K blahobytu máme velmi blízko

Rumunským sportovcům hrozí, že kvůli nedostatku financí nepojedou na olympiádu, s podobným letním problémem se potýkají naší paralympionici a o vyspělosti státu vypovídá úroveň zabezpečení handicapovaných spoluobčanů. Dobře, že to víme.

Údajně jsme zadluženým státem, v kterém ikdyž se neustále škrtá a zdaňuje, jsou lepší časy v nedohlednu. Možná by stálo za to vsadit na pravdu a upřímnost, ať to stojí co to stojí, i přes zesměšnění jít s holou kůží na trh - přiznat se.

Psychologové říkají, že na spokojenost člověka mají zásadní vliv tři aspekty. Zdraví, vztahy a sex, práce. A netvoří náhodou stát lidé? Bude-li člověk relativně zdráv nebo mít o zdraví co nejlépe postaráno, bude-li chodit do práce za mzdu, kterou si zaslouží, troufám si tvrdit, že vztahy a sex už jsou záležitostí tak osobní a pohodovou, že se pak s ní už každý popere s radostí. Když si toto trias rozšíříme o teplo domova, co víc k uspokojivému životu potřebujeme? Říkáte, že vzdělání? Berme ho jako nutnost k práci. Hmotné výdobytky? Souvisí s prací. Dopravní infrastrukturu a cestování? Souvisí s prací. Cokoli? Souvisí se zdravím a s prací.

Že chcete život co nejspokojenější a ne pouhé přežívání? Jak je libo a nedivím se, ale aby bylo líp, pořád musí být stabilní to nejdůležitější: zdraví, práce, bydlení. Bude-li práce, bude co jíst, kde bydlet, po čem a v čem jezdit a samozřejmě se nesmí zapomenout na zajištění nemocných a postižených. Jít přes tento základ by se mělo až po jeho stoprocentním naplnění.

Kam směřuji a co jsem opomenul? Pifku mám na nadstandart představovaný sportem a kulturou. Jakkoli mám knihy, dobrý český film, tenis a fotbal rád, každý takový by měl dočasně, tedy až do doby prosperity státu, utrum. Pro následné dobro se obvykle musí něco oželet. A ruku na srdce: kolik z nás si solidně vydělává kulturou a sportem? Pro drtivou většinu tyto složky znamenají jen příjemné trávení volného času, televizní relax či sportovní vyžití na rekreační úrovni.

No tak bychom holt nějaký čas neměli svého Jágra, Rosického a Kvitovou. Také Sáblíková by zůstala světu utajena, ale té by to snad ani moc nevadilo. Na rybníky je zvyklá, navíc stejně závodí spíš s časem než se soupeřkami a Nováků běhá po republice habaděj.

Také bez Geislerek a Rodenů bychom se museli načas obejít, ale na druhou stranu zase, jak krásně by nám bylo bez "sélebrit a hvězd“ typu Pomeje, Bartošová, bez otřesně ukecaných i hloupých moderátorů a ještě nudnějších písniček. 

Bez kultury budiž, ale bez sportu že nikoli, namítáte? Že by se nemělo začít hned tak razantně, ale stačilo by šetřit? Dobře, ukecali jste mě. Letošní Euro fotbalistům budiž povoleno, ale jenom proto, že si ho už vybojovali a záhy snad poslouží jako zářný příklad naší sportovní zbytečnosti. Konečně tu pak bude pádný argument k omezujícím opatřením, zvláště pak, když jsou sportovní týmy ve stejných soutěžích natolik vyrovnané, že je od výhry a neúspěchu kolikrát dělí jeden jediný odfláknutý souboj, nedoběhnutý či špatně od drnu odražený míč nebo jen chvilková nepozornost gólmana. Pardon, na to nejdůležitější bych málem zapomněl – na přítomnost pánů rozhodčích.

Takže proč by měly třeba pražské prvoligové týmy jezdit za fotbalem až do Ostravy nebo Zlína? Nestačily by jim Teplice, Liberec a Mladá Boleslav z blízkého okolí?

Proč musí hokejové Karlovy Vary absolvovat dlouhé štreky až do Vítkovic a Třince? Nevystačily by si snad stejně dobře s Plzní, Spartou a Slávií? Vždyť i o to současné hokejové finále by si mohly Pardubice s Brnem hodit korunou a aby fanoušci snad o nic nepřišli, vítěz by si to kvůli úsporám mohl rozdat asi takhle: Buď Brno se Zlínem nebo Pardubice s Mladou Boleslaví. Při všech těch škrtech by se pravděpodobně našel peníz i na souboj útěchy mezi Spartou a Plzní, což nám navíc vychází i pěkně vzdálenostně.

Takže Brňákům a Pardubákům vzkazuji: naposledy si to mezi sebou užijte, rozdejte a nostalgickým fanděním ve stylu Kometa Pardubice do toho! si pozvolna zvykejte na to, že takovéto neefektivní finále se dlouho opakovat nebude.

Všem krutihlavům na závěr: ano, těmi příklady dopravního šetření si dělám srandu, ale s podstatným dotačním státním omezením kultury a sportu, jakožto životních zbytností, bude-li to ku prospěchu všem nezbytnostem, no…však posuďte sami.