Masoxová polívka, solamylová omáčka...

… a převařené, přetrhané těstoviny k ní, chybění zeleniny, a ta občasná hruška k obědu to nevytrhne - prostě lázeňská klasika. Nepřiplatíš si v jídelně lepší stravu, zapláčeš! A to pití k obědu a k večeři, panečku! Něco mezi hodně

špatným čajem a grogem bez rumu. Pohlreicha na ně! Ale jinak fakt dobrý, dá se to, přesolené je jenom každé druhé jídlo, a při troše štěstí a trpělivosti se dočkáte i takového, které má nadpokojovou teplotu. Ale stejně se divím, protože kde už jinde než v nemocnicích a lázních, by se měla provádět osvěta zdravého životního stylu a optimální výživy zvláště.

Ale i při snídani si užíváte. Absence košíku na pečivo má za následek povalování rohlíků s chleby po stole a drobení mimo talířek, protože ten je malý tak akorát na obložení plátkovými sýry a salámem. A když si nalíváte z plechové konvice, o ranní úsměv se vám postará štítek ROH na dně. Zevně! :-)

Lázeňské kavárně by se dala vytknout nepřítomnost jakéhokoli zobání k pivu nebo vínu, na paty mu pak šlape zázrak jménem Horké maliny, spočívající ve dvou blátivých kopečkách zmrzliny a objemově dvou náprstcích malin „horkých“ jako teplé pivo. Když za toto zmíněné málo se šlehačkou, která tvoří 60 % pohárové horkomalinové mystifikace zaplatíte vskutku gigantických 69 Kč, okamžitě vás přejde chuť na sladké opakování. Ale jo, dá se – za tutéž cenu si pochutnat na dvojnásobné porci. Určitě však ne tam, ale někde jinde.

Nevím co je to za strašný zvyk všeho tamějšího zdravotnického personálu, když s pacienty mluví jak s děckem, které neumí do pěti napočítat: "Svlékneme se, ano, lehneme si do vany, ano, povedlo se nám to… Hlavičku si dejte tady do otvůrku… Tělíčkem otočíme doleva, ano, teď doprava, výborně, podařilo se… Pokrčíme nožičku, teď druhou, a zatlačíme na míček, ano, tak je to správně, chválíme…"

A tak pořád čekám, kdy se se mnou fyzioterapeutka svlíkne, ponoří se se mnou do koupele a bok po boku si zarelaxujeme… Bože! Vítejte v mateřské školce! Kdo tam proboha tuhletu připitomělou infantilštinu zavedl? Snad není tato dětinská mluva všude v lázních? Proč? Já myslel, že miminština existuje jenom na pediatrii. A proč ji všechen personál přijal, podlehl jí? To tam nikdo z nich neuznává vykání? "Lehněte si, zahýbejte nohama, vstaňte?"

To po pracovní době mluví taky tak? Pochybuju! Mít takovou manželku doma, hnal bych ji krokem nesmlouvavým!

„Diskriminace“ v podobě volného připojení k internetu jen v hlavní budově, zatímco v ostatních vilách mají smůlu, a samozřejmě, já mezi ně patřím. Hmmm… Potkat vás to v neznámé hospodě, kde se stavíte na oběd, řeknete si den blbec, https://www.youtube.com/watch?v=HKyXPnqYIYs, ale tady se jedná o případ 28 dní blbec!

Víte, se spolunocležníkem máme tolik balnea, tolik každodenního bublinkového rochnění ve vanách, že jsme se během týdne na pokoji sprchovali dohromady jen dvakrát :-) Jenomže to pro naši uklízečku není dostatečný argument, protože téměř neposkvrněné i čisté ručníky nám mění, a nekompromisně měnit bude dvakrát týdně, jak přislíbila. A to jsme ji na tuto zbytečnost upozorňovali. Nedá si říct, prostě chce dělat svou práci, a to za každou cenu, tedy i nepraktickou cenu. Asi je placená od kila. Zajímalo by mě, jestli má k přehnané hygieně stejný přístup i doma, kde pere za své. A také: sice to není hlavní starost uklízeček, ale všechny naše osušky i ručníky mají utržená poutka a ve sprše pomalu odtéká voda. A otravují i v sobotu – jako by štětkování a odborné spláchnutí záchoda, jako i vybrání jednoho jogurtového kelímku z koše nemohlo počkat do pondělka. A s ukrutně tvrdými křesly, v kterém vydržím sedět maximálně půl hodiny, už neudělají vůbec nic. Dávám si na něj aspoň polštář, který mi dopřeje měkkou přeshodinku. No fuj! jako bych od čtenářů slyšel. Jenomže oni neví, že já spím nejraději na rovném, maximálně na paži.

Ano, přiznávám, trošku jsem si postěžoval, ale není to tak, že bych nadával na první záškub, hledal chyby za každou cenu, kritizoval kudy chodím. Jen jsem upozornil na to, co mi, a třeba jenom mně, trošku vadí, co mě překvapuje. Dá rozum, že nebudu psát o tom, co je v lázních fajn, no ne? Co se už vylepšit nedá? Taková nuda by to byla! :-)

Vždyť posuďte sami: Koho zajímá třeba to, že rybičková pomazánka se kuchaři povedla, dortíky v kavárně přinesené stále usměvavou, mladou blondýnkou nemají chybu, a že všichni kolem, lázeňský dětinský personál nevyjímaje, jsou tu přátelští a hodní. A to dokonce i na mě :-) Zatím…

Snad jen dvě věci tu jsou, které by stály za řešení: Kdyby lázeňští zaměstnanci začali mluvit jako rozumní dospělí, a na růžovo obarvený jakože čaj, který rozhodně není mým šálkem kávy, aby se aspoň přiblížil poživatelnosti.

Aktuální dovětek: Po týdnu se tady střídají kuchaři, takže změna: tč. je nejenom čaj k pití.