Langoš za všechny prachy

Stojíte ve frontě na občerstvení, vyberete si, vyslovíte přání, kupujete. Jak jednoduché. Ne však pro mě. Nebo snad se mnou? Mladou slečnu, zřejmě brigádnici požádám, že na langoš bych chtěl jen trochu kečupu, ale víc česneku,...

jestli by to šlo. Nebyla proti, k němu si dopřeju jedno pivo a platím stovkou. A prý že mám počkat, že mě zavolá. Sednu si opodál, vyčkávám a dochází mi, že jsem zapomněl na vrácení peněz. O ty si řeknu při přebírání piva o chvíli později, slečna to postřehla, na langoš však stále čekám. Zavolá mě za chvíli. No ten teda byl! 

Vůbec nevím, kolik může takový normální langoš vážit, ale já měl na tácku pocit, že nesu tři. Jenomže to nebylo jenom těstem. Po téměř celém langoši jako krví zalité jezero, z kterého se marně dostávají ven nastrouhané části tvrdého sýra. Bože, to je ale nálož! hlesl jsem si jen tak pro sebe a sklesle jsem se posadil. Jako bych snad neřekl trochu kečupu a kde najdu česnek? Na těstě pod ním. Jak se k němu dostanu? Nedostanu! Co mi zbývá? Nic moc mi nezbývá.

Předmětem mého zájmu tak budou pouhé tři obvodové centimetry, ničím neupatlané. Občas k němu zachráním ždibek topícího se sýra, toho od kečupu nejméně potřísněného a teskně sním o tom, jak jsem jako mladý nenažraný kluk na Slovensku v Patinciach běžně spořádal dva langoše a za chvíli ještě třetí. Byly lehoučké, uprostřed křupavoučké, rád jsem na nich lízal ten slanočesnekový nátěr a liboval si v prasklých těstových bublinách, v kterých jsem tak rád šmátral jazykem. Ach jo! Nejenom okraje byly mírně a nepravidelně boulavé, ale hlavně: žádný kečup, sýr, tatarka a jiné hnusy, ale tehdy jenom slané, olejovočesnekové potření po těstě, které se mi tenkrát zdálo chutnější.

A dnes? V mém konkrétním případě je přede mnou po deseti minutách trápení okousané cosi, co mi připomíná krvavavé, rožbleptané to, no však víte co za výkvět mám na mysli. Až zle mi z toho pohledu bylo. Naštěstí, že aspoň to pivo je pořád ještě pivo.

Pro dobrotu na žebrotu, mohlo by se říct, protože slečna si zřejmě myslela, že jí ze stovky nechávám nezvykle velké dýško, tak mi chtěla udělat radost. Nebo těstem nešetřila proto, že už brzy zavírali, takže by zbytek stejně vyhodili. Ale ať už tomu bylo jakkoli, hlavně se jí utrhla ta ruka s kečupem! Jenomže kdo se jí o takové monstrózní dílo prosil? A ještě mi s úsměvem sdělovala, že česnekem opravdu nešetřila! Ne, nebojte, nic jsem té mladé dámě neřekl, každý někdy zapomene a kazit večer jsem jí nechtěl. Snad se ze své nevědomosti časem vysvobodí sama.

Víte proč langoš stojí 40 – 50 Kč? Aby mohl být tak velký, takže aby se prodejcům vyplatil. Nevím jak vám, ale mně by bohatě stačil jako mňamka menší, možná i poloviční, tedy ne kvantózní, ale kvalitní! Asi si příště řeknu o půlku, no to je ale nápad! Ale cena bude stejná, pane, možná se dozvím :-)