Když se spojí sny

„Myslíš si, že je dobře, když se zdají sny?“ „Co já vím, asi záleží na tom jaké, ne?“ „Ale no tak, doktore, snaž se víc!“ „No, sny jsou, když máš REM spánek. To je taková chvilka, při které se ti mihotají oči.

No a když tě zrovna neprobudí nějaká snová hrůza, vstaneš a cítíš se čilá a odpočatá, tak je snění docela v pohodě, nemyslíš?“ vysvětluje lékař sestřičce.

„No nevím, nevím. A co jinak? Vykládat sny umíš? Doufám, že jo, protože ti řeknu, co se mi na dnešek zdálo. Takže: Já jsem v nějakým velkým potrubí a před něčím utíkáme. Toho druhýho neznám. Lezeme, lezeme, až tím potrubím skoro kloužeme, protože to začínalo být z kopečka. No a najednou se před náma objeví takový ten větrák a docela velký. Teda nejdřív před ním, protože lezl napřed. Je to obrovský ventilátor, s takovýma těma ostrýma lopatama co se furt otáčí, no a on si myslel, že to mezi otáčkama stihne prolízt. Asi byl hodně statečný a možná by se mu to i povedlo, kdyby to před tím ventilátorem dobrzdil. Jenomže to se nestalo a semlelo ho to tam na sekanou. Totální masakr, kusy ho lítaly kolem a na mě, já celá od krve. Fuj to ale bylo hnusný a já se chtěla převléct. No ale asi nás někdo doopravdy honil, protože jsem se sunula taky k tomu ventilátoru, ale opatrněji. Jako pavouk a asi jsem měla míň klouzavé podrážky, tak jsem včas zastavila. Jenomže asi jsem nebyla tak statečná jako ten mrtvý hrdina, protože vlítnout tam jsem se pořád bála.

Jenomže najednou, nevím co se stalo, jsem úplně někde jinde a všude kolem mě ptáci. Klovali mě, ale nebolelo to, protože jsem byla v jakémsi obleku, hodně těžkým, samý železo na mně, já se vůbec nemohla hnout. Teda když jsem hodně zabrala, tak jenom trošičku. Tak mě napadlo, co teď budu dělat? Třeba doma nebo v práci? Jak budu vařit? Jezdit autem nebo píchat třeba injekce, že jo? V takovým nepraktickým brnění!

A pak mě jeden z těch ptáků klovnul do nějakého tlačítka co jsem na sobě měla a já se pohnula. Pořád jsem byla jako robot, ale o hodně lehčí, protože pak mi v pohybu asi nějaký strojek začal pomáhat. Tak to by už docela šlo, libovala jsm si, teď už jsem se dovedla představit s vařečkou v ruce. Ale stejně jsem byla pořád docela nemotorná, ale aspoň jsem šla a mohla hýbat prsty, až jsem došla až k jakémusi pultíku na jeviště a přede mnou obecenstvo. No a já se tam před ten mikrofon opřela v celé té své tělesné síle, o ty svoje prsa hlavně a řekla: A pak tam byli taky ti ptáci! … Následoval smích, pak znovu nějaký střih, a zase jsem někam odkráčela, po nějaké cestě se potácela, … a probudila se. Tak co tomu říkáš, doktore?“

„Dobrý, no, hlavně, že to dobře dopadlo. A nedíváš se tak náhodou na nějaké divočiny? Horory, béčkové filmy a tak? Ta scéna s tím větrákem je docela klišé a útočící ptáci docela taky. Sny by fakt měly něco znamenat a mě napadá tvoje nedostupnost. Na ale když tě klovající ptáci vlastně rozchodili, mohlo by to znamenat posun vpřed, co myslíš?“

„No, dobrý, ale nehraj to na mě, doktůrku, jo?“

„Když myslíš, ale mně se taky něco zdálo. Takže teď já: Jdu si zaběhat a nevím proč, ale ještě předtím procházím nějakým domem, kde mě otravuje šíleně agresivní kočka, která se mě snaží hryznout do paty, do Achilovky. Jenomže v tom domě pak taky uvidím lva, jak sedí na nějaké poličce na zdi a přehlíží mě, jako kdybych byl vzduch. No a když jsem tím domem prošel, řekl jsem si, že to přece není jen tak, že je to životu docela nebezpečné. Proto jsem zavolal policii, že v domě se nachází nějaká pomatená zrzka, která mě po mně vyjela. Smáli se mi, ale když jsem upřesnil, že je čtyřnohá a má asi vzteklinu, zpozorněli. A že teda jo a přijedou i s veterinářem. Co na tom, že takto nemocná zvířata se chovají úplně jinak, napadlo mě až pak a policajty vůbec. No a když přijeli, kočka jako naschvál nikde, zato ze zdi na ně zíral ten kliďas lev, o kterém jsem je zapomněl informovat. No tak aspoň něco, řekl jsem si, ale veterinář z toho div nezešílel, protože ve své pistolce měl uspávací dávku pro kočku, takže asi stokrát menší. Teď se na něj sice dívala taky pěkná číča, ale přece jenom s trošku větším šelmovitým kalibrem. Král zvířat nelenil a zařval, využil momentu překvapení a veterináři ukousl ruku i s hypnotikem. Nikdo z nás neviděl stříkající krev z tepny rád a dali jsme se na útěk. No a jak tak zdrháme, málem nás porazilo něco, co se nemotorně pohybovalo proti nám. Asi nějaký robot, oplechované monstrum nebo co to bylo. Když jsme se tomu obrněnému mechanismu vyhnuli, došlo mi, že jde tím pro nás nejsprávnějším směrem. Když neuhne z cesty narazí na lva, kdyby nás přece jenom začal honit.“

„Ty vole neser mě doktore, co to má jako znamenat? Si myslíš, že jsem úplně blbá, nebo co? O co se pořád snažíš?“

„O nic, v pohodě, vyprávíme si sny - no ne snad?“

„No jo, ale proč do toho taháš i ten můj?“

„A proč by ne? Vždyť se to tak nabízí. Všechno je pravda, no - snad až na ten konec.“

„No proto! To už snad překračuje všechno, jako kdyby ti to se mnou nestačilo jednou týdně. Takže si už přestaň vymýšlet, jinak jsme spolu včera spali naposledy!“