A zvláště přede mnou! Já totiž hrozně nerad brzdím! A to z jednoho prostého důvodu. Pod pojmem zachování plynulosti silničního provozu si rozhodně nepředstavuji zpomalování až zastavení před přechodem pro chodce, nota bene se před váhavým chodcem ještě pousmát a laskavou gestikulací pobízet.
Tak ta už přechod stihla :-)
A při neúspěchu toho nechápavého slepce gesty už zřetelnějšími ke krokovému posunu už konečně přinutit. Jenomže tomu bázlivci, stále ještě stojícímu, to ke štěstí stále ještě nestačí a pokukuje, mimořádně oprávněně, i k autům na druhé straně, jestli je i tam ten nejbližší řidič o jeho přecházejícím počinu uvědoměn.
Není-li tomu tak, čekáte vy, čeká chodec a to až do té doby, stojí-li fronta aut v obou směrech naprosto bezpečně, tedy bez sebemenšího úmyslu o rozjezdovou podlost.
Takhle nadneseně to říkám v protikladu s tím, cože mají mí spolujezdci na mysli, když říkají, že chybělo málo a ten chodec na přechodu by mou vinou přišel o paty. Ale není to tak hrozné, většinou přede mnou popoběhnou, takže je jenom na nich, jak moc si vlastního zdraví cení. Na moji obhajobu snad jenom to, že doposud uspěli všichni.
Pomineme-li nepředvídatelné děti, invalidní a postarší občany o berlích či bez nich, pořád nám ještě zbývá slušné procento těch, kteří by s motorovými přechodovými nájezdníky mohli úspěšně spolupracovat.
Ano, ač to zní v dnešní době komicky, opravdu tím myslím navzájem si vycházet vstříc. Na oplátku řidič zase nebude čumět po ženských a před přechodem si dá zpomalením majzla na možnost výskytu s tvorem pěším. Ten by na revanš zase měl připustit možnost blížícího se monstra-zabijáka s přihlédnutím na jeho vzdálenost, rychlost, hmotnost a marné by nebylo ani orientační posouzení inteligence a tolerance v jeho děsivé tváři.
S odhadem vzdálenosti a rychlosti blížícího se auta sice bude u něžného pohlaví docela potíž, ale aspoň většinově úspěšný pokus o rozlišení auta osobního od nákladního, se jim upřít nedá. Žel jenom některým.
Ale i tak nám ještě zbývá slušné procento takových, tedy mužů, kteří by se mohli co nejrychleji a nejsprávněji rozhoupat rozhodnutím na přechod vkročit či nevkročit. Z pozice chodce mám zkušenosti takové, že vkročím-li neohroženě na přechod ve chvíli, kdy se auto v dohledu neblíží rychlostí hurikánu a nejedná-li se zrovna o papalášskou kolonu, auto buď vůbec anebo jen zpomalí. Totéž platí o překonání druhé poloviny zebry. Ano, auto pouze zpomalí, nezastavuje, není-li to vyloženě, většinou kvůli více chodcům, potřeba! Protože proč? Neboť chodec si zastavení zbytečně nevynucuje! A spokojen je kdo? Oba! A proč? Protože oba se navzájem nezdržují a přitom není ohrožena ani jejich bezpečnost.
Odstavec pro fyziky a inženýry: Za předpokladu rychlosti chodce o chůzi 6km/hod, čili 1,67m/s a jeho 4 m trasy do půli silnice ku 50km rychlosti auta (13,89m/s) nacházejícího se 34 metry od přechodu, k jejich střetu nedojde. Nebudu lhát, těch dlouhých 34 metrů mě docela překvapilo. Když ale vezmeme v úvahu před přechodem motorovou rychlost stále se zpomalující s možným úhybným manévrem k pravé straně, ale i chodcův strach o život, neřku-li bezpečnostní úprk, vsadil bych na pohodovou bezůhonnost i při metrech dvaceti. Tato vzdálenost se dá lehce odhadnout pomocí 2,5 násobku 8 metrové šířky silnice.
Tak teď už všechno víte a hurá na přechod! Námitek se nabízí mnoho a ta nejnámitkovatější je zřejmě ta, která říká, že řidič, který má těsně za sebou valícího se tiráka, zpomalením, natož zastavením před přechodem riskuje nezvanou návštěvu v kufru víc než cizoložník dřívějším návratem zákonnějšího partnera. Ale i to se přece dá překonat správným posouzením chodce, který za této situace nebude nikam strkat nos, natož nohu na zebru.
A další poznámky? Kdákající spolek důchodkyň na chodníku u přechodu s pražádným úmyslem o nožní pohyb, navíc ještě se nechápavě divící tomu, proč před nimi ten blbec zastavuje, dále šouravá chůze těch, kterým je zatěžko zapnout si u prdele vrtuli a přitom by zrychlit mohli. Pohledem slušňáka, řidiče-vychovávatele jeho zastavování před přechodem s následným magnetickým vábením chodců z blízkého okolí. Ach jo!
Ale stejně vám nakonec řeknu ještě něco. Jakkoli je kruhový objezd vynikající vynález, ty četné přechody hned po výjezdu z něj a u křižovatek, jsou jedno velké neštěstí. Rozepisovat to nemusím, že ne?
Úplným závěrem snad ještě to, že nejraději přecházím tam, kde si myslím, že je to bezpečné a to rozhodně není na všech přechodech. Pokud to jde, najdu si přehledné místo, v klidu si počkám až auta přejedou a pak by mě mohl ohrozit snad už jenom meteorit shůry. A mě jako řidiče se taky nebojte, mám to od kontrolou, vždyť já v dobrém úmyslu loudavé chodce jenom popoháním.
