Když porce není jako porce

Bylo to, jako byste se zakousli do měkkého zákusku a přesto to byl koláč, který znáte z obchodu jako tvarohový, povidlový nebo ořechový. Avšak jenom na první pohled stejný, protože rozdíl v chuti byl jednoznačný.

Je tam kmín? Není tam kmín?

Když jsem se kdysi babičky zeptal na to, proč jsou její koláče tak dobré, o jejich přípravě se nadšeně rozpovídala. Ale pamatuji si už jenom to, co mi otevřelo hubu a vytřeštilo oči.

„No a pak tam dáš sedm, osm šufánků oleje!“ povídá.

„Myslíte lžiček? Malých nebo velkých?“ poslouchá i moje žena a přesný pojem jejího šufánku nechápu ani já.

„Ne, myslím šufánek, tento!“ a ze šuplíku vytahuje naběračku, která rozhodně nepatří mezi malé.

Infarkt, mrtvice, kde je probůh moje dieta? Přijít na kouzlo jejího úspěchu jsme ale stejně mohli už daleko dřív. To kdybychom si více všímali toho, jak mastné jsou po koláčích papíry na pečení, jak mazlavé je do nich zakousnutí až nám skoro odkapávalo od úst. Pak bychom její četné šufánky docela jistě lépe strávili.

Druhý minipříběh je o jiné nesrovnalosti. Kecám se sousedem a tak nějak přijde řeč i nato, že každé odpoledne máme oba dva vždycky rádi něco sladkého k zakousnutí. Konkrétně štrůdl a on že si ke kafi dá klidně i dva kousky a při tom se na mě lišácky zatváří. Nechápu proč, protože pro mě také není žádný problém spořádat dva, dokonce i tři nakrájené porce. Když se ale soused pořád tvářil jako světový držitel štrůdlového rekordu, nechápavě pozvednu obočí a zakroutím hlavou.

Následně mi to vysvětlí po rybářsky, tedy po svém. Uznale si pohladí si své nepřehlédnutelné bříško a rukama mi názorně předvede, jako by právě chytil deseticentimetrovou podmírku velikosti plechu na pečení, řka: Dva!

Když už jsme u toho jídla, víte, nemám rád kmín. Tedy, ne úplně absolutně, tam kde je potřeba, ho snesu. Například v chlebu nebo na zlatavě opečené husí kůrčičce by to bez něj nebylo ono, ale docela se mi zajídá trend dávat kmín tam, kam podle mě nepatří.

Počátkem devadesátých let jsem šílel z toho, jak držel na každém rohlíku, nedávno jsem tu malou potvoru objevil dokonce v kopečkách rýže. Nevím co by na to řekly chuťové pohárky vaše, ale na mě tam působil hnusně a odpudivě. Zatímco kmín z rohlíku ručně ošolichám, u rýže je s ním při obědě piplačka o hodně náročnější.

A proto jestli má s kmínem v rýži zkušenosti i někdo z čtenářů, uvítal bych jakýkoli názor včetně těch, že patřím na psychiatrii. A ti ostatní, prosím vás, nehazardujte a šetřte si svůj kmín na téměř všude jinde, jenom ne do rýže!