z píchnutí, která se zvyšuje s přiblížením ke kraji, tak nějak chápu. Přede mnou křižovatka, na semaforu červená, zastavuji.

Za chvíli mě podjíždí onen cyklista, který červenou vůbec ne-res-pek-tu-je!

Troubím na něj, (za této situace se to může,) hudruju víc, tohle to nechápu. Naskočí zelená, na nevšedního cyklistu-závodníka (jede rychle, výstavní galuskáč, odresovanost od hlavy až k patě,) během předjíždění zatroubím (v tomto případě se to nemůže,) navíc na jeho pohyblivost zpomalím, otevřu pravé okénko a nevybíravým slovem ho pokárám (to se asi nemůže). Bez odezvy - jestli je duchem nepřítomný, flegmatik nebo totální ignorant, to netuším, ale hazardér to je vskutku výstavní!

Říkáte si, co je mi do toho? Zvlášť, když se nic nestalo a ten pitomec to na červenou zvládl? Že magor jsem spíš já, když se do toho takhle montuju? Jenomže jednou, dvakrát, možná i desetkrát mu to projde, ale co pojedenácté? Opravdu si myslíte, že křižovatkové štěstí bude mít napořád? Copak o něj, o toho cyklistického blázna mi nejde, ale co ten chudák, který to do něj jednoho krásného dne napálí? Co když to bude to cíťa, kterého bude lítost ze smrtícího činu provázet do konce života? Tisíckrát mu každý může říkat, že to není jeho vina, leč marně. Problém, jestli nehodě nemohl zabránit, bude mít v hlavě pořád.

Nebuďme naivní v tom, že policie všechno vidí, všechno napraví a potrestá. Co takhle pomoct sami sobě tím, že k výrazným dopravním k prohřeškům nebudeme neteční. Co když právě moje troufalá řvavost přispěla k hnutí cyklistova svědomí a riziko jízdy pro příště lépe zhodnotí. Možná dokonce i pochopí a trvale si uvědomí, že mu příští půlminuta k dobru za další šílený hazard nestojí. A když ne, divím se mu moc, protože střet kladiva se skořápkou vápenná krusta nikdy nevyhraje.

Proto zkusme být všímavější, méně sobečtí a soukromničtí, začněme třeba všednímu drobnostmi. Nejenom na silnici, ale kdekoli jinde. Třeba já jsem nedávno odradil jednoho pána od koupi zelenočervených rajčat, které jsem zakoupil den předtím a říkám mu, že ta jsou dobrá leda tak na rozbíjení skla a pán si je nevzal ani za mimořádně příznivou cenu, jak hlásala cedulka. Mým přičiněním také ustoupila od vlastnictví 75gramového balení slunečnicových semínek z Bulharska paní, která si je na poslední chvíli dávala do košíku. Ono totiž, bacha na to, co je u pokladny a téměř na každém kroku v marketu. Často se jedná o laciné zboží, kterého se chce z nějakého, většinou nekalého důvodu, prodejna co nejdříve zbavit. V tomto konkrétním případě výrobku firmy Dr. Ensa z Globusu je to ukrutný zápach, který se z balíčku po otevření line i přesto, že exspirace je do 12/2015. Dobře radím, radši mi uvěřte, tato slunečnicová semínka, tuším za 8,90 Kč, jsou odporná a to mám čich podprůměrný.

Sice se jedná o malé pomahačské zákroky, ale zvyšujícím se počtem „podělitelů,“ by jejich úspěšnost, tedy i cena přínosnosti rozhodně stoupla. Vím, tímto přáním neobjevuji Ameriku, to vše tady v podobě recenzí knih, Peklu na talíři, Černých ovcí, dTestů a jiných srovnávacích studií a pořadů už máme, jde mi o to, aby se myšlenka vzájemné netečnosti, laskavého pomáhání posunula i do srdečního zájmu, do roviny přátelského kontaktu! A na silnice taky!

Chápu, že jenom ti odvážní si troufnou troubit i nadávat rychlostnímu střelci za volantem s poznávací značkou 00 01, ale projevit svůj nesouhlas klaksonem autu, které jede přes obec osmdesátkou, které předjíždí na nepřehledném úseku přerušovanou čáru, za jízdy telefonujícímu, který svou pomalostí brzdí provoz, by mohl zvládnout každý. Tím spíš se o neférovosti, šizení a podlosti ve službách, restauracích a obchodech, podělit přátelskou formou. Takže jak? S chutí do toho a nebojte se ničeho, ba ani svých „pirátů“ silnic na převychování!