Kateřina Janouchová - Podváděná

Recenze knížky pro ženy od chlapa? Tak se mi už přestaňte posmívat a v poklidu se dosmějte. Tuto česko-švédskou spisovatelku jsem si vybral proto, že jsem četl její povídku Žena ve vaně, která se mi líbila, avšak prospělo by jí zkrácení nejmíň o třetinu. Už tehdy a právě to mě mělo nakopnout! 

Hlavní hrdinkou příběhu Podváděná je žena 35letá Cecílie, matka čtyř dětí. Pracuje jako porodní asistentka a druhý pracovní poměr ji čeká doma. O děti a domácnost se snaží starat vzorně, jenomže je téměř na všechno sama. Není divu, když je její manžel John fotografem na volné noze. Neustále obtížná, ale pořád ještě zvládnutelná rodinná situace se vyostří objevením se 20letého Johnova nemanželského syna Simona a manželovou desetidenním pracovní cestou do Kalifornie. Stres na Cecílii útočí ze všech stran – k období bez manžela, potížím v práci, nestíhání domácnosti, problémům do drog zapleteným a zadluženým Simonem, se přidaly i pochybnosti o Johnově věrnosti.

Ano, jaký to div - šestý ženský smysl opět nezklamal. John své mladší kolegyni nepřekvapivě podlehl, když naň v Kalifornii nejednou ulehl. To jenom četné zástupy manželek si myslí, že kdokoli jiný ano, ale ten její by to přece nikdy, nikdy, nikdy neudělal. Vzápětí se tak Cecílie zcela nepřekvapivě ztotožňuje s tím, že prostata je trest za všechno zlo, kterého se muži dopouštějí a přichází i s konejšivou a v knize ojedinělou myšlenkou, že nejlepší muži se vyznačují tím, že jsou někde daleko. Co a jak se vyvrbí dál, si zájemci jistěže rádi přečtou, nyní vám nabízím už jenom své dojmy a postřehy.

Příběh do češtiny přeložila Lucie Johnová, která na sebe již brzy upozornila krkolomností, cituji: „Jsem z toho však ovšem trochu v rozpacích“ a bulvy jsem valil i nad „osobností.“ Cituji: „Maličké ručičky a nožičky, čerstvě narozená osobnost, která zatím dýchala trochu sípavě.“ Stane se, ne každá přeložená věta musí sednout jako hrnec prdel, avšak tato překladatelská zavrávorání způsobují knize újmu tu nejmenší.

To spisovatelčino neustálé detailní omílání všeho jasného a nepodstatného, mě udivovalo čím dál víc. Určitě však budou i tací, kteří budou spisovatelčiny řádky hltat s nadšením. Třeba se šest stránek kochat hledáním pacientky v porodnici a informacemi, kdy a na kolik prstů je otevřená která rodička. 

Velké výhrady mám k poučení o tom, že, cituji: „Miminko bylo velmi malé, vážilo pouhých 2700 g a měřilo 48 cm.“ Považte! 2700 g a velmi malé! A to všechno v době, kdy současné porodnictví zachraňuje půlkilové „záprdky!“ Jenom proto, že průměrná porodní hmotnost je kolem tří kil? Vždyť definice porodní hmotnosti normového novorozence uvádí variabilitu 2,5 – 3, 5 kg.

„Začala trochu moc flámovat po hospodách.“  „Cecílie seděla u stolku a zkoumala své vlastní prsty. U lůžka nehtu se jí udělala záděra, a tak ji oždibovala tak dlouho, až jí prst začal krvácet.“ „Cecílie si neochotně vzala jeden koláček z ovesných vloček.“ „Chvíli naslouchala tlukotu svého vlastního srdce.“ „Cecílie vzala z mísy s ovocem jedno jablko. Začalo hnít, lesklou červenou slupku poznamenal hnědý flek. I banány začínají mít hnědí tečky. Ovoce je zkrátka potřeba včas sníst, nebo propadne zkáze.“ Tak jestli právě tyto věty jsou ukázkou úspěšného spisovatelství, prostřednictvím kterého jsou čtenáři podávány takovéto děje a moudra, tak potom každý druhý pisálek má naději na Nobelovu cenu za literaturu.

Bohužel tyto informační skvosty nejsou myšleny ani jako ženský vtip, který jsem poprvé zaregistroval na stránce 45 a byl to spíš jenom záchvěv vtipu. A jak jinak, autorem byl kdo jiný než chlap a druhý a poslední pokus o legraci mě překvapil až na stránce 173. Podělit se o ně s vámi by byla škoda slov, protože byste se stejně nezasmáli. 

Moje výtky gradují podivem nad přemírou podivného žvatlání kolem všeho a všude. Tento autorčin abnormální cit pro detail určitě potrápí nejednoho čtenáře. Tak třeba rozmysly nad tím, který prací prášek je nejvhodnější na to či které prádlo, to vše při podrobném zkoumání špinavé mikiny, mě připravily o daleko větší dávku trpělivosti, než skládání mého doposud jediného, tedy i rekordního padesátikouskového puzzle.

Rovněž se dozvíte, jak nesmírně důležité je uspořádání nádobí v myčce a k tomu bonzy o tom, kdo z rodiny ho do ní ukládá rád či nerad, kdo si po sobě ze stolu uklízet nezapomíná, zapomíná schválně a kdo na to kašle zcela regulérně a kdo z talířů předem odstraňuje zbytky. To jsem však ještě nevěděl, že to pro mě byla jenom úvodní zkouška odvahy, zahřívací nášup, neboť další salva překvapení na na sebe nenechala dlouho čekat.

Například v podobě podrobných informací o tom, s jakou frekvencí si Cecílie míchá kafe a kam ho během rozhovoru přemisťuje. Zároveň se s vámi podělí podivem nad tím, jak z něj stoupá pára, aby vzápětí svůj zeleně malovaný hrníček podrobně popsala a mezitím stíhá čtenáře zasvětit i do toho, čí kousek topinky vyskočil z topinkovače dříve. Než kafe dopije, s bravurou sobě vlastní ještě popíše situaci na zahradě, kde si hrají děti. Kdo s kým sedí na houpačce a jestli si povídá nebo ne, kdo na pískovišti sedí nebo stojí, a jak kvalitně se komu daří plácat bábovičky.

Tak co, stačilo? Že jsem toho uplácal už taky dost? Taky si to myslím, ale abyste knize porozuměli co nejlépe, ještě přitvrdíme. V příběhu nastává čas večeře a dá rozum, že se musí květnatě řešit, kde a kdo přesně u stolu seděl, kdo prostíral a některé příbory dal špatně, kdo toho kolik snědl, kdo z dětí má rád hranolky víc a kdo míň. Nechávám tak na vás, jestli se opravdu dozvídáte jenom ty zásadní a nejožehavější informace, bez kterých byste se neobešli a děj románu, který bych dokázal přetvořit na povídku o třech stranách, plně nepochopili.

A co teprv, když Cecíliiny obavy manželovy nevěry gradují! Nebudete daleko od pravdy, když si ji představíte, jak vaří hektolitry kafe, denně obtelefonovává 5 – 7 přítelkyň, že s nimi musí něco malého probrat a bere si na to týden dovolené.

Tímto se omlouvám všem těm poznámkám, na které se z důvodu jejich početnosti ke zviditelnění nedostalo. Aby však nedošlo k omylu, takto vidím knihu já, bez alkoholu málomluvný a po veřejnosti nepříliš pachtící chlap s koulema.

Není tak vyloučeno, ba jsem dokonce přesvědčen o tom, že román si své čtenáře určitě najde. Nejspíš to budou upovídané čtenářky - obdivovatelky se stejným smyslem i pro posluchačství, dále bych to tipoval na chlapy bez koulí a na všechny ty, kteří mému hodnocení ani za mák nevěří. V tom případě se těšte, kupujte a stahujte kliknutím na následující odkaz: http://knihy.idnes.cz/catalogsearch/result/?cat=320&q=Podv%C3%A1d%C4%9Bn%C3%A1

Nu a všem ostatním aby to nebylo líto, klikejte taky a pro své čtečky, noutbůky a mobily si vyberte knihu úplně jinou: http://knihy.idnes.cz/