Jistě, jsou jinde, tak proč by nebyla i tam a že vůbec se nad tím pozastavuju. Tak abych skončil, když si v podstatě rozumíme a není co víc rozvíjet. Jenomže i tak si několik skvostných úletů zveřejnit neodpustím.
Už po několikáté jsem v televizních zprávách slyšel, že když se po nějaké nepříjemné události pro veřejnost oblast incidentu uzavírá, že je toto místo je „hermeticky“ uzavřené a za reportérem je vidět od stromu ke stromu mléčná páska. Ono jim slůvko hermetický asi dobře zní, někde ho už ve spojitosti s uzavřením slyšeli, tak proč ho nepoužít, asi si říkají. Co ale přesně znamená, je pro ně vedlejší.
Jeho zdravotní stav je kritický, „nicméně stále ještě“ žije, dramaticky nás informuje reportér a budiž mu malou omluvou, že se jednalo o živé vysílání. Tak k tomu bych raději nic neříkal, ale dovolím si poukázat na všeobecnou chaotičnost používání slova nicméně, (a hrozím se dne, kdy vznikne maximumvíce nebo hodněnejvíc,) které na mě v dané chvíli působilo katastrofálněji, než zdravotní stav pacienta, který mi snad promine.
Ještě lepší jsou rádia, obzvláště rádio Blaník, kterému tímto doufám reklamu neudělám. Před prezidentskými volbami se dozvídám, abychom šli svého kandidáta podpořit „alespoň jedním“ hlasem. Toť vskutku zajímavé, ale návod na to, abych svého vyvoleného podpořil i více než alespoň jedním hlasem, jsem se už nedozvěděl.
Toto rádio se chvástá tím, že hrají hodinu českých písniček a bez reklam, což je fajn, protože kde kdo si právě proto přeladí jinam, ale proč k tomu dodávají, že v bloku písniček „samozřejmě nebude“ chybět Aneta Langerová, jindy zas samozřejmě nebude chybět Lucie Bílá a tak dále. A já se ptám, proč právě samozřejmě nebude chybět ten nebo ten, praštíme ho koštětem?
Do kolen jsem šel poté, když se dozvídám, že mi toto rádio přeje pěkný „český“ den, čímž mi ho okamžitě zkazilo! Hrůza, děs, vraždit málo! To zas někdo přišel na něco ohromujícího! Copak kolem sebe mále málo potravinových chlubilů, honosících se nálepkou český výrobek, pravá česká receptura, tradiční české máslo… Je chvályhodné upřednostňovat naše vlastní cokoli, ale abychom se z toho urputně prosazovaného češství pomalu a docela jistě nezbláznili.
Protože rád čtu, neunikl mi ani zádrhel popisovaný na internetu, který haní konkurenční výrobek slovy, cituji: Tyto pilulky jsou nebezpečné, dokonce i zdraví škodlivé. Nevím jak vám, ale mně to v tom sdělení vrže a skřípe. Čím jinak jsou pilulky nebezpečné, když ne zdraví škodlivé? I kdyby se třeba jenom špatně polykaly, i to je zdravotní riziko.
Nakonec tu máme visačku na sportovním oděvu. Píšou tam, že tričko je určeno pro ty „nejnáročnější“ aerobní sporty. Aerobní sporty a cvičení nepopírám, ale jestliže se skutečně provozují pouze v mezích aerobičnosti, tak rozhodně nebudou náročné, natož nejnáročnější.
A teď něco osobního. Paní v cestovní kanceláři nám nejdřív zjišťovala pro dovolenou vhodné destinace, pak musela někomu volat, aby ještě cosi vyzjistila a hned druhý den mi telefonovala, že všechno už dovyzjistila, že se mám stavit. Ani vám raději nebudu popisovat, jak jsem na to její dovyzjištění reagoval!
Zjistit, vyzjistit, dovyzjistit – no nekecám, to fakt koluje! Udělat, připravit, předpřipravit a den mojí smrti nastane, když někdo něco předpředpřipraví.
Ale jinak jsem naprosto v pohodě. Hlášky, které kolem sebe slyším dennodenně, například, že když jsou v tom či onom obchodě slevy, tak tam jde nakupovat „každý,“ že v osm ráno na sjezdovce ještě „nikdo“ není a když je hic, jsou „všichni“ u vody,“ mě už tolik vytáčí.
Cožpak slůvka jako většina, málo, několik, téměř, asi, možná, nebo i konkrétní číslovky, neexistují? Jak pro koho. Takoví slovní prosťáčci, kteří svůj početný úsudek vědomě či nevědomě degradují na všechno nebo nic, by měli být ostatním jenom k smíchu a věřit bychom jim neměli ani ten jejich chytrácký nos mezi očima.
